PX

K trestnosti hry „skořápky“

2011-01-18T11:18:00.000+01:00

Hra „skořápky“, resp. „placičky“, je hra, které se účastní jednak její provozovatel, využívající své zručnosti při přemisťování koleček z místa na místo, a dále pak třetí osoba, která proti provozovateli sází peníze a snaží se uhodnout, na kterém místě se nachází označené kolečko poté, co s nimi provozovatel nějakou dobu manipuloval. Vzhledem k tomu, že člověk obvyklých schopností není schopen tyto přesuny spolehlivě sledovat a zaznamenat, takže za takové situace pouze hádá, kde se kolečko nachází a při jejich celkovém počtu tři je tedy pravděpodobnost provozovatele na výhru dvakrát vyšší, je zřejmé, že tato hra rovné možnosti výhry pro účastníky nezaručuje a jsou tak naplněny zákonné znaky trestného činu provozování nepoctivých her a sázek podle § 250c tr. zák.

NS 11 Tdo 48/2007

Spory o doménová jména v doméně „.eu“ – poslední změny

2010-03-09T14:39:00.015+01:00

V minulém roce dosáhla doména „.eu“ hranice 3. miliónů registrovaných doménových jmen. Spory o tyto doménová jména jsou pochopitelně nezanedbatelnou součástí působení této domény.

Poslední změna procesních pravidel přinesla jistá zjednodušení v postupu řešeních sporů o tyto doménová jména. V textu shrnuji některé principy fungování domény doplněné o základní výklad procesních postupů rozhodčího orgánu s důrazem na změny pravidel účinných k 1. únoru 2010.

článek umístěn na serveru epravo.cz

Formy průměrného výdělku

2010-03-09T14:37:00.001+01:00

§ 356 Zákoníku práce
(1) Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.
(2) Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.
...

Elektronické doručování

2009-05-11T22:17:00.010+01:00

Přednáška JUDr. Radima Polčáka, Ph.D. o novele OSŘ, která vstupuje v platnost 1.7.2009, zejména zohledňuje nový systém elektronického doručování.

Link na přednášku zde.

Zajímavé momenty:
Technickou stránku zajišťuje Česká pošta, ale reálně je služba outsourcována Telefonicou O2, v nynější době ještě není přípravena, vyhláška je těsně před schválením. Předpisy neupravují vnitřní ani vnější bezpečnost, jsou zde tedy velká bezpečnostní rizika zneužití, jak zvenku tak i ze společností spravujících systém.
OSŘ stanovuje priority doručování - osobní doručování, na druhém místě již elektronické doručování, pokud není možnost doručit do datové schránky doručí se do jiné elektronické schránky (klasické emailové schránky), tam již ale není možnost prokázat doručení jako u datové schránky. Jinak nastává klasické papírové doručení dle stávající úpravy (s drobnými změnami).
U datové schránky sám systém dává potvrzení o doručení. Emailové doručení je možné pouze pokud adresát sám mail sdělí, pak musí zpět zaručeným elektronickým zaručeným podpisem potvrdit. V OSŘ je chybka rozporná s evropským právem, nelze požadovat akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb.
Povinnost zřídit datovou schránku mj. pro veškeré PO zapsaným v obchodním rejstříku, soud ze zákona pak doručuje do datové schránky. Připravenost soudu je ovšem minimální, lze to obejít umožňuje-li to povaha dokumentu. Samotná povinnost vytvářet elektronické dokumenty není, proto může padnout povinnost doručovat elektronicky (i přes povinnost konvertovat dokumenty). Problém s prodlevou změn u datových schránek, zejména pro statutární zástupce. Praxe ukáže, zda je možné to paušálně zneužít. Delegace oprávnění přístupu do datové schránky je možná, pravděp. bude mít formu formulářového žádosti, zákon to ale neupravuje ani vyhlášky. Pravděp. bude možno omezit i okruh dokumentů, ke kterým bude mít delegovaná osoba přístup (např. pouze k dokumentům od FÚ).
Doručení do datové schránky je momentem přihlášení k datové schránce, nebo fikce doručení poukud se ke schránce nikdo nepřipojí (po 10ti dnech).

předpisy: zákon č. 7/2009 Sb. (novelizující OSŘ), dále zákon č. 300/2008 o elektronických úkonech (zavádí pojem datová schránka)

Nejlepší vláda

2009-02-03T18:06:00.005+01:00

"Die beste Regierung ist die, welche am wenigsten regiert."

I heartily accept the motto, “That government is best which governs least”; and I should like to see it acted up to more rapidly and systematically. Carried out, it finally amounts to this, which also I believe, “That government is best which governs not at all”; and when men are prepared for it, that will be the kind of government which they will have.

Henry David Thoreau

Odsouzení blogera

2009-01-23T13:02:00.009+01:00

Soudní spor mezi blogerem a čtenářem přispívajícím do diskuze. Podstatou sporu je kultivovanost diskuzních fór na zpravodajských servech, aneb co ještě je přijatelným osobním soudem na adresu jiné osoby chráněné ústavním právem na svobodu projevu a co již tuto hranici překračuje, anebo co už je a co jeětě není rasistický výrok, v elegantním soudním rozsudku.

Podrobný popis kauzy v níže uvedených článcích.

Pár komentářů pro a proti:
Ondřej Nezbeda - Puncovaný génius (vč. videozáznamu závěrečné řeči soudkyně)
Marek Švehla - Dobrý rozsudek nad blogerem
Miloš Čermák - Ponechme mravy, zrušme diskuze
Diskuze k tématu na Ihned.cz Pomozte nám sledovat diskuze pod články - přeci jen to alespoň něco posunulo o kus dále.

Původní článek: Michal Matoušek - Z magických střípků šachu, tolerance i lásky a diskuze k němu.

Hledání vědění

2009-01-11T11:57:00.001+01:00

Koordinace produkce veřejných statků ve formě správy je tedy správou veřejných záležitostí uskutečňovanou státem. Tak v podstatě koordinace produkce veřejných statků formou správy je státní správou.

Petr Mrkývka (IN Finanční právo a finanční správa, I.díl, MU Brno 2006, str. 10)

„No, hledáme cestu domů a nenalézáme ji, tak jsem myslel, když budeme hledat pískoviště, jistě je nenajdeme, a to bude dobré, protože pak možná najdeme, co jsme nehledali, a to by mohlo právě být, co jsme ve skutečnosti hledali."

Medvídek Pú

Cybercrime Versus Cyberlaw

2008-12-22T10:01:00.006+01:00

McAfee Virtual Criminology Report
Výroční zpráva společnosti McAfee o boji s kyberzločinem. Světová finanční krize v sobě skýtá mnohá skrytá rizika, mimo jiné i menší ostražitost uživatelů vůči podvodným nabídkám snadných zisku v důsledku ztráty zaměstnání a také menší ochotu vlád soustředit se na boj s počítačovou kriminalitou v globálním měříku.
ke stažení po registraci zde:
http://www.mcafee.com/us/about/corporate/fight_cybercrime...

Krize

2008-12-13T14:00:00.012+01:00

Krize je tu, čas přizpůsobit firemní loga nové realitě.

A jakže vlastně ty loga vznikají? recyklací těch starých, viz tento odkaz. A něco o vývoji log zde a domestifikaci log zde.
Další loga najdete zde:
businesspundit.com - After The Crisis: A Parody of 15 Corporate Logos, tosorto.zip.net, adme.ru - Кризисный ребрендинг

Háčky a čárky. Děkuji, zatím ne

2008-12-03T11:02:00.005+01:00

Chystané zavedení diakritiky do českých doménových jmen se znovu odsouvá na neurčito. Tento závěr byl vyvozen z průzkumu CZ.NIC mezi českou internetovou komunitou. Mezi hlavní důvody byla mimo jiné zvýšená možnost rozvoje tzv. typosquattingu (tj. praktiky, kdy cybersquatteři využívají překlepů uživatelů a registrují si doménová jména s podobným zněním jako známé servery). Nebo tzv. IDN homograph attack, kdy je jeden znak z jedné národní abecedy nahrazen znakem z jiné národní abecedy, který sice vypadá stejně, ale má dle pravidel IDN samozřejmě jiný kód. Nebo jen prosté nahrazení v rámci stejné abecedy (např. velké "i" může někde vypadat jako malé "l") atp.
Je tedy stále nezodpovězenou otázkou, jakou výraznou hodnotu přinese IDN českému uživateli, aby tato technologie byla nasazena i u nás.

IDN (Interenationalized Domain Names)
Tisková zpráva CZ.NIC
Web projektu Háčkyčárky.cz (resp. http://www.xn--hkyrky-ptac70bc.cz)

Protikomunistický zákon

2008-11-19T09:38:00.012+01:00

Politické dění v posledních 20 letech ovlivňuje snaha vypořádat se s komunistickou minulostí. Jedním z pokusů byl zákon z dílny poslanecké sněmovny Parlamentu ČR o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu č. 198/1993 Sb. Byl přijat 9. července 1993. Ihned po vstupu v platnost byl zákon napaden skupinou poslanců, kteří podali návrh na jeho zrušení u Ústavního soudu. Tento zákon, ač se snažil definovat nové prvky, zůstal jen střípkem procesu vyrovnání se s minulostí, ukázal se být v některých ohledech nepřesně definovaný a vyvolávající interpretační otázky a tím ve svém důsledku jen obtížně aplikovatelným.

Obsahem zákona je pouze několik paragrafů. Po úvodní preambuli, následují 3 skupiny paragrafů - §§ 1-4 snažící se definovat a popsat komunistický režim, jeho přisluhovače i jeho oběti a odpůrce, dále § 5 kterým se pozastavuje běh promlčecích lhůt trestných činů z období komunismu a §§ 6-8 řešící rehabilitaci obětí a zmocnění vlády.

Ústavní soud řešil návrh na zrušení celého zákona z podnětu 41 poslanců a rozhodl nálezem č. 14/1994. Hlavními argumenty navrhovatelů bylo rozpor zákona se zákazem retroaktivity, porušení principu rovnosti a celková legitimita režimu daná recepcí jeho norem. Ústavní soud rozdělil námitky do 3 skupin, tak jak jsou popsány výše.

Námitky k §§ 1-4
Zákon samotný neformuluje žádné nové skutkové podstaty trestných činů, nic podobného nelze z textu jeho první části dovodit. První čtyři paragrafy zákona se zabývají povahou režimu, jeho specifickými cíli, metodami a strukturálními rysy, nikoli povahou jednotlivců, kteří z těch či oněch pohnutek byli členy organizací, o něž se režim opíral. Zákon hovoří o "spoluodpovědnosti" jednotlivců na dvojí úrovni: o spoluodpovědnosti členů Komunistické strany Československa za způsob vlády v letech 1948 - 1989 a dále o spoluodpovědnosti těch, "kteří komunistický režim aktivně prosazovali. Jedná se pouze o deklaratorní ustanovení, které by se dalo porovnat se zákonem č. 22/1930, který obsahuje pouhé dvě věty, nichž jedna říká, že „T.G.Masaryk se zasloužil o stát“ a nezakládá ani žádnou povinnost ani sankci.

Soud tedy hodnotí první část zákona jako ustanovení morálně-politické a nikoli právní povahy. Jde o hodnocení historického období bývalého Československa, které, přestože je obsaženo v právním předpise, ani z hlediska vědecké a publicistické činnosti nepředstavuje závazný názor.

Námitky k § 5
§ 5 ZPZK Do promlčecí lhůty trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby.
Ústavní soud se ve své obsáhlé argumentaci snažil potvrdit ustanovení tohoto paragrafu. Argumentoval stavem společnosti, kde stav hromadných a státem chráněných nezákonností nebyl ani výsledkem individuálních omylů, přehmatů, nedbalostí a poklesků jednotlivců, jež by mohly skýtat šanci případného trestního stíhání, ale výsledkem cílevědomého a kolektivního chování aparátu politické a státní moci jako celku, které trestní stíhání a priori vylučovalo. Stav kdy normy jsou platné pouze formálně a je tedy udržována fikce jejich platnosti, která poskytuje ochranu vyvoleným na něž nedopadá a je také všeobecně prostoupena běžným životem. Nejedná se tedy o určení nové překážky, která by stavila běh promlčecích lhůt, ale pouze o určení období, kdy lhůty běžet měly, ale nemohly. Lhůty tedy počínají běžet až 30.12.1989 (poslední čin bude promlčen 30.12.2009).

Otázkou se kterou se soud musel vyrovnat je prolomení zákazu retroaktivity norem. Listina základních práv a svobod v čl. 40 odst. 6 (Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.) se zabývá tím, které trestné činy lze principiálně stíhat (totiž ty, jež byly vymezeny zákonem v době, kdy byl čin spáchán), a neupravuje otázku, jak dlouho lze tyto činy stíhat. Proto, dle soudu k retroaktivitě nedochází, jelikož určení této doby je vlastně procesní norma, na kterou se nevztahuje ochrana nemožnosti odstranění základních lidských práv dle čl. 9, odst.2 Ústavy ČR (Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.)

Ustanovení §5 ovšem neřeší, zda se vztahuje pouze na trestné činy, které nebyly ke dni účinnosti zákona č. 198/1993 Sb. (ke dni 1. 8. 1993) ještě promlčené nebo obnovuje trestnost i u těch činů, u kterých již v souladu se zákonem promlčecí doba uplynula. Z tohoto důvodu je třeba odmítnout úvahy, že by toto ustanovení „oživovalo“ trestnost činů, u kterých již ke dni 1. 8. 1993 promlčení lhůta zcela uběhla, neboť když už má existovat výjimka ze zákazu retroaktivity, musí být zcela jednoznačná a nelze ji pouze dovozovat výkladem.

Proto parlament přijal další normu, která zcela jasně reguluje období od roku 1989 – 1993, které díky zákazu retroaktivity nelze postihnout zákonem č. 198/1993 Sb. Jedná se novelizaci §67a TZ písm. d) který říká, že
Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost …
d) jiných trestných činů spáchaných v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby, a buď byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských.
Na jeho podporu jsou použity stejné argumenty, které uvedl ÚS v rozhodnutí výše.

Tento výklad zákona však není všeobecně přijímán, jak je vidět např. z rozhodnutí NS 4 TZ 44/2002. Kde se říká, že bezvýjimečný ústavní zákaz retroaktivity nepříznivějšího zákona v neprospěch pachatele ( čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a § 16 odst. 1 tr. zák.) brání tomu, aby byla "prostým" zákonem (§ 5 zák. č. 198/1993 Sb.) obnovena trestnost činů, které byly ke dni účinnosti takového zákona již promlčeny. Konkrétní rozhodnutí tedy náleží obecným soudům. K jakému názoru se přikloní je pouze v jejich pravomoci a je otázkou, zda tedy věc nedojde znovu k rozhodování ÚS.

Poslední závažnou námitkou byla námitka recepce norem komunistického režimu a tedy právní nástupnictví režimu nového. Poslanci zde vznesli námitku, že nelze považovat za legitimní režim na který vlastně právně navazujeme. Zde se ÚS zcela jasně připojil k materiálnímu pojetí právního státu, když se vyslovil k odmítnutí formálního právního státu, a k výkladu norem podle jejich obsahově materiálního smyslu. Je zde tedy použita podobná argumentace jako při norimberských procesech po druhé světové válce, nelze se slepě odvolávat na tehdy platné předpisy, když z nebyl naplněn jejich smysl (konkrétně je zde zmíněn komunistický převrat, který proběhl formálně v souladu s ústavou, ale ve své podstatě byl protiústavní). Z tohoto důvodu nelze považovat právní kontinuitu za platnou.

Z výše uvedených důvodů ÚS návrh na zrušení zákona č. 198/1993Sb. zamítl.

Zdroje:
Nález Pl.ÚS 19/93, ve Sbírce zákonů pod č. 14/1994 Sb.
Rozhodnutí NS 4 TZ 44/2002
Ústav pro studium totalitních režimů
Marek Ivičič - Náprava křivd a bezpráví z pohledu ústavního práva (Rigorózní práce PrF MU Brno 2007)

Audiovizuální prameny

2008-11-18T17:21:00.012+01:00

Audiovizuální knihovna mezinárodního práva Organizace spojených národů

Audio-vizuální služby Evropské komise

EU.Tube

Další články s podobným obsahem na PX Právo:
Autorské právo pro výuku - videoseminář

Zpátky do Evropy, k ideálu společného trhu

2008-11-14T13:28:00.007+01:00

... Trh, kde platí stejná pravidla pro všechny - občany i podniky. Právě pravidla trhu, vyšlechtěná zkušeností našich vyspělých západních sousedů, jsou tím pokladem, za kterým jdeme a zadarmo ho dostáváme na stříbrném tácu. Že unie je pro nás prostorem pro konkurenci, které se nebojíme, a naše naděje vkládáme do volného pohybu lidí, kapitálu, zboží a služeb. Tedy do toho, co bylo snem otců zakladatelů Evropské unie a bylo i snem naším, když jsme chtěli zpátky do Evropy. Tehdy, před Vánoci 1989, vskutku nikoho ani nenapadlo, že by Zpátky do Evropy mohlo jednou znamenat příležitost ucházet se o dotace z Bruselu.
...
Česká pravice by měla využít své drtivé porážky v nedávných krajských a senátních volbách ke katarzi. Rozpomenout se na Listopad 1989 a volání po návratu do Evropy. Vzpamatovat se, převzít iniciativu. Nebo alespoň začít spolupracovat se sociálními demokraty, kteří chtějí co nejdříve ratifikovat Lisabonskou smlouvu a přijmout euro. Neměla by znovu dopustit, jako v případě privatizace bank, aby pravicovou politiku za ni dělala sociální demokracie. Pravice se musí co nejdříve emancipovat od smrtelně nebezpečného uštknutí jedem euroskepticismu. Přestat sloužit imperiálním zájmům Ruska, které jediné si může přát krach Lisabonské smlouvy, a mít tak Evropu, znovu fragmentovanou do směsice ,,suverénních" národních zájmů, na lopatě.
Klacky pod nohy společnému evropskému trhu házejí právě nejrůznější kolektivní egoismy převlečené za suverénní národní zájmy. Přirozeným ideálem českých pravicových politiků by měl přece být starý zakladatelský ideál společného trhu. To jest ideál volného pohybu kapitálu, lidí, zboží a služeb.

A oni namísto toho mezi sebou závodí, kdo dokáže dotáhnout z Bruselu více peněz. Vůbec se při tom nečervenají a nejhorší je, že ani nevědí, že by měli. Česká pravice, pokud si toto označení ještě vůbec zaslouží, prohrává, nikoli kvůli poplatkům u lékaře, jak by někteří rádi uráželi české voliče, nýbrž kvůli tomu, že ze svého obzoru zcela vypudila listopadový ideál návratu do Evropy. Svou energii utrácí prázdným eurofobním žvaněním.

Autor Tomáš Ježek je ekonom a bývalý ministr privatizace.
Výtah z článku publikovaného 14.11.2008 na serveru E15.cz, celý text k dispozici zde.

Elektronická komunikace s exekutorským úřadem

2008-09-01T14:59:00.005+01:00

Rozbor možnosti zasílání soudního rozhodnutí exekutorským úřadem bance elektronickou cestou.
Banky jsou povinny poskytovat exekutorům součinnost ohledně majetku, který by mohl být postižen v exekučním řízení.
Některé exekutorské úřady se jako relativně mladé a progresivní instituce snaží minimalizovat svoje náklady úsporami pravidelných výdajů (jako je poštovné…) opravdu zajímavými nápady, které jsou někdy pravdu úsměvné. Příkladem budiž návrh posílat neskenované rozhodnutí soudu v zaheslovaném .zip souboru obyčejným mailem, s tím že heslo bude zasláno tradiční poštou. S vynecháním tohoto tristního příkladu ovšem dojdeme k závěru, že ani použití zaručeného elektronického podpisu, který by situaci snadno vyřešil není možné, protože by zároveň rozhodnutí soudu muselo být v el. podobě již od soudu (opatřeno el. značkou).

Součinnost třetích osob v exekučním řízení upravuje §33 exekučního řádu z. č. 120/2001 Sb.
(4) Banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva (dále jen "peněžní ústav"), pojišťovny, investiční společnosti a investiční fondy, obchodníci s cennými papíry, penzijní fondy podle zvláštního právního předpisu, Fond pojištění vkladů (dále jen "finanční instituce"), notáři, advokáti, fyzické a právnické osoby jsou povinni sdělit exekutorovi na jeho písemnou žádost údaje o číslech účtů povinného, jakož i o jejich stavu a změnách a údaje o majetku, věcech, listinách či zaknihovaných cenných papírech povinného jimi spravovaných či u nich pro povinného či povinným uschovaných.

Dále je to konkretizováno ve vyhlášce č. 418/2001 Sb.
§ 4 Součinnost třetích osob
Požádá-li exekutor třetí osoby o poskytnutí součinnosti při provádění exekuce, osvědčuje tento požadavek tak, že těmto osobám zašle usnesení soudu o nařízení exekuce, které obsahuje jeho pověření k provedení exekuce. Exekutor je oprávněn požadovat tuto součinnost třetích osob i opakovaně.

Samotné doručování soudních rozhodnutí skrze exekutora je upraveno zde:

§ 7 Doručování písemností soudu
Nebrání-li tomu důvody zvláštního zřetele hodné, doručuje soud písemnosti v exekučním řízení prostřednictvím exekutora. Exekutor provede doručení takové písemnosti sám (osobně nebo prostřednictvím svého zaměstnance), prostřednictvím osoby, která provádí přepravu zásilek (kurýrní službu), nebo prostřednictvím držitele poštovní licence. V odůvodněných případech může požádat o provedení doručení jiného exekutora.

§ 10 Společné ustanovení o doručování
(1) Při doručování podle § 7 až 9 se postupuje podle občanského soudního řádu a vyhlášky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Provádí-li doručení exekutor, má přitom stejná práva a povinnosti, jaké tyto právní předpisy přiznávají a ukládají soudnímu doručovateli; totéž platí, provádí-li se doručování prostřednictvím osoby, která provádí přepravu zásilek (kurýrní službu), nebo držitele poštovní licence.
(2) Použije-li exekutor k doručení písemnosti soudu osobu, která provádí přepravu zásilek (kurýrní službu), držitele poštovní licence nebo jiného exekutora, odpovídá za doručení stejně, jako kdyby je provedl sám (osobně nebo prostřednictvím svého zaměstnance).

Co z toho tedy celkově vyplývá? Podle mě, jediná možnost, aby exekutor poslal rozhodnutí soudu elektronicky (vzhl. k tomu, že je soudy takto nevydávají), je poslat požadavek na poskytnutí součinnosti emailem se zaručeným el. podpisem, ovšem tak nedokazuje pravost rozhodnutí, ale pouze přebírá odpovědnost za obsah zprávy. Budoucnot přinesou až datové schránky a elektronická soudní rozhodnutí.

Možnosti převodu dovolené

2008-08-13T14:56:00.001+01:00

ZP řeší dvě odlišné situace pro převod dovolené:

řádná zákonná dovolená v rozsahu 4 týdnů – tu nelze převádět, ani nahradit její nevyčerpání penězi. Zaměstnavatel může určit povinnost čerpání této dovolené. Pouze pokud by z naléhavých provozních důvodů nemohl zaměstnance uvolnit, může přesunout dovolenou na příští rok, pokud ani v tomto roce nedoje do konce října k vyčerpání, automaticky začíná dovolená prvního listopadu, pokud i přesto nedoje k vyčerpání dovolená propadá.

Příklad:
rok 1 – řádná dovolená (4 týdny)– nevyčerpána
rok 2 – řádná dovolená (4 týdny) – nevyčerpána + dovolená z roku 1.
= dovolená z roku 1. musí být vyčerpána, jinak propadá
rok 3 – do tohoto roku nelze přesunout dovolenou z roku 1., pouze z roku 2.

dovolená nad zákonný limit 4 týdnů – pokud ze stejných důvodů nedojde k vyčerpání dovolené nad limit 4 týdnů, ani v roce 1. nebo 2. lze ji s písemným souhlasem zaměstnance přesunout do roku 3.

Zdroj § 218 ZP.

Výukové semináře z práva - E-learning

2008-06-08T20:15:00.005+01:00

Dalších několik příkladů veřejně dostupných E-learnigových publikací na právnické téma z ELPortálu Masarykovy univerzity.

Právo Evropské unie (JUDr. David Sehnálek Ph.D.) - 10 webových prezentacích o základních otázkách práva EU
Právo duševního vlastnictví (prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.) - obecný a mezinárodní kontext práv duševního vlastnicvtí
Bill of Exchange Law (JUDr. Josef Kotásek, Ph.D.) - multimediální učebnice směnečného práva (v angličtině)
Rodinné právo (doc. JUDr. Zdeňka Králíčková, Ph.D.) - základní otázky rodinného práva
Občanské právo (prof. JUDr. Ivo Telec, CSc.) - úvod do základů soukromého práva
Seminář o autorském právu (JUDr. Radim Polčák, Ph.D.) viz. článek Autorské právo pro výuku - videoseminář

Autorské právo pro výuku - videoseminář

2008-06-08T19:28:00.016+01:00

Masarykova univerzita se dlouhodobě snaží přecházet na atraktivnější formy výuky a otevřeností vůči veřejnosti. Jednou z forem je např. zpřístupnění veškerých absolventských prací volně na internetu, nebo také značnou podporou výuky formou E-learningu. Kvalitní a ucelené projekty jsou zpřístupněny veřejnosti pomocí vlastního webového portálu - ELPortál.

Jedním z projektů je i seminář JUDr. Radima Polčáka, Ph.D. z Právnické fakulty MU o autorském zákoně v univerzitní praxi. Jehož záznam byl posléze zpracován a umístěn pro veřejné použití. Jedná se o výklad základních termínů autorského zákona pro použití v rámci výuky, ale také pomůže k zprostředkování základů autorského práva pro laiky. Samotný seminář byl snímán na několik kamer a sestříhán, aby bylo možné se vždy zaměřit na jednotlivého řečníka. Následně byly jednotlivé části rozděleny do logických celků a přidána časová stopa, která byla srovnána s obsahem. Výsledkem je obsah semináře, který umožňuje jedním kliknutím přeskočit přímo na kapitolu, která posluchače zajímá. Dle mého názoru jednoduché a přitom velice účinné a účelné řešení.
Jednotlivá témata, i přímo s odkazy, jsou uvedena v následujícím obsahu semináře:

Úvod a definice pojmů

01 – Proč se těžko hledají přesné odpovědi na otázky?
02 – Z historie autorského práva a práv duševního vlastnictví
03 – Co je a není dílo?
04 – Kterým zákonem se autorské právo řídí?
05 – Dílo - objekt právního vztahu
06 – Kdy vznikají autorská práva?
07 – Výkon práv a právo užít dílo
08 – Kdy zanikají majetková autorská práva?
09 – Zákonné licence
10 – Zaměstnanecké dílo
11 – Smlouva o dílo - kdo vykonává autorská práva?
12 – Specifická autorská díla (počítačový program, databáze)
13 – Souborné autorské dílo

Zákonné licence

01 – Jaké jsou typy licencí?
02 – Akademické (citační, školní) licence
03 – Mohu použít drobné autorské dílo?
04 – Lze využít celé autorské dílo ve výuce?
05 – Jak správně používat autorské dílo v e-learningovém kurzu?
06 – Volné licence (creative commons, open source)
07 – Pozor na stahování děl z internetu!
08 – Lze dát celé autorské dílo do ISu?
09 – Role vydavatele hudebního díla
10 – Digitalizace díla pro potřeby výuky
11 – Jste zaměstnanec univerzity? Pozor na porušení aut. práv!
12 – Trestně-právní odpovědnost za nedovolené užití díla

Užití díla ve výuce

01 – Kdy má význam omezení přístupových práv k materiálu v ISu?
02 – Stažení díla z TV pro potřeby výuky
03 – Koho uvádět jako autora audiovizuálních děl?
04 – Použití částí autorských děl ve vlastním díle

Zákonné možnosti získání díla

01 – Jaké jsou problémy získání díla a pořizování kopií?
02 – Mohu se o kopie autorského díla dělit s kolegy?
03 – Pozor, copyright má MU!
04 – Nestandardní stahování streamovaného videa
05 – Hudba na pozadí videa – musíte mít souhlas autora!
06 – Video ve výuce

Použití díla pro postižené

01 – Drobné úpravy díla pro zrakově postižené
02 – Mohu změnit podstatu díla pro zrakově postižené?
03 – Úpravy díla pro neslyšící

kompletní webová verze semináře o autorském zákoně k dispozici zde

další E-learningové semináře z práva zde a zde.

Trestní pravomoc v rámci EU

2008-05-18T10:31:00.002+01:00

Soudní dvůr ve svém rozsudku C-176/03 dovodil, že trestně-právní otázky nemohou být upravovány na základě Smlouvy o ES, ale mají vycházet z hlavy IV Smlouvy o Evropské unii. Jedná se tak o vyjasnění pravomocí mezi prvním a třetím pilířem.
Komise požádala Soudní dvůr o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2003/80/SVV ze dne 27. ledna 2003 o trestněprávní ochraně životního prostředí, které členským státům ukládalo povinnost stanovit trestní sankce pro případy porušení práva životního prostředí vymezené v uvedeném rámcovém rozhodnutí se zdůvodněním, že pravomoc pro uložení takové povinnosti členským státům vyplývá z návrhu směrnice, který Komise sama předložila a který byl Radou odmítnut.
Soudní dvůr ve své analýze odkazuje při ověřování řádnosti právního základu na tradiční kritérium cíle a obsahu aktu. V tomto případě je dotčenou politikou Společenství politika ochrany životního prostředí. Přesto se jedná o zásadní rozsudek, jehož význam značně přesahuje tuto oblast. Stejné argumenty lze v plné šíři uplatnit i na ostatní politiky Společenství a na čtyři svobody (volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu).Z rozsudku vyplývá, že trestní právo jako takové nepředstavuje politiku Společenství. Vhodná trestněprávní opatření proto lze na základě Společenství přijímat pouze na úrovni jednotlivých odvětví a pouze za podmínky, že byla zjištěna potřeba reagovat na závažné nedostatky při provádění cílů Společenství a přijmout trestněprávní opatření, která by zaručila plnou účinnost některé politiky Společenství nebo řádné fungování některé svobody.

Z hlediska materiální stránky tedy argumentace Soudního dvora platí nejen pro ochranu životního prostředí, ale pro všechny politiky Společenství a pro všechny svobody, u nichž existují závazné normy, jejichž účinnost by měla být zaručena existencí souvisejících trestních sankcí.

Závěr:
Do budoucna je tedy na Komisi, aby sama posoudila nutnost trestněprávních sankcí. Navrhování trestních sankcí spadá pod první pilíř a nelze je navrhovat z jiného titulu. Pokud Komise dojde k názoru, že taková úprava není potřebná nebude ji možné navrhnout jiným způsobem (např. přes Radu).
Trestněprávní ustanovení, jejichž cílem je podpora soudní a policejní spolupráce v širším smyslu slova, včetně opatření o vzájemném uznávání soudních rozhodnutí a opatření harmonizace trestního práva, která nesouvisejí s prováděním politik nebo základních svobod Společenství, spadají pod hlavu VI Smlouvy o EU.

Rozsudek Soudního dvora ve věci C-176/03
o důsledcích rozsudku Soudního dvora ze dne 13. 9. 2005 (C-176/03 Komise/Rada)
EU Law Blog: Criminal penalties for environmental offences part 1, part 2

Mapa domén národní úrovně ccTLD

2008-04-30T14:51:00.006+01:00

Mapa rozložení národních ccTLD domén.Velikost mapy 1,7 Mb.

Zdroj : http://www.domain-karte.de/vorschau/

InfoSoud

2008-04-07T16:34:00.016+01:00

Ministerstvo spravedlnosti spustilo webovou aplikaci, která umožní dotazovat se na stav soudního řízení. Projekt je součástí postupné elektronizace českého soudnictví E-Justice. Odpadá tak nutnost dotazovat se na stav soudního řízení telefonicky či osobní návštěvou soudu. Pracovnice soudu tak do dneška učinila pouze to, co dnes může učinit každý sám přes internet. Nutné je znát spisovou značku a také soud u kterého je daný spis veden. Po zadání těchto údajů se uživateli zobrazí přehledná stránka na které jsou uvedeny provedené úkony v dané věci. Jednotlivé položky lze dále rozkliknout pro zobrazení bližších podrobností.

InfoSOUD umožňuje získat elektronicky tyto základní údaje:

Zahájení řízení, manipulace se spisem soudním komisařem, vydání rozhodnutí, podání opravného prostředku, vyřízení opravného prostředku, nařízení jednání, zrušení jednání, odeslání spisu, vrácení spisu, předání spisu k novému projednání, přerušení řízení, pokračování v řízení, pravomocné ukončení věci.

Všechny tyto údaje jsou již dnes evidovány v systému ISAS, jednotlivé databáze však nebyly propojeny v celek proto nebylo možno vyhledávat globálně. Dnes se veškerá data zasílají jednou denně na centrální server (Centrální evidence stavů věcí) z kterého poté čerpá data i aplikace InfoSoud.

Do budoucna se počítá také s aplikací, která umožní zobrazovat seznam jednání vedených u konkrétního soudu v určitý den, obdoby klasické úřední desky. Aplikace InfoSoud se tak připojila k již spuštěným projektům elektronického insolvenčního rejstříku a elektronické podatelny. Dále bychom se měli dočkat v květnu 2008 elektronických úředních desek, v lednu 2009 elektronického platebního rozkazu a během roku 2009 elektronického spisu.

Aplikace InfoSoud

Další zdroje: Egovernment - InfoSoud (pdf)
Aktualne.cz - Stav jednání soudu lze zjistit na internetu
ČT24.cz tisková konference Jiřího Pospíšila k InfoSoudu

Spisová značka - význam zkratek druhů řízení

2008-04-06T18:18:00.008+01:00

Spisovou značku používá soud ve veškeré komunikaci v souvislosti s řízením. Má čtyři části: číslo senátu (vždy číselný údaj), druh věci (text např. "T", "C", "E", "Nc"), běžné číslo (číselný údaj) a za lomítkem ročník (číselný údaj). Jednotlivé části spisové značky mohou, ale nemusí, být odděleny mezerami. Zápis 2T213/2007 znamená totéž co 2 T 213 / 2007. Tato spisová značka obsahuje číslo senátu 2, druh věci T, běžné číslo 213 a ročník 2007. V běžné komunikaci soudy používají také číslo jednací, to se skládá ze spisové značky a čísla listu konkrétní písemnosti. V případě 2T213/2007-13 se tedy jedná o písemnost založenou ve spise pod číslem 13.
Význam jednotlivých zkratek druhu věcí je uveden zde:

C – občanskoprávní řízení
Cm – obchodněprávní řízení
P – opatrovnické řízení a řízení ve věcech nezletilých dětí
Nc – některá opatrovnická řízení, nejasné návrhy a další
E – exekuce
Cd – dožádání jiných soudů ve věcech občanskoprávních
D – dědické řízení
U – řízení o umoření listin
Sd – řízení o vydání směnečného (šekového) platebního rozkazu
Co – řízení o opravných prostředcích v občanskoprávních věcech
INS - řízení o návrzích podle insolvenčního zákona
K – konkurzní řízení
Kv – řízení o návrzích na vyrovnání podle zákona o konkurzu a vyrovnání

T – trestní řízení
Tm – trestní řízení ve věcech mladistvých
Rod- řízení ve věcech dětí mladších 15 let podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže
PP – podmíněné propuštění
Nt – některé věci související s trestním řízením, např. rozhodování soudu v přípravném řízení trestním
Ntm - některé věci související s trestním řízením proti mladistvým, např. rozhodování soudu v přípravném řízení trestním
L - řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče
Td – dožádání jiných soudů ve věcech trestních
To – řízení o opravných prostředcích v trestních věcech
Tmo – řízení o opravných prostředcích v trestních věcech mladistvých

kompletní seznam zkratek Encyklopedie Iuridicum - soudní rejstřík, další info Encyklopedie Iuridicum - spisová značka.

Toto je zákon

2007-10-25T20:18:00.000+01:00

2007-09-07T22:34:00.001+01:00

"Ústavní soud má vždycky pravdu, i když ji nemá."

zdroj.

Listovní tajemství a e-mail

2007-05-16T18:44:00.000+01:00

je jedním ze základních lidských práv. Je zaručeno Listinou základních práv a svobod (čl. 13: Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon). Je to vlastně jedno z mála omezení práva na informace, které Listina také obsahuje.

Obsah práva

Listovní tajemství chrání právo na nedotknutelnost sdělení přepravovaného poštou v uzavřeném obalu, ale jeho rozsah může být i širší. Tajemstvím je chráněn obsah písemnosti nebo zpráva bez ohledu na její hodnotu pro adresáta, odesílatele či toho kdo tajemství poruší. Zachovávat listovní tajemství jsou povinni všichni občané. Pokud dojde k porušení této povinnosti může se jednat o trestný čin (§239 TZ) , dopustí se ho ten kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo jiným dopravním zařízením. Pokud by takový jednáním chtěl ještě způsobit škodu nebo na tom vydělat, hledí se na něj ještě přísněji, stejně tak jako na pracovníka pošty, který toto tajemství porušil.

Právo na listovní tajemství může být omezeno pouze zákonem. Tedy v případě, že např. Policie vyšetřuje určitou trestní kauzu může zásilku otevřít, bez toho aby danému policistovi hrozil postih. Takový postup je možný pouze v odůvodněných případech, je-li to nutné k objasnění daného případu, o povolení otevřít zásilku rozhoduje výhradně soud.

E-maily

V dnešní době klasické listovní zásilky pomalu ustupují, proto je otázkou zda se toto základní právo vztahuje i na emailovou komunikaci. Tj. zda například nadřízený v práci má právo na kontrolu odesílaných emailů.

Pracovník, který používá služební počítač pro osobní účely, porušuje pracovní kázeň dle zákoníku práce. Naproti tomu, ale zaměstnavatel, který kontroluje osobní e-maily zaměstnanců, porušuje Listinu základních práv a svobod. Pokud elektronická pošta přijde do osobní e-mailové schránky zaměstnance, zaměstnavatel ji nemůže číst! Zaměstnanci jsou ale povinni plně využívat pracovní dobu a nemohou si v pracovní době vyřizovat své soukromé záležitosti a nejsou oprávněni zneužívat služební počítače pro své osobní účely. Zaměstnavatel může zneužívání zabránit tím, že bude kontrolovat, od koho a v jakém rozsahu zaměstnanec do firemního počítače e-maily dostává a komu píše. Nesmí však kontrolovat jejich obsah, dostal by se totiž do křížku s jiným trestným činem a sice zneužití záznamu na nosiči dat (§257a TZ). Pokud by zjistil, že elektronická pošta zaměstnance je v takovém množství, pro které neplní povinnost spočívající v plném využívání pracovní doby, může se zaměstnancem skončit pracovní poměr. Toto porušení pracovní kázně však musí zaměstnavatel prokázat. Naskýtá se otázka, zda by zaměstnanec mohl souhlasit s tím, že zaměstnavatel bude jeho poštu číst. Jelikož jsou však v případě základních lidských práv jedná o nezadatelné a nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné práva, znamená to, že se jich nikdo nemůže zbavit sám tím, že by se jich vzdal. Proto takový souhlas neplatí.

Odkazy:
Ladislav Jouza (Profit) :V práci si vyřizujete osobní korespondenci!
UOOU: Monitorování elektronické pošty a ochrana soukromí a osobních údajů zaměstnanců

Blokáda dálnice vs. volný pohyb zboží

2007-05-10T00:38:00.000+01:00

Za škody a ušlý zisk způsobené zablokováním dálnice nebo hraničního přechodu z důvodu demonstrace hájící základní lidská práva nenese odpovědnost stát.

Rozhodl tak ESD ve sporu o náhradu škody Eugen Schmidberger vs. Rakousko. Spor se vedl v otázce odpovědnosti státu za nesprávný postup jeho orgánů a porušení principu proporcionality základních práv.

Základní shrnutí: Přes Brennerský průsmyk vede jedna z hlavních komunikací ze severu Evropy na jih. V létě roku 1998 se ekologické sdružení Transitforum Austria rozhodlo zablokovat dálnici. Chtěli tím poukázat na zvyšující se tranzitní dopravu, která projíždí přes Rakousko a přináší zemi ekologické problémy. Celá akce proběhla v souladu s rakouským právem, byla ohlášena dopředu a taktéž byla předána informace dopravcům. Demonstrace zablokovala dálnici na celých 30 hodin, ovšem v kombinaci s probíhajícími svátky, kdy kamióny nesmí jezdit, byl jejich provoz omezen na celkově 4 dny. Pět vozidel společnosti pana Schmidbergera bylo na dálnici zablokováno po celou dobu, čímž společnosti vznikla škoda 10.tis. Euro. Ta podala žalobu proti Rakousku na náhradu škody a ušlý zisk. Rakouský soud toto neuznal a odvolací soud položil předběžnou otázku ESD, zda nečinností Rakouska nebylo narušeno právo na volný pohyb zboží v rámci EU, resp. že jde o zakázané omezení dovozu (článek 23 a 28 an. SES).

Z rozhodnutí soudu: Soud se musel vypořádat s otázkou, které z principů je nutno považovat za nadřazené. Zda jeden ze základních principů společenství a sice volný pohyb zboží nebo individuální osobní svobodu na projevení svého názoru a svobodu shromažďování.

Článek 28 a 29 SES požaduje, aby členské státy nečinili opatření, které by mohlo bát překážkou obchodu, v kombinaci s článkem 10, pak mají přijmout opatření, aby bylo tomuto předcházeno. Členské státy tedy mají povinnost zajistit na svém území volný pohyb zboží a musí přijmou opatření, aby nebyl blokován ze strany jednotlivců.

Avšak tato základní svoboda může být za určitých okolností omezena z důvodů stanovených článkem 30, tj. převažujícím veřejným zájmem. V tomto případě se jedná o zájem na ochranu základních práva jež upravuje EÚLP, ta však v článcích 10 a 11 sama říká, že svobodu projevu a svobodu shromažďovacím je možné omezit ve veřejném zájmu. Tyto svobody je tedy nutné chápat v jejich sociálním kontextu, v duchu toho čemu slouží. Nutno je určit, co je oním veřejným zájmem, který z cílů je více legitimní. Pro dosažení rovnováhy mezi těmito zájmy se musí zvážit veškeré okolnosti daného případu.

Obdobný případ: Případ byl srovnáván s podobnou situací ve Francii (rozsudek Komise vs. Francie C-265/95), kdy došlo k protestům francouzských zemědělců, kteří blokovali silnice a dokonce ničili dopravované zboží z ostatních zemí a napadaly posádky. Zde není na místě spekulovat o legitimnosti důvodu, ale ve formě protestu není sporu, že byl nelegitimní, zde by tedy stát mohl nést odpovědnost.

Relevantní skutečnosti: K uvedenému případu ESD pro upřesnil relevantní skutečnosti, podle kterých je možno určit, zda stát (resp. jeho orgány) postupovaly správně a ochraňovaly oba výše uvedené cíle proporcionálně, nebo zda došlo k pochybení. Je tedy nutno zvážit 1) zda demonstrace proběhla v souladu s národním právem, 2) forma protestu, jejich časovou a geografickou omezenost, 3) zda bylo účelem prezentovat relevantní názory nebo zda šlo o omezení obchodu se zbožím určitého druhu, 4) zda se státní orgány snažily eliminovat dopad demonstrace na silniční dopravu, 5) zda bylo porušení svobody pohybu zboží, rozsah a způsob relevantní cíli protestu. Nelze tedy jednoznačně konstatovat, zda je daná demonstrace porušení SES ze strany určitého státu, nebo ne. Je potřeba zkoumat výše uvedené skutečnosti a na jejich základě poté rozhodnout.

Závěr: V uvedeném případě soud došel k závěru, že demonstrace byla řádně ohlášená, forma byla jasná, šlo o prezentaci relevantního zájmu, státní orgány se snažili předejít škodám (odklánění dopravy, rozhlas apod.) a že tedy celkově byly použité prostředky relevantní cíli, o který demonstranti usilovali. Rakousko tedy není povinno platit náhradu škody panu Schmidbergrovi.

Rozsudek tak přinesl jasné vymezení neostré hranice mezi těmito dvěma důležitými svobodami. Jejich rozlišení může být důležité i pro dění v České republice, resp. na jejích jižních hranicích. Z výše uvedeného je možné dovodit, že v naprosté většině případů Rakousko nenese podle kritérií ESD za blokády našich hranic odpovědnost.

Rozsudek ze dne 12. 6. 2003 C-112/00 (2003/6/548 německy)
Pramen: Pomahač R. , Pítrová L. – Průvodce judikaturou evropského soudního dvora, 3. díl, Linde, Praha 2005.

Právní suchařina

2007-05-04T22:19:00.000+01:00

Indičtí právníci se pokusili vyplenit železniční stanici. Příčinou srážek s policií byla pokuta, kterou jeden z advokátů dostal, více viz video zde.
Jemné zpestření právní přednášky - Lawyer Breakdance.
Na závěr snad nejvíce mnohovýznamový nápis, co jsem kdy viděl, byl na tričku jednoho kolegy studenta: TRUST ME, I´M LAWYER

Clintonův zákon o ochraně soukromí na internetu

2007-05-04T15:39:00.000+01:00

"Kdokoli, kdo je spojen s jakýmkoli státním, policejním, vyšetřovacím, protipirátským nebo podobným orgánem nesmí vstupovat na tuto stránku, jakožto přistupovat k jejím složkám nebo zobrazovat a stahovat její HTML soubory. Pokud tak učiní a vstoupí na tuto stránku poruší, jak tyto podmínky, tak i zároveň zákon o Ochraně soukromí na internetu č. 431.322.12 podepsaným Billem Clintonem v roce 1995. Data takto získaná nesmí nadále použít při jakémkoli dalším postupu proti majiteli této ISP adresy, proti osobám nebo společnostem, jež zde uchovávají soubory, vč. možnosti použití při soudním sporu proti osobám spojeným s touto stránkou, včetně jejich rodinných příslušníků, přátel nebo kohokoli, kdo použije nebo vstoupí na tyto webové stránky. Pokud vstoupíte na tuto stránku souhlasíte výslovně a bezpodmínečně se všemi výše uvedenými skutečnostmi a místopřísežně prohlašujete, že budete jednat v souladu se všemi zákony a mezinárodními smlouvami a předpisy, které ochraňují ryze osobní a soukromý obsah těchto stránek."
Podobný text většinou v anglickém znění je často k vidění na různých P2P,FTP serverech, nebo na počítačích soukromých osob. Text sám o sobě vypadá velice důrazně a poskytuje pocit "nějaké" ochrany. Škoda, že málokdo z těch kteří jej publikují si ověří, zda uvedený zákon skutečně existuje a nebo zda je alespoň v platnosti. K jejich škodě.
Zákon na který se text odvolává, totiž Bill Clinton nikdy nepodepsal, protože tento zákon ani nikdy neexistoval. Jedná se o fiktivní text, který byl stvořen jako jakási pseudo ochrana proti organizacím typu BSA nebo RIAA tvůrci warez a file-sharingových sítí. Samozřejmě, že by ani nemohl existovat, protože by de-facto pomohl legalizovat protizákonnou činnost, nejen výměnných sítí, ale daly by se pod něj schovat i jiné nebezpečnější činnosti (jako distribuce drog, ilegální prostituce, terorismus apod.). Došlo by tak k vytvoření nerovnováhy mezi ochranou svobody soukromí jednotlivce a ochranou zbytku společnosti.

Paradoxem je, že antipirátské organizace samozřejmě vědí, že takovýto zákon neexistuje a již samotné uvedení této deklarace na vstupní stránce serveru činí jeho obsah podezřelým. Tyto podezřelé servery, pak lze jednoduše vyhledat pomocí prostého zadání dotazu do Googlu.

Odkazy:
Snopes.com - Healey, Jon "Some Web Sites Are Posting a 'Keep Out' Sign to Law Enforcement." (Los Angeles Times - 19.11.2002)
LPCOnline.com - Internet Privacy Act 1995 (431.322.12)
Stránky věnované ochraně soukromí na internetu Privacyrights.org

Příklady serveru, které toto prohlášení stále mají na svých stránkách : majintrunks.co m, advanced-anime-xl.net, s-rebirth.net a mnoho dalších.

Podnikání na internetu a právo

2007-05-03T23:29:00.000+01:00

Článek Internet a právní aspekty podnikání na něm na Epravo.cz (Mgr. Bc. Libor Kyncl)
Zpočátku spíše nezajímavý a povrchní exkurz do historie internetu předchází již zajímavějšímu shrnutí základních právních vztahů, které mohou potkat podnikatele uvažujícího o vstupu do prostředí internetu. Za pozornost stojí zejména informace o distančních smlouvách, o elektronickém obchodu obecně a o shrnutí možností placení na internetu.
Kapitoly článku:

Stručný nástin historie a vývoje internetu
Internet z hlediska technického
Internet očima právního řádu
Podnikání pohledem obchodního práva
Právní aspekty živnostenského podnikání
Podnikání na internetu a jeho různé druhy
Distanční smlouvy, spotřebitelské smlouvy
Elektronický obchod
Elektronické tržiště veřejné správy
Elektronický podpis a elektronická značka
Hotovostní placení při obchodu na internetu
Bezhotovostní placení při obchodu na internetu
Placení peněžní poukázkou při obchodu na internetu

Kriminalizace společnosti

2007-04-27T19:57:00.000+01:00

Soudci upozorňují na nebezpečí kriminalizace
Záznam z konference Soudcovské unie ČR. Hlavním tématem byly otázky okolo dopadu zvyšující se frekvence používání nástrojů trestního práva ve společenských vztazích. Velkým problémem je kriminalizace protivníka jednoduchou metodou - podáním trestního oznámení. Využívají je podnikatelé, ale i politici. Často vede k rychlému odstřelení protivníka ze scény, nebo minimálně k jeho veřejnému zostouzení a poškození jeho pověsti, ikdyž se nic neprokáže.
Trestní právo by mělo přicházet na řadu až jako poslední instrument státu k prosazení práva. Dnes se často stává, že podnikatelé místo civilní žaloby podají raději trestní oznámení - nic je nestojí, policie udělá část práce za ně a hlavně poškodí to protivníka více než vidina mnohaletého civilního sporu. Právě pomalý proces rozhodování a důkazní břemeno na žalobci jsou hlavními důvody volby této metody.
Justice je pro takovéto případy pro stát příliš drahá, tato praxe se musí zredukovat. Musí se odstranit byrokracie a zjednodušit právní systém jako celek, např. převést některé skutkové podstaty z práva trestního do práva civilního - pomluva, vymáhání poplatků za rozhlas a televizi. Jinak se problémy české justice nevyřeší.

Videozáznam z tiskové konference k přehrání ZDE

Zdroj : www.epravo.cz/v01/index.php3?s1=3&s2=0&s3=0&....

Pozdě e-mail honit

2007-04-27T17:06:00.000+01:00

Důkazem o podání na soud nemůže být vytištěný obraz monitoru s odesílanou poštou, i když by si tak někteří přáli.

I o takových podáních rozhodují české soudy. případ se stal na Krajském soudu v Plzni. Soud tam v jiné kauze rozhodl v neprospěch žalobce, ten se pokusil tomuto rozhodnutí bránit, podal tedy kasační stížnost k NSS, prostřednictvím tohoto soudu. Kasační stížnost musí být obecně podána do dvou týdnů od vynesení rozhodnutí (§37 odst. 2 SŘS), buď písemně, ústně do protokolu, popř. emailem s uznávaným el. podpisem (více k uznávanému el. podpisu zde), pokud je podána jinak musí být do tří dnů potvrzena písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen její originál, jinak se k ní nepřihlíží.

Dnem zahájení běhu lhůt zde byl den doručení rozhodnutí KS žalobci - 14.3.2006. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo úterý 28. 3. 2006. Kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 30. 3. 2006. Tj. dva dny po řádném termínu. Stížnost však byla doplněna přílohou, obsahující: potvrzení o odeslání datové zprávy na elektronickou adresu epodatelna@ksoud.plz.justice.cz, dne 28. 3. 2006 v 16:44 hod., s předmětem zprávy „Kasační stížnost proti usnesení KS v Plzni ze dne 8. 3. 2006, čj. 57 Ca 4/2006“. Pod záhlavím datové zprávy se nachází ikona souboru ve formátu Microsoft Word s názvem „K. – KS 280306.doc“, u ikony není údaj o velikosti souboru a je umístěna v části odpovídající textu zprávy, nikoliv v záhlaví zprávy jako její příloha. Pod ikonou je umístěn text odpovídající identifikaci odesilatele automaticky připojované k odesílaným zprávám.

Toto podání však nebylo v elektronické podatelně soudu dohledáno, proto byl stěžovatel vyzván k doložení doručení podání na NSS. Právní zástupce stěžovatele jako důkaz navrhl výše uvedenou doručenku a prohlášení své asistentky, která měla údajný email odeslat. Sám uvádí, že se nejednalo o email se zaručeným el. podpisem (ten by odpovídal jinému režimu).

Soud se tedy zabýval dvěma otázkami 1) zda byla kasační stížnost jinou formou skutečně podána a 2) zda podání, které stížnost v třídenní lhůtě potvrzuje, je jejím originálem, nebo je stejného obsahu.

Srovnání FAX vs. EMAIL

Podle §40 odst.4 SŘS je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence… . Předáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného, než doručení soudu. Zatímco tedy v případě uvedených druhů doručení postačuje prokázání předání k přepravě, v ostatních případech je třeba prokázat předání = doručení soudu.

Pokud by se srovnávalo doručení pomocí telefaxového přístroje a klasickým emailem bez uznávaného el. podpisu, je větší pravděpodobnost prokázání doručení faxu. „Faxový ústřižek“ má poměrně individualizovanou, nesnadno napodobitelnou, podobu a obsahuje informace jak o odesilateli a adresátovi, tak o rozsahu přenášených informací (počet stran) a o výsledku přenosu. Uvedené skutečnosti lze ověřit nejen z faxového ústřižku, ale i u poskytovatele telekomunikačních služeb (záznam uskutečněného přenosu) nebo ze samotného přístroje (viz. článek Hrabák, Jan : Jak lze dokázat, že podání učiněné faxem bylo skutečně zasláno? IN Trestní právo 5/2006). Judikatura ÚS tak stanoví, že u tohoto typu doručování postačí pouze prokázání odeslání zprávy, je založena na dobré víře, že pokud byl přenos bez problému, došlo i k bezproblémovému doručení.

„Emailová hlášenka“ obsahuje podobné informace o odesílateli, výrazná rozdíl je ovšem v absenci údaje o doručení zprávy, je zde pouze informace o jejím odeslání. Potvrzení o doručení je tedy plně na součinnosti adresáta a riziko jejího nedoručení na bedrech odesílatele v souladu s jeho procesní odpovědností. Na rozdíl od faxu, zde není potvrzení o přenosu, proto se nelze opírat o dobrou víru při doruční. Prostý výtisk doručenky je tak naprosto nedostačujícím důkazem.

V uvedeném případě nebyl navržen žádný další důkaz, mimo prohlášení (neoznačeného jako čestné), jehož obsahem bylo tvrzení, že asistentka poslal uvedený email a ten byl dle hlášenky doručen. Taková hlášena však předložena nebyla. Uvedené tvrzení tak nebylo možno žádným způsobem věrohodně prokázat. Stížnost byla zamítnuta.

Text rozhodnutí NSS 8 Afs 82/2006-6 8

Judikatura ÚS k faxovému podání: rozhodnutí ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. I. ÚS 460/97, rozhodnutí ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 329/2000 a rozhodnutí ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 463/03

Další prameny:
PX Právo: Podání k soudu emailem.
Hrabák, Jan : Jak lze dokázat, že podání učiněné faxem bylo skutečně zasláno? IN Trestní právo 5/2006

Přednost Občanského nebo Obchodního zákoníku

2007-04-27T13:55:00.000+01:00

Pokud chcete například prodat auto vstupujete do několika právních vztahů, v základu lze prodej realizovat jako:

1. prodej přímo kupujícímu
2. prodej přes autobazar na základě smlouvy o zprostředkování
3. prodej přes autobazar na základě smlouvy o obstarání prodeje věci

v prvním případě se jedná čistě o vztah kupující x prodávající. V bodech ad 2., 3. vstupuje do hry ještě další subjekt a to právnická osoba (autobazar) se kterou uzavíráme samostatnou smlouvu (blíže k tomuto tématu rozbor smlouva zprostředkovatelská X sml. o obst. prodeje). Kdy v jedné z variant vystupuje autobazar jakoby prodávající.

Ve vztahu kupující X prodávávající, pak nastává další právní vztah. Dochází k prodeji věci a její koupi, bude tedy použito určitého typu smlouvy upravené zákonem - smlouvy kupní. Zde máme možnost výběru, zda se použije občanský nebo obchodní zákoník. Každý totiž upravuje jinak práva a povinnosti obou stran (záruka za vady, určení vlastnictví v případě, že se dodatečně zjistí, že vozidlo bylo před prodejem ukradeno a mnoho dalších ...).

Jak tedy zjistit, kterou z uvedených norem použít a která z nich má v případě pochybností aplikační přednost?

Občanský zákoník (OZ) je generální normou civilního práva, pokud platí zásada, že vždy se postupuje od obecného k speciálnímu, je OZ na vrcholu této pyramidy. Tak jak je to upraveno v jeho § 1 odst.2: Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. Obchodní zákoník (OBZ) je oproti tomu již normou speciální a zjednodušeně řečeno se tedy použije před OZ.

Je ovšem nutno se podívat, komu je daný předpis určen a na jaké vztahy dopadá. Jak již z názvu vyplývá je OBZ určen primárně pro regulaci obchodních vztahů, tedy vztahů mezi podnikateli. § 1 odst 1. Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související. Proto jsou v něm také pravidla nastavena přísněji než v klasickém občanském právu, protože pokud je nějaká činnost předmětem výdělku určité osoby, předpokládá se, že bude věnovat náležitou péči a pozornost jejímu zajištění.

Obě normy je možno v praxi měnit konkrétními ujednáními ve smlouvě (například dosloužit záruku, změnit dobu přechodu vlastnictví, apod.) pokud to zákon nezakazuje kogentní úpravou daného paragrafu. Zároveň je dáno na výběr - uzavřít kupní smlouvu podle OBZ nebo podle OZ, podle toho která z variant bude výhodnější. V praxi však není volba na občanovi, protože se zpravidla jedná o kontrakt se silnějším partnerem, znalým problematiky a často je předkládána již hotová (adhezní) smlouva, kterou nelze měnit. Proto je občanovi poskytnuta ochrana. Pokud uzavře smlouvu s podnikatelem podle OBZ, bude mu i nadále náležet ochrana jeho práv jako běžnému spotřebiteli podle norem OZ. Obrácený postup ale neplatí. Podnikatel se může vůči občanovi domáhat práv jen v rámci přísnějších norem OBZ, platí pro něj přísnější režim. Pro vztah mezi dvěma fyzickými osobami toto samozřejmě neplatí, zde platí zásada rovnosti

V konkrétním vztahu je tak nutno se vždy seznámit s tím, která z variant je pro nás výhodnější (pokud je nám dáno na výběr) nebo alespoň znát možnosti obrany. Tj. i pokud je smlouva uzavřená podle norem OBZ neztrácíme tak možnost se dovolávat svých práv jako zpravidla slabší strana kontraktu.

Soudce Gonzo

2007-04-21T11:44:00.000+01:00

Prostý život amerického
soudce na www.lawcomix.com/Gonzo.

A ještě jeden takový. Ze života ... zde.

Trestnost výroby, držení a pěstování

2007-04-20T23:51:00.000+01:00

Česká republika nepatří ke státům, které by měly silnou regulaci drogové problematiky, spíše se řadí do středu spektra. Samotné držení drogy není trestné (viz. rozhodnutí NS č.j. 5 Tdo 1167/2004), pokud nepřesahuje magickou hranici „množství většího než malé“, tato hranice je upravena ve zvláštních policejních předpisech. Definice množství povolené drogy je značně vágní, avšak v praxi je tento stav využíván bez problému. Množství je určeno závazným pokynem policejního prezidenta č. 39/1998. Postup policie upravuje pokyn č. 12/1999. Závaznost je však dána pouze pro policejní sbor. Jsou zde i upraveny výše pokut za drobné překročení hranic nastavených závaznými pokyny.

Zcela odlišný je ale postoj k jakékoli formě distribuce nebo výroby drogy. Toto upravuje zejména TZ ve svých §§ 187 a 195. Zákaz se vztahuje na výrobu, dovoz, provážení, nabídku, zprostředkování, prodej, přechovávání nebo podobné činnosti vedoucí k získání drogy. Zde je trestní sazba 1-5 let, příp. zvýšená až na 15 let.

V § 195 je uvedeno, že specifikaci omamných a psychotropních látek, nebo látek jež je obsahují stanoví zvláštní zákon, tímto zákonem je zákon o návykových látkách č. 167/1998 Sb., jež ve svých přílohách přesně definuje jaká chemická látka se skrývá pod jednotlivými názvy drog. Tento zákon je speciálním druhem předpisu k TZ, ikdyž v něm není uveden přímý odkaz na výše uvedené §§ TZ. Dle stanoviska NS je nutno brát v potaz jeho zacílení, jakožto i důvodovou zprávu a celkový kontext jeho přijetí. Z toho vyplývá, že definice omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících a prekursorů uvedených v přílohách tohoto zákona je jeho nedílnou součástí. Zákon zároveň stanoví druhy zákazu nakládání s těmito látkami. Porušení tohoto zákazu je pak nutně naplněním § 187 a n. TZ (viz. rozhodnutí NS č.j. 7 Tdo 1179/2005). Nelze se tak v tomto směru odvolávat na neurčitost zákona, systematičnost je zde založena na smyslu a ne na formálním odkazu.

Předmět zákona o návykových látkách

Zákon obecně upravuje možnosti zacházení s návykovými a psychotropními látkami a jedy. Jeho účelem je stanovit postupy pro komerční zpracování a další využití pro netrestnou činnost. Upravuje postupy lekáren, dovozců apod.

Dále také upravuje ve svém § 24 pěstování konopí a koky. Zakazuje a) pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, b) pěstovat rostliny rodu Erythroxylon (keř koka). Porušení tohoto zákazu je naplněním skutkové podstaty trestného činu uvedeného v §187 TZ.

Osoby pěstující tyto rostliny nesplňující uvedená kritéria na ploše větší než je 100m² jsou povinny splnit ohlašovací povinnost a písemně nebo emailem s zaručeným el. podpisem o tomto informovat celní správu. Pokud tak neučiní vystavuje se postihu až do výše 100.000 Kč. Tedy pěstování technického konopí je možné pod uvedenou výměru bez ohlašovací povinnosti.

Ale i pokud bude rostlina obsahovat vyšší než uvedené množství zakázané látky je policie povinna zkoumat k jakému účelu byla rostlina pěstována. Nelze ihned prohlásit, zda se jedná o činnost směřující k výrobě drogy nebo o činnost jinou (vědeckou, zemědělskou, lékařskou, apod.), k tomuto viz. rozbor judikátu NS č.j. 3 Tdo 687/2006.

Lékař

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. se může dopustit i lékař předepisující pacientům léky obsahující omamnou a psychotropní látku nebo prekursor bez medicínské indikace, v neúměrně vysokém množství, přičemž si je vědom toho, že osoby, jimž jsou léky předepisovány, je mohou zneužít. (rozhodnutí NS č.j. 6 Tdo 547/2004). Množství a periodicita léků je dnes dohledatelná a soudní znalec je schopen zjistit jaké množství je potřeba pro jednoho pacienta. Proto i lékař, který má oprávnění nakládat s těmito látkami musí svoje jednání obhájit, jinak se musí zodpovídat. Úmyslnost jednání je nutno zjistit z konkrétních okolností případu.

Další informace:

Enspyro - legislativa

Drogovaporadna.cz

Výkladový slovník reklamy

2007-04-16T23:43:00.000+01:00

NOVÝ - Má odlišnou barvu od předchozího modelu.
ZCELA NOVÝ - Náhradní díly pro nový model se neshodují s díly pro model předchozí.
NEDOSTIŽNÝ - Skoro tak dobrý jako konkurenční výrobky.
JEDNODUCHOST OBSLUHY - Nedají se provádět žádná provozní nastavení.
POKROČILÁ KONSTRUKCE - Reklamní agentura nepochopila funkci výrobku.
TESTOVÁNO V PRAXI - Výrobce nemá na pořádnou testovací laboratoř.
VYSOKÁ PŘESNOST - Jednotka, jejíž součástky náhodou pasují na svá místa.
VÝSLEDEK MNOHALETÉHO VÝVOJE - Konečně se to podařilo dát jakž takž dohromady, aby to fungovalo.
REVOLUČNÍ KONCEPCE - Liší se trochu od podobných výrobků konkurenčních firem.
FUTURISTICKÝ DESIGN - Neexistuje žádný lepší důvod, proč to vypadá tak, jak to vypadá.
VÝRAZNÝ - Jiná barva a tvar než ostatní výrobky tohoto druhu.
BEZÚDRŽBOVÝ - Výrobek nelze žádným způsobem opravit.
PŘEKONSTRUOVANÝ - Předchozí chyby se podařilo odstranit (alespoň doufáme)
RUČNÍ PRÁCE - Montážní automaty jsou obsluhovány dozorci bez rukavic.
PRAXÍ PROKÁZANÁ FUNKČNOST - Vydrží až do konce záruční lhůty.
SPLŇUJE VŠECHNY STANDARDY - Rozuměj výrobcovy, nikoli Vaše.
VYSOKÁ SPOLEHLIVOST - Vyrábíme to tak, aby to alespoň vydrželo dopravu k zákazníkovi.
NOVÁ GENERACE - Stará konstrukce se neosvědčila, snad tahle nová bude pracovat alespoň trochu.
ZÁKAZNICKÉ SLUŽBY NA CELÉM ÚZEMÍ STÁTU - Výrobek můžete vrátit na kterémkoliv letišti.
NEVÍDANÝ VÝKON - Nic z toho, co jsme vyráběli, nepracovalo právě takhle.
ŘÍZENO MIKROPROCESOREM - Někdy to dělá věci, které si neumíme vysvětlit.

Prodej auta v autobazaru

2007-04-12T09:38:00.000+01:00

Smlouva o obstarání prodeje věci X smlouva o zprostředkování

Prodej automobilu přes autobazar se může odehrávat v několika formách. Bohužel díky neznalosti jak autobazarů, tak prodávajících, tak i použití adhezních smluv často dochází k obcházení zákona, kterým se autobazary vyhýbají odpovědnosti za zprostředkovaný prodej vozidla.

Prodej přes autobazar lze realizovat na základě dvou smluvních typů upravených Občanským zákoníkem (OZ), konkrétně se jedná o ustanovení §774 n. OZ o smlouvě zprostředkovatelské a §737 n. OZ o smlouvě o obstarání věci. Oba typy se odlišují jak do míry odpovědnosti, tak účelem jejich úpravy v zákoně. Typická činnost autobazaru je učebnicovým příkladem použití druhého typu.

Ve smlouvě zprostředkovatelské se autobazar zavazuje obstarat za odměnu zprostředkování uzavření smlouvy, za dohodnutou odměnu a náklady, odměna může být vyplacena i pokud k prodeji nedošlo. K jakémukoli jednání však musí být zmocněn písemnou plnou mocí, nehovoří se zde, ale o písemné smlouvě. Nedochází zde k předání věci do držení zprostředkovatele. Tento smluvní typ je typický pro činnost realitních kanceláří, kde by předání věci bylo zbytečně složité. Podstatné je, zda kupující ví (resp. musí z okolností vědět), že s ním jednající subjekt jedná za jiného a že jednání o koupi je vedeno pouze se zástupcem. Pokud toto není třetí osobě známo, nemůže se jednat o zastoupení přímé (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. Jc 44/99 7 Cdo 23/92).

Oproti tomu smlouva o obstarání prodeje věci upravuje situaci, kdy autobazar převezme do prodeje automobil a učiní potřebná opatření k jeho prodeji. Smlouva musí mít písemnou formu a má předepsané náležitosti (specifikace věci, ceny, odměny za obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou prodeje). Obstaratel má právo na odměnu pouze, pokud byla věc prodána. Také je zde fixně stanovena délka smlouvy na 3 měsíce (pokud nebylo dohodnuto jinak). Pro autobazary je zde nepříjemné ustanovení §741 OZ, které je činní odpovědnými za vady, které mělo vozidlo při prodeji. Toto ustanovení je ze své povahy kogentní a nelze je tedy změnit pouhým odlišným ujednáním ve smlouvě. U smlouvy zprostředkovatelské je situace jiná, pro vady je nutno žalovat předchozího majitele vozidla. Pro kupujícího má toto ustanovení značný význam, protože posiluje jeho právní jistotu pro případ pasivní legitimace v odpovědnostním vztahu.

Nutno dodat, že pro posouzení o který smluvní typ se jedná je třeba brát v úvahu obsah smlouvy a skutečné faktické jednání stran. Skutečnost, že strany si smlouvu nějak nazvaly a případně podle ní i jednaly hraje důležitou roli v posuzování, zda smlouva vůbec vznikla. Základním vodítkem je, zda autobazar převzal do své péče automobil, pak se bude jednat o smlouvu o obstarání prodeje věci. Nebo zda jej případně pouze nafotil a umístil jeho fotografie na internet, pak by se jednalo o zprostředkování. Pokud by ovšem automobil převzal de facto podle zprostředkovatelské smlouvy, vč. jejích náležitostí, smlouva by nevznikla, protože by se de iure jednalo o smlouvu o obstarání věci u které by, ale chyběly její potřebné náležitosti (viz.výše). Více k této problematice rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. 18 C 57/98 ze dne 29. 9. 2000.

Při zběžné prohlídce internetu je zřejmé, že autobazary zprostředkovatelskou smlouvu běžně používají (viz autobazary: Auto-City, AutoDubová, MagicCars, ...), nebo minimálně používají nepřesnou terminologii, kdy se pod jedním typem smlouvy fakticky skrývá druhá. Dokonce i výrobce specializovaného softwaru pro autobazary používá tento pojem (fa. Teas, AutoNaProdej, ...). Samozřejmě je možné, autobazary tuto smlouvu používají výhradně pro činnost naplňující termín zprostředkování, v tom případě by ale měly uvádět, že používají i druhý - správný typ smlouvy. Jinak se vystavují nebezpečí, že se nejen nezbaví odpovědnosti za prodaný automobil, ale i celkové neplatnosti smlouvy a vrácení peněz a prohrou v případném sporu.

Prameny:
rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 631/98
článek soudce MěS v Brně Mgr. Michala Ryšky rozebírající výše uvedené rozsudky

rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. Jc 44/99 7 Cdo 23/92

off topic

2007-04-02T21:32:00.000+01:00

Jediná šance jak rychle dohnat rakouskou životní úroveň je pustit komunisty k moci.... ....v Rakousku samozřejmě.

Stížnost na SPAM

2007-03-29T19:15:00.000+01:00

Pokud se Vám dostalo do schránky reklamní sdělení, které tam nemá co dělat, můžete se jeho jednání bránit, protože porušuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.
Co se vlastně rozumí pod pojmem SPAM - nevyžádané obchodní sdělení = všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby, která vykonává regulovanou činnost 2) nebo je podnikatelem 3) vykonávajícím činnost, která není regulovanou činností.... (§2 písm. f) cit. zák.)

Obchodní sdělení lze šířit elektronickými prostředky jen za podmínek stanovených tímto zákonem. Podrobnosti elektronického kontaktu lze za účelem šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky využít pouze ve vztahu k uživatelům, kteří k tomu dali předchozí souhlas. (§7/1, 2 cit. zák.) Neboli jinak NE!!!

Zde lze učinit online podání o nevyžádaném obchodním sdělení.
Kontakt na stránky Úřadu pro ochranu osobních údajů, věnované nevyžádané poště.

Zlevněné jízdné nelze vázat na trvalý pobyt

2007-03-29T11:54:00.000+01:00

Tak rozhodl NSS ve svých dvou rozsudcích týkajících se zlevněného jízdného, které bylo vázáno na trvalý pobyt cestujícího na území města. Případy se týkaly dopravních podniků měst Hradce Králové a Liberce, kasační stížnost směřovala vždy proti pravomocnému rozhodnutí České obchodní inspekce, resp. proti jí udělené pokutě.

V obou případech jde o situaci, kdy se zastupitelstvo města rozhodlo podpořit určitou skupinu obyvatel města zlevněným jízdným. Toto bylo ale striktně vázáno na trvalý pobyt na jeho území. Dopravní podniky jako organizace zřizované městem, tak implementovali vůli zastupitelstva do svých přepravních řádů. Odpovědnost za toto jednání však nese dopravní podnik, jako vykonavatel veřejné služby. Dopravní podnik argumentoval odkazem na obecně závazný předpis jemuž se musí podřídit. NSS toto vzal na vědomí s tím, že došlo k rozporu předpisů zcela konkrétních a abstraktních (zákaz diskriminace). Zde je nutno vycházet z teorie právní síly jednotlivých druhů předpisů, s tím že zákaz diskriminace obsahuje už Ústava jako nejvyšší právní předpis a je tedy silou nadřazen ostatním. Není však v moci jednotlivého subjektu vždy kontrolovat možnou rozpornost nižších předpisů s vyššími. Tento rozpor tak narušuje obecnou právní jistotu, která by mohla mít i za následek vyvinění z daného porušení práva. Ne však v tomto případě, kdy fakticky dopravní podnik a město splývají v jedno a vyvinění by tak učinilo situaci nepostižitelnou.

Hradec Králové
NSS se v tomto případě ztotožnil se závěrem správních orgánů i městského soudu, že jednání stěžovatele mělo diskriminační povahu. Snížené jízdné totiž mohli využívat občané ve věku 65 až 70 let mající trvalé bydliště na území města; ostatní lidé téže věkové kategorie, jejichž trvalé bydliště se nachází jinde, výhody požívat nemohly. Při stanovování jízdného došlo k diferenciaci mezi osobami téhož věku, přičemž jediným kritériem bylo místo trvalého pobytu.

S odvoláním na rozsudky ÚS a ESLP je k posouzení diskriminačního jednání potřeba posuzovat několik souběžných parametrů. Diskriminací je jednání, kdy se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro rozdílný přístup, a pokud se tímto jednáním nesleduje legitimní cíl, nebo pokud nejsou použité prostředky sledovanému cíli přiměřené. Soud naplnění těchto kriterií neshledal.
Dopravní podnik tak argumentoval, že je jeho povinností pečovat o potřeby jeho občanů, toto jednání samo o sobě není diskriminační, důležité zda bylo k naplnění sledovaného cíle použito přiměřených prostředků. V tomto bodě je NSS přesvědčen, že kritérium přiměřenosti naplněno nebylo. Je bezpochyby legitimní, pokud město pečuje o své občany, ovšem nemůže tak činit jakýmkoliv způsobem. Selektivní cenově dostupnější jízdné vyloučilo z využívání této možnosti cizí státní příslušníky, jakož i občany České republiky s jiným trvalým bydlištěm.

Z hlediska judikatury Evropského soudního dvora (věc Angonese, C – 281/98) představuje takovéto rozlišování pro občany jiných členských států Evropské unie diskriminaci na základě státní příslušnosti. Je-li popsané jednání diskriminační ve vztahu k cizím státním příslušníkům, tím spíše může být v souzené věci diskriminační pro občany České republiky ve věku 65 až 70 let s trvalým bydlištěm jinde než v uvedených obcích. Pokud mělo být občanům důchodového věku poskytováno levnější jízdné, mělo se tak stát ve vztahu ke všem osobám této skupiny, a to bez ohledu na to, kde se nachází jejich trvalé bydliště: mezi využíváním prostředků městské hromadné dopravy a trvalým bydlištěm na území určité obce nelze najít natolik úzký vztah, aby mohl ospravedlnit zvýhodňování občanů této obce před občany obce jiné.
Z těchto důvodů lze uzavřít, že ve vztahu k osobám ve věku 65 až 70 let, které neměly trvalé bydliště v H. K., P. a dopravně připojených obcích, představovala nemožnost získat zlevněné jízdné nepřípustnou diskriminaci ve smyslu § 6 zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb.

Potvrdil tak uložení pokuty 25.000 Kč.

rozhodnutí NSS ze dne 20. 12. 2006, č.j. 1 As 14/2006-68

Liberec

V případě Liberce se jednalo v podstatě o stejnou kauzu s rozdílem, že uvedené diskriminační jednání bylo uplatňováno vůči skupině obyvatel bez rozlišení věku, rozhodujícím kritériem, tak bylo pouze trvalé bydliště na území města. Rozdíl v ceně jízdenky činil 40 Kč. Rozhodnutí bylo odůvodněno podobně jako ve výše uvedeném případě, nebyl naplněn rozhodující faktor přiměřenosti.

Dopravce se přitom obhajoval tím, podle něj je v souladu s dobrými mravy, když fyzické osoby, které na území města trvale bydlí a většinou zde platí daně a přispívají tak k naplnění rozpočtu města, dostanou část těchto daní zpět ve formě slevy na jízdném. Podle NSS nelze ale poukaz na tzv. „daňová hlediska“ považovat za přiměřený.

Nejvyšší správní soud s odkazem na zákon o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům uvedl, že…. „poskytnutí slev na jízdném občanům s trvalým pobytem na území města Liberce s odůvodněním, že se významnou měrou podílejí na výnosech z daní, nemůže být považováno za rozumné a objektivní ospravedlnění, neboť do daňových příjmů rozpočtu města Liberec přispívají všechny osoby, které platí daně uvedené v § 4 odst. 1 zákona č. 243/2000 Sb.“. Uložená pokuta 50.000 Kč, tak byla potvrzena.

tisková zpráva rozhodnutí NSS ze dne 20. 12. 2006 sp.zn. 4 As 63/2005 (text dosud nezveřejněn)

Špičkové kurzy univerzit online a zdarma

2007-03-21T13:03:00.002+01:00

Západní školství je v mnohém odlišné od našeho, zvláště co se týká školství nejvyššího. Pohyb v relativně tržním prostředí nutí školy hledat nové prostředky pro svoji propagaci a tudíž i přilákání nových a kvalitnějších kapacit. Co možná největší otevřenost je dobrou cestou. Některé z nich se proto přidaly k iniciativě Open Source Ware, která prosazuje co dostupné vzdělání pro co největší množství osob. Součástí tohoto projektu je i zveřejňování kompletních kurzů a jejich materiálů na internetu. Nutno dodat, že se často jedná o kurzy kvalitní s renomovanými pedagogy. Jednou z těchto institucí je Massachusetts Institut of Technology. Špičkové pracoviště mj. v oboru IT, tvůrce licencí Creative Commons a dalších. Více informací je v článku zveřejněném na serveru Peníze.cz.

Zde odkazy na zajímavé kurzy:

- The Supreme Court, Civil Liberties, and Civil Rights (MIT, texty)
- Law and Society (MIT, texty)
- Ethnicity and Race in World Politics (MIT, texty)

- Theories of Law and Society (Berkeley, MP3)
- Introduction to computers (Berkeley, MP3)
- Nonviolence Today (Berkeley, MP3)

- Introduction To Human Rights (Fahamu, texty)
- Campaigning for access to information (Fahamu, texty)
- What is a crime? (The Open University, texty)

- Internet for Lawyers

- Faith and the African American Experience (Notre Dame, texty)
- Instructional Games (Utah State University, texty)

Seznam všech kurzů:
Berkeley WebCastCourses
MIT OpenCourseWare
Notre Dame OpenCourseWare
Utah State University
Stanford
The Open University LearningSpace

Masarykova univerzita ELportál

Směřování počítačové kriminality

2007-03-18T12:21:00.000+01:00

Společnost McAfee na konci minulého roku zveřejnila výsledky svého dalšího výzkumu v oblasti počítačové kriminality - McAfee Virtual Criminology Report 2006. Důraz byl kladen především na informace o prorůstání organizovaného zločinu do prostředí školství, kde „organizovaný zločin připravuje novou generaci ctižádostivých počítačových zločinců. Používá přitom taktiky, které napodobují ty, používané KGB při náboru operativců za dob studené války. McAfee (a prý také evropské jednotky pro boj s technologicky vyspělým zločinem a FBI) také dále tvrdí, že se kriminální skupiny zaměřují na nejlepší studenty z předních akademických institucí, aby od nich získaly dovednosti nutné pro spáchání takových zločinů v širokém měřítku…
Zajímavou částí zprávy McAfee je zmínka o předpokládaných hlavních hrozbách roku 2007. Podle McAfee to budou zejména „chytré telefony a multifunkční mobily, které činí z přenosných počítačů důležité doplňky životního stylu. Předpokládá se proto, že počítačoví zločinci je ve zvýšené míře budou zneužívat pro získávání cenných informací v následujících měsících. Častější používání Bluetooth a VoIP rovněž povede k nové generaci hackerských útoků po telefonu.“
zdroj:Petr Nádeníček - Aktuální počítačové viry a jiné bezpečnostní hrozby IN Buletin AEC

Zpráva společnosti McAfee o počítačové kriminalitě za rok 2006 anglicky
Zpráva společnosti McAfee o počítačové kriminalitě za rok 2005 v češtině
Data Security Wrap-up“ společnosti F-Secure

podání k soudu emailem

2007-03-17T18:37:00.000+01:00

Ústavní soud rozhodl, že podání adresovaná soudům v České republice podaná s připojeným uznaným elektronickým podpisem se nemusí do 3 dnů doplňovat originálem v papírové podobě. Jedná se tedy o plné zrovnoprávnění elektronického a papírového podání (za určitých podmínek). Původní znění OSŘ upravovalo podání pouze se zaručeným el. podpisem, nešlo tedy podat klasické elektronické podání. Poté proběhla novela (z. č. 226/2002 Sb.), která toto ustanovení vypustila, ovšem s tím, že soudy začali tento výklad vykládat, tak že je nutno písemně doplnit do 3 dnů.

Ustanovení §42 odst. 1 OSŘ zní :

PŘED NOVELOU „Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky nebo telefaxem.“

NOVELA „Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem.“.

Dále odst. 3 upřesňuje „Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.“

Soud uvedl, že pouze jazykovým rozborem nelze na danou problematiku nahlížet. Je nutno se podívat po účelu zákona o elektronickém podpisu č. 227/2000 Sb.

V důvodové zprávě k zákonu o elektronickém podpisu je uvedeno, že hlavním principem navrhovaného zákona je zajistit, že datové zprávy nesmí být diskriminovány, tj. že nesmí existovat rozpor v zacházení mezi datovými zprávami a dokumenty na papíře. Zaručený elektronický podpis jako jeden z druhů elektronického podpisu představuje ekvivalent „ověřeného podpisu“ na papíru a využívá technologických postupů, které umožňují jednoznačnou identifikaci a autentizaci osoby, která podpis vytvořila, dále je uvedeno, že zaručený elektronický podpis zaručuje, že datovou zprávu podepsala oprávněná osoba. Zaručené elektronické podpisy podložené osvědčením vydaným poskytovatelem certifikačních služeb budou uznány jako vlastnoruční podpis v případech, kdy takový vlastnoruční podpis požadují právní předpisy nebo dohoda stran.

Podle ÚS je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce při přijetí novely č. 226/2002 Sb. nebylo negovat použití elektronického podpisu jako institutu rovnocenného písemnému vlastnoručnímu podpisu, ale pouze rozšířit komunikaci se soudní mocí na možnost učinit podání v elektronické podobě i bez zaručeného elektronického podpisu. Podání v elektronické podobě splňující požadavky zákona o elektronickém podpisu (podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen uznávaný elektronický podpis dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o elektronickém podpisu) je podáním rovnocenným s podáním v písemné podobě na papíře s vlastnoručním podpisem. Podání učiněné elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu je nadále nutné do 3 dnů doplnit.

Poznámka na okraj. Samotné podání je tedy možné učinit elektronicky (s uznávaným el. podpisem), ovšem pokud je subjekt zastupován, je nutno doložit originál plné moci, což je přípustné pouze v originálu v písemné podobě do 3 dnů od podání.
text rozhodnutí IV. ÚS 319/05

literatura :
Matejka, J., Chum, V.: K právní úpravě elektronického podpisu, Bulletin advokacie, č. 3/2002;
Hulmák, M.: Elektronický právní styk, Právní rozhledy, č. 7/2005
e-podpis MIČR

Quidquid latine dictum sit, altum videtur

2007-03-16T13:23:00.000+01:00

Výstižné latinské rčení: "Cokoliv napsané latinsky vypadá vznešeně".

PSI - Informace ve veřejné správě

2007-03-13T22:27:00.002+01:00

PSI - Public Sector Information

Veřejný sektor produkuje velké množství informací, tyto je možné velice dobře dále komerčně využít (adresní registry, registry meteorologických informací, daňové informace). Pod pojmem PSI je možno chápat informace o činnosti státní správy, ale i informace které stát při své činnosti získává od jiných subjektů. Stát sám je tak nutno chápat jako jeden velký informační systém. Otázkou na okraj je, zda skutečně všechny informace, které stát shromažďuje jsou nutné pro jeho činnost a které by měly spíše spravovat komerční subjekty.

Legitimita každého státního orgánu je nutno posuzovat podle toho, jak kvalitní informace z něj vycházejí. Pro posílení právní důvěry v systém je tato otázka zcela zásadní. Úřad, který nedostatečně komunikuje ztrácí svoji legitimitu. Z tohoto pohledu je tedy pro stát žádoucí, aby se informace, které již jednou úřady shromáždili mohli znovuvyužít. Úřad tak navenek zvyšuje svoji legitimitu. Znovuvyužití informací veř. sektoru může mít pozitivní vliv i na hospodářský vzestup (zvýšení zaměstnanosti, zřízení nových firem, které budou platit daně, technologický pokrok, právní pokrok – posilování právního vědomí). Informace by se také měli poskytovat zadarmo, protože administrativa spojená s výběrem poplatku by byla spíše ztrátová, zisk se státu vrátí z výše popsaných ekonomických benefitů.

Evropská legislativa
Svou aktivitu v tomto směru vyvíjí i Evropská unie. Uvedenou problematiku upravuje směrnice číslo č. 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Tato směrnice stanoví minimální soubor pravidel pro opakované použití a praktické prostředky pro usnadnění opakovaného použití stávajících dokumentů, které mají subjekty veřejného sektoru členských států v držení.
Směrnice je ale celkově obecná, upravuje postup států ve využití, ale pouze pokud se stát rozhodne PSI poskytovat. Nevztahuje se na informace získané od jiných subjektů, ty podléhají klasickým licencím nebo autorským právům. Stanovuje základní podmínky v přístupu k informacím - nediskriminace, rozumný přístup, není zde závazek umožnění opakovaného použití. Upravuje nutnost průhledných licenčních podmínek, povinnost předem je zveřejnit on-line. V ideálním případě by licence měla fungovat podobně jako Creative Commons (měla být univerzální evropské licence). Poskytování by mělo být uskutečněno v rozumném formátu, který nebude zbytečně zatěžovat uživatele (např. uzamčené pdf apod.). Dle lisabonské strategie by komerční využití PSI mělo do roku do r. 2010 generovat přínos 68mld. EUR a 4 mil. pracovních míst.

Česká úprava
na své objevení teprve čeká. Formálně ČR harmonizovala, ale jen na oko. Je zde velká volnost států, u nás byl zvolen minimální stupeň harmonizace. Hlavně z důvodů, že si nikdo nedokázal představit co si pod touto směrnicí představit. Úprava tedy nepřináší nic výrazně nového, vše bylo včleněno do novely zákona č. 106/1999 Sb. o svobdném přístupu k informacím. Proto také jsou u nás PSI chápány pouze ve smyslu tohoto zákona, tedy jako informace, které je povinný úřad poskytnout.
Ovšem problémů je v tomto směru více. O poskytnutí informací rozhoduje orgán u kterého se daná věc řeší, není to nezávislý orgán. Vynutitelnost poskytnutí informací je mírně řečeno problematická, málokdo to řeší (viz. poskytnutí informací o dealokaci ruského dluhu – judikát NSS, již dávno vydán, ale stále se neprovádí). Problematické je často i médium (nástěnka u soudu asi nemá stejnou váhu jako vystavení na internet), možnost zneužití (zahlcení požadavků na informace, případ z Brna, kde žadatel podal 350 žádostí během jednoho týdne), možnost omezení (zejména ve vztahu k obchodnímu tajemstvím), mechanismus výpočtu nákladů (zda má prvotní vyhledání údajů stát stejně jako jejich následné poskytnutí), ochrana osobních údajů, problém i institucionální zajištění (neexistuje centrální orgán, který by toto řešil, mělo by pravděpodobně podléhat přímo Úřadu vlády nebo Úřad pro ochranu osobních údajů, jinak hrozí kompetenční spory).

ČR má však v tomto oproti jiným státům určité výhody – unitární stát (máme jednotné registry ASPI, jednotnou správu), správci databází jsou vybaveni moderní technikou, mnohé registry již existují. Nevýhody – nezájem státní správy, ani politické reprezentace, slabá lobby, nežádoucí personální vazby (vydavatelé sbírek soudních rozhodnutí na soudy apod.).

Podkladem pro článek byla přednáška JUDr. Radima Polčáka Ph.D. na PrF MU ze dne 13.3.2007.

Příklady registrů vhodných k využití získání informací
Veřejná databáze Českého statistického úřadu
Analytické a statistické služby Kraje Vysočina
Katastr nemovitostí
Ares - registr ekonomických subjektů
Údaje z registru obyvatel
různé geografické informační systémy, např. NP Šumava, územní plán obce Kamenice
Portál státní správy

Další zdroje:
literatura:
Toth: Informační systémy státní správy a územní samosprávy, VŠE Praha 1993
Mates, Matoušková: Evidence, informace, systémy, Codex Praha 1997

CzechPSI.info, Epsiplus.net (EN)
ePSIplus.net- tématický server o PSI
Otevřete.cz - svobodný přístup k informacím
Veřejná správa - Informace veř. sektoru a jejich využití (R.Polčák)

Obrana proti kouřícím sousedům

2007-03-11T01:34:00.000+01:00

Proti komu se lze soudně bránit při zákazu kouření? Doposud byla praxe nejednotná, soudy vycházely z předpokladu, že jako nájemce mám možnost obrany pouze v rámci smluvněprávního vztahu s pronajímatelem. Nový rozsudek NS, rozšiřuje tuto oblast i na jiné subjekty.

Nejvyšší soud rozhodoval ve věci sporu mezi nájemnicí bytu v domě a ostatními nájemníky. Žalobkyně si stěžovala na obtěžování kouřením ve společných prostorách domů ostatními nájemníky. Nejprve se snažila o odstranění závadného stavu u pronajímatele, ten ji však odmítl vyhovět (protiprávně!) a odkázal ji na řešení sporu s dotyčnými osobami. Podanou žalobu okresní i krajský soud zamítl s odůvodněním nedostatečné věcné legitimace vůči ostatním nájemcům. S tím, že povinnost leží na pronajímateli, na kterém se také lze hojit případným požadavkem na náhradu škody nebo slevy na nájemném. Navržené důkazy proto nebyly provedeny. Podle názoru odvolacího soudu práva a povinnosti z nájmu bytu jsou speciálně upravena v ustanoveních § 687 a násl. OZ, z nichž vyplývá i způsob, jak se domoci nápravy.

Dovolací soud uznal dovolání jako odůvodněné z důvodu rozhodování ve věci, jež má zásadní právní význam a kdy zároveň došlo k nesprávnému právní posouzení věci. Předmětem této otázky je, zda se lze domáhat toho, aby nebyl rušen ve výkonu práv spojených s užíváním bytu kouřením žalovaných ve společných prostorách domu pouze vůči pronajímateli, a vůči žalovaným již nikoli.

Dovolací soud se ztotožnil se závěry, že žalobkyně mohla požadovat zjednání nápravy po pronajímateli. Odkázal na jiný rozsudek NS (26 Cdo 1325/2005), který řešil emise hluku. Zde bylo konstatováno, že pronajímatel je povinen zajistit, aby nájemník nebyl obtěžován nadměrným hlukem. Uvedený závěr byl analogicky použit i pro emise plynů.

V dalším se již, ale s odvolacím soudem neshoduje. Podle § 688 OZ, nájemce bytu má právo užívat společné prostory, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno. Nájemce je povinen užívat byt řádně (§ 689 OZ). Z ustanovení § 690 OZ. pak vyplývá, že nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv. Nájemce má v rámci nájemního vztahu právo na realizaci svého nájemního práva a současně i povinnost vykonávat ho řádně.

nájemce se může též domáhat ochrany přímo vůči nájemcům jiných bytů v domě, a to prostřednictvím ustanovení § 127 odst. 1 obč.zák., které lze analogicky (§ 853 obč.zák.) aplikovat i ve vztazích mezi osobami, které nejsou vlastníky věci, ale jejich nájemci.

§127 OZ Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ... nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, ...
§853 OZ Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.

Pro realizaci práva nájemce domáhat se vůči jinému nájemci ochrany podle § 127 odst. 1 OZ (případně i soudní cestou) platí v podstatě stejné zásady, jako v případě vztahů mezi vlastníky věci (žaloby vlastníka směřující vůči vlastníku – původci imisí).

Rozhodnutí NS 26 Cdo 2071/2005

Směřování autorských práv

2007-03-09T14:22:00.000+01:00

Každý kdo produkuje určité dílo, ať už hmotné či nehmotné, sleduje svým jednáním určitý cíl. Zviditelnit se, prezentovat svoji práci, zajistit si obživu. Díla, která nemají hmotnou povahu jsou v tomto směru specifická - velice lehce je jde napodobit, zkopírovat či jinak duplikovat. Velice často to vede k protiprávnímu stavu, který je založen jednak na ochraně jedinečné myšlenky autora a jednak na předpokladu, že pokud něco zkopíruji bez vědomí autora, připravuji ho tak o zisk. Proto se dnešní právo snaží tomuto jevu bránit. Nutno říci, ne příliš úspěšně.

Internet je veskrze anonymní medium, ať se tomu bráníme jakkoli, kdo chce zůstat nepoznám zůstane většině nepoznán. Proto má porušování pravidel, jak jsou dnes nastavena, zelenou. Otázka je zda není třeba změnit pravidla? Opravdu si stále vystačíme s přístupem a koncepcemi definovanými a uzpůsobenými pro minulá desetiletí. Není lepší než vymáhat nefunkční systém změnit ho? Ale jak? Každý chce přeci naplnění svých cílů a tedy zisků.

Dle mého názoru není možné do budoucna stávající systém udržet, ať už se jedná o patenty, počítačové programy nebo distribuci hudby. Zcela jistě vede cesta přes uvolnění represivních opatření a posun k aplikacím a službám, které jsou jsou pro konečného uživatele bez povinnosti platit přímé autorské poplatky. Zdarma, zde tedy není že autor bude bez zisku, ale že se k němu dostane jinou cestou. Například skrze reklamu. Dnes již existují informační servery, kde se za obsah platí tím, že mimo jiné shlédnete reklamu. Čím více k tématu, čím více zacílená, tím je reklama účinější a přináší větší zisk. Když toto funguje u zpravodajských serverů, u vyhledávačů, proč by tento princip nemohl fungovat i u multimédií? První vlaštovky už jsou, viz. volně přístupné nahrávky Happy Tree Friends.

Reklama tak může do jisté míry suplovat represivní orgány, ať už státního rázu nebo i soukromého, typu OSA, INTERGRAM apod. To je již, ale hudba ne příliš blízké budoucnosti. Dosud je velice silná lobby těchto skupin, které si nárokují právo jednat za všechny. Otázkou je, jak dlouho tato koncepce ještě vydrží. Již dnes se jeví jako nevyvážená a v mnohých směrech zcela nefunkční. Viz. miliony skladeb na přístupných na internetu, které by také měly podléhat vymáhání poplatků jako sdělování díla veřejnosti a zcela nesmyslné vymáhání poplatků za veřejné produkce od občanských sdružení nebo neziskovek.

Koncepce reklamy je, ale jen prvním krůčkem. Dalším je propojení s jinými službami, už placenými nebo jinak výdělečnými, které se uživateli nabídnou při jeho činnosti. Hledáš něco na vyhledávači a nepotřebuješ náhodou ještě něco jiného? ne ?- ok, ano ? - je to nadstandart, tak zaplať a my z toho budeme financovat vyhledávač. Jednoduché a geniální. Příkladem tohoto přístupu je rodina služeb kolem Googlu. Chceš si spravovat fotky na internetu, nabízíme ti 1GB prostoru, chceš je rovnou vytisknout? zaplať. Je to nadstandart, ale milý. Chceš mít nadstandart a chceš být viděn před ostatními na vyhledávači zaplať.

Chceš si stáhnout písničku, podívej se na reklamní video. Proč ne? tudy vede cesta, pro úspěch a větší zisky. Ne přes represe, zainteresovaní by si tuto jednoduchou myšlenku měly uvědomit a ne plakat nad klesajícím prodejem cd.

další odkazy :
Dr. Prof. Joost Smiers - Pryč s autorským právem! - Požehnání pro umělce, umění i společnost
Svaz nezávislých autorů

Autorské poplatky a trestní oznámení

2007-03-09T01:57:00.000+01:00

ÚS : Právní vymožení zaplacení poplatku kolektivnímu správci autorských poplatků je nutno nejprve vymáhat občanskoprávní cestou, a teprve poté až trestní.

Vyslovil se tak v případu provozovatele sportovního baru, který odmítal zaplatit poplatek Ochrannému svazu autorskému za televizi umístěnou v jeho provozovně. Zástupce OSA snažil s dotyčným věc projednat, ale ten argumentoval, že poplatky jsou nemorální a nebude je tedy platit. Argumentace byla založena na tom, že již zaplatil poplatky České televizi, že již za pořady zaplatily komerční televize své poplatky a také na § 18 odst. 3 AutZ, ten říká, že Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.

Podal na něj tedy trestní oznámení pro porušování autorského práva dle § 152 TZ (s trestní sazbou odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty). Okresní a krajský soud daly za pravdu provozovateli, dovolací Nejvyšší soud věc obě rozhodnutí zrušil a přehodnotil vše úplně opačně, věc tak byla rozhodnuta, okresní soud v novém líčení uložil pokutu a krajský soud ji prominul, ale rozhodnutí potvrdil.

Ústavní soud potvrdil, že stěžovatel svým jednáním jednal v rozporu s autorským zákonem. Výše uvedený odstavec AutZ se vztahuje na jiné případy, kdy dochází k instalaci zařízení na kterém nejsou provozovány autorská díla. Umožnění televizního vysílání tak skutečně podléhá poplatkům, protože v případě ČT se jedná o poplatek za veřejnou službu, u komerčních televizí jde pokaždé o zaplacení za jiný druh účelu a ne nemorální vícenásobnou platbu, každému subjektu šlo o jeho vlastní účel (zisk). Je zde ctěna koncepce, že se sdělováním veřejnosti autorské právo nevyčerpává.

Dále ÚS zpochybnil rozhodnutí NS v otázce naplnění skutkových znaků trestnosti trestného činu, jak v otázce úmyslu, které je v rozhodnutí soudu nejednoznačně podloženo. NS pouze argumentuje proč je potřeba platit autorské poplatky, což určuje protiprávnost činu, ale ne jeho trestnost. Také v otázce polemiky se samotným naplněním skutkové podstaty není uvedeno odůvodnění rozhodnutí. Dochází tak k porušení ústavního práva na ochranu před svévolí stání moci a zaručení práva na soudní ochranu, dle čl. 36/1 LZPS. Dále ÚS argumentuje, že daná věc mohla být nižšími soudy posouzena jako bagatelní a nebo překvalifikována jako přestupek, jak vyplývá z jejich podkladů.

Nejzávažnější částí je pak konec rozhodnutí. Dle ÚS je nutné pokládat trestní právo jako poslední možnost řešení, pokud selžou veškeré další formy. Uvedený spor je z povahy věci primárně věcí občanskoprávní a měl být řešen odpovídajícím druhem řízení, příp. pokud by nevyšlo tak ve správním řízení a až poté mělo nastoupit řízení trestní. Stěžovatel jako provozovatel baru umožnil kontrolu OSA, avšak odmítl placení autorských poplatků s odůvodněním, že je platit nemusí. Tento svůj postup založil na nesprávné, nikoliv však pouze účelově smyšlené, argumentaci. Ústavní soud je přesvědčen, že takovýto spor o výklad autorského práva mohl být snadno vyřešen v řízení občanskoprávním. Trestní právo tak v tomto případě mění postavení stran v neprospěch jedné z nich, když místo druhé nastupuje stát s autoritativními prostředky donucení. Dochází tak k porušení čl. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy (obdobně viz nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 469/04). Trestní právo tak nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu (nález sp. zn. I. ÚS 4/04)

Zláště v případech kdy k ochraně autorských práv byly zřízeny specializované subjekty, je nutno pečlivě zvažovat oprávněnost zahájení trestního řízení. Z pohledu práva autorského je nepřípustné, aby se kolektivní správce autorských práv zbavoval své úlohy hájit práva autorů jejím přenesením na orgány činné v trestním řízení. Podání trestního oznámení na osobu porušující autorská práva nezbavuje kolektivního správce povinnosti domáhat se vzniklých nároků cestou občanskoprávní, kterou mu ukládá § 100 odst. 1 písm. i) autorského zákona. V trestním řízení nemohl být přiznán nárok na zaplacení poplatku správci.

Samozřejmě, že je třeba se řídit zásadou, že každý trestní čin má být potrestán, ale mělo by se přihlédnout i k výše uvedeným výtkám ÚS. Do budoucna tak budou muset činit veškeré soudy, pro něž je rozhodnutí ÚS závazným. ÚS předešlá výše uvedená rozhodnutí zrušil.

Text nálezu 1 ÚS 69/06 (k trestnosti reprodukce děl bez smlouvy s kolektivním správcem autorských práv)

Související nálezy pod sp. zn. IV. ÚS 469/04, sp. zn. I. ÚS 4/04

Ústava, LZPS – Listina, AutZ - Autorský zákon, TZ - Trestní Zákon

NUTS

2007-03-08T00:00:00.000+01:00

Nomenclature of Units for Territorial Statistics
neboli Statistické územní jednotky Evropské unie (někdy také „statistické regiony EU“), jsou územní celky vytvořené pro statistické účely Eurostatu (statistický úřad EU) pro porovnání ekonomických ukazatelů členských zemí EU.
Každý stát je tak dělen na

NUTS 5 – obce
NUTS 4 – okresy
NUTS 3 – kraje
NUTS 2 – regiony soudržnosti, musely být vytvořeny (u nás 8, Středočeský kraj je jako celek, jinde třeba spojení dvou)
NUTS 1 – celá ČR

region = např. NUTS 2
NUTS na Wikipedii
CZ-NUTS - české regiony
ČSÚ - vymezení jednotek NUTS

Strukturální fondy EU 2007-2013 a ČR

2007-03-07T23:01:00.000+01:00

Strukturální fondy naplňují unijní politiku Hospodářské a sociální soudržnosti. Pro léta 2007-2014 je na tuto politiku vyčleněno 307,6 mld €. Z toho pro ČR je 23,6 mld. € (tj. cca 773 mld. Kč), což je čtvrtou nejvyšší alokovanou částkou pro stát (v přepočtu na obyvatele jsme první 330€ , zbývá jen peníze plně vyčerpat).
Účelem vzniku fondů je podpora zaostalejších regionů Unie prostřednictvím politik, k jejichž výkonu jsou fondy zásobníkem peněz. Fondy se naplňují penězi podle schváleného rozpočtu Unie na 7 let, období čerpání je tedy taktéž 7 let. Po našem vstupu do EU bylo uplatněno zkrácené období v letech 2004-2006, nyní je toto období uzavřeno a dochází k vypsání nových Operačních programů na léta 2007-2013. Regionální politika spadá do oblasti sdílených politk, tj. EU stanoví pravidla a státy mají možnost je dále dotvářet (na rozdíl od výlučných politik). U nás k tomu dochází na úrovni územních jednotek NUTS2.

Hlavní strukturální fondy jsou tyto:
- Evropský fond regionálního rozvoje ERDF (největší fond, hlavně tzv. tvrdé projekty, tj. hlavně infrastrukutura )
- Evropský sociální fond ESF (hl. nástroj sociální politiky a zaměstnanosti - tzv. měkké projekty)
a Fond soudržnosti (Kohézní fond, doplňkový, zaměřen na velké investice typu dálnic nebo rekultivace území, min. náklady 10 mil. €).

Každá politika obsahuje cíle jichž se má dosáhnout určené vždy pro každé období.
Na nové období jsou vypsány tyto cíle:

Konvergence (vyrovnání rozdílu mezi méně rozvinutými státy a vyspělými, zejména v regionech, určeno pro regiony NUTS2 jejichž HDP je >75% průměru EU, u nás všechny vyjma Prahy, dle údajů z roku 2000-2002)
Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost (pomoc strukturálně postiženým regionům, pro zbylé oblasti, tedy Praha)
Evropská územní spolupráce (pro regiony NUTS3)

Každý cíl je naplňován určitými programy, které se spravují z různých fondů a nad kterými má patronát resortní ministerstvo. V minulém období se jednalo o 13 národních programů, v nadcházejícím jich bude 24, problém v orientaci se tak ještě prohloubí.

ad1) Taktické operační programy a Regionální operační programy
ad 2) a 3) programy pro Prahu a přeshraniční spolupráce

Legislativa
Další odkazy vpravo → → Dotační politiky EU → → ↓↓

Pravda o EU

2007-03-07T00:17:00.000+01:00

Jim Hacker: "Europe is a community of nations, dedicated towards one goal."

Sir Humphrey: "Oh, ha ha ha."
Jim Hacker: "May we share the joke, Humphrey?"
Sir Humphrey: "Oh Minister, let's look at this objectively. It's a game played for national interests, it always was. Why do you suppose we went into it?"
Jim Hacker: "To strengthen the brotherhood of Free Western nations."
Sir Humphrey: "Oh really. We went in to screw the French by splitting them off from the Germans."
Jim Hacker: "So why did the French go into it then?"
Sir Humphrey: "Well, to protect their inefficient farmers from commercial competition."
Jim Hacker: "That certainly doesn't apply to the Germans."
Sir Humphrey: "No no, they went in to cleanse themselves of genocide and apply for readmission to the human race."
Jim Hacker: "I never heard such appalling cynicism. At least the small nations didn't go into it for selfish reasons."
Sir Humphrey: "Oh really? Luxembourg is in it for the perks; the capital of the EEC, all that foreign money pouring in."
Jim Hacker: "Very sensible central location."
Sir Humphrey: "With the administration in Brussels and the Parliament in Strasbourg? Minister, it's like having the House of Commons in Swindon and the Civil Service in Kettering."

"Tady se hraje hra, v níž jde o národní zájem jako vždycky. My jsme tam proto, abychom oblafli Francouze tím, že je rozhádáme s Němci. Francouzi jsou tam proto, aby ochránili své neschopné zemědělce před zahraniční konkurencí. A Němci? Ti, aby se očistili od genocidy a byli přijati zpět mezi lidskou rasu“

Sir Humphrey Appleby (Jistě pane ministře, série 2, díl 5).

http://www.yes-minister.com/

Zneužitá pálenka

2007-03-05T02:13:00.000+01:00

V rámci předvolební kampaně proběhla loni médii zpráva, že krajská organizace KSČM v Ostravě použila na své předvolební zdarma rozdávané cd skladby Jaromíra Nohavici, které zpřístupnil volně ke stažení na svých webových stránkách.
Pomineme-li vztah Nohavica x KSČM, kdy samotné spojení je už od základu absurdní, vyvstane ještě jeden zajímavý problém, který se týká větší skupiny lidí než je jen komunistická strana s jejím z minulosti známým přístupem k duševnímu vlastnictví.

Jedná se o díla určené v volnému stažení z internetu. Obecný omyl spočívá v tvrzení, že cokoli je na internetu k volnému stažení je po stažení v mé plné moci. Můžu si s tím nakládat jak chci. To v žádném případě není pravda, a možná by se dalo říci, že díla umístěná k volnému stažení na internetu podléhají většímu množství ochrany od různých subjektů, než třeba klasický článek v novinách. Počínaje samotnou obsahem textu, přes jeho technologii jeho zveřejnění až po jeho případnou reprodukci videem nebo mluveným slovem.

Na oficiálních stránkách Jaromíra Nohavici je k dipozici více skladeb, které jsou určeny ke stažení. Jen na jednom místě je ovšem zmínka o jejich volném použití - První na internetu volně šiřitelné mp3 album Jaromíra Nohavici. Malá zmínka pod albem Pražská pálená. Striktně vzato by tak mělo veškeré použití skladeb umístěných na stránkách, vyjma výše uvedeného alba, podléhat předchozímu souhlasu autora. Takový pohled je asi nereálný a odporoval by i účelu, proč byly skladby na web umístěny. Jaromír Nohavica sám uvedl, že jeho sláva se zrodila z undergroundu a z volného kopírování jeho kazetových nahrávek, umístění alba na web je tedy logickým pokračováním jeho distribuce jeho tvorby. Sám zákon, říká že zhotovením rozmnoženiny pro osobní potřebu nezasahuje fyzická osoba do autorských práv, neplatí pro jiné subjekty (volné užití - §30 AutZ). Připusťme, že tedy volné stažení alba je pro osobní domácí použití možné a legální. Má generální svolení autora, který se zřekl svých práv, k tomuto úseku užití díla, i oporu v zákoně.

Souhlas autora s užitím díla je v tomto případě (a i v podobných), je nutno vykládat velice striktně a úzce. Rozhodně nejde o celou škálu užití, jak ji definuje §12 odst. 4 AutZ :
rozmnožování díla, rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla, pronájem, právo na půjčování, na vystavování, na sdělování díla veřejnosti (zejména právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla, na vysílání díla, na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla, na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla)
Jen autor má právo rozhodnout o tom, jakým způsobem bude jeho dílo užito. Jiná osoba jen na základě ustanovení zákona. Zde bylo dílo uveřejněno "sdělením veřejnosti" prostřednictvím veřejné datové sítě v jeho nehmotné podobě. Účelem zveřejnění bylo umožnění vytvoření rozmnoženiny pro osobní potřebu. Problém nastává ve fázi, kdy došlo k rozšiřování díla. Došlo tedy k rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla zpřístupněním díla v hmotné podobě jiným převodem vlastnického práva, tj. vypálením zvukové stopy na cd. Což je zcela nepochybně již mimo poskytnutou generální licenci i mimo volné užití. Jelikož je volné užití vztaženo pouze na osobní potřebu, nespadá vytvoření rozmnoženiny právním subjektem (politickou stranou) na hmotném podkladě (cd) pod tuto zákonnou volnou licenci a nelze ho tedy provést bez souhlasu autora.

Je tedy nutné velice pečlivě sledovat, co je poskytnuto jako zcela volně šiřitelné a co podléhá právním omezením. Pokud není výslovně uvedena volné použití k jakémukoli účelu, má se za to, že toto povolení uděleno nebylo a tedy veškerá autorská práva trvají.

Autor by v tomto případě mohl požadovat zejména zákaz dalšího porušování svých práv, zadostiučinění ve formě omluvy a penežitého odškodnění, v krajním případě i odstranění závadného stavu stažením díla z oběhu a jeho zničením.

PX 5.3.2007

Idnes.cz 11. října 2006 1:00

Komunistické kandidáty do voleb v Ostravě pomáhá propagovat také písničkář Jarek Nohavica. A neví o tom. Na CD nosiči, který dostali do svých schránek voliči obvodu Ostrava-Jih, je mimo volebních programů jednotlivých kandidátů také odkaz na "bonusy a dárky", kde je kompletní Nohavicovo album Pražská pálená.¨"Myslel jsem, že mě trefí šlak. Nohavicu mám rád a nevěřím, že by to dovolil," řekl Vlastimil Horák z Ostravy, který leták s diskem našel ve své poštovní schránce. Překvapený je i Nohavica. "Já o tom vůbec nic nevím. Kdyby se mě zeptali, nikdy bych to nedovolil. Ale jde o volně šiřitelnou desku, takže nevím, jestli proti tomu můžu něco dělat," řekl Nohavica. Písničkář si nemyslí, že ho někdo bude s komunisty spojovat. "Myslím, že si tím komunisti sami pod sebou řežou větev, když si na to cédéčko dali některé mé písně, které jsem hrál za totality proti nim," říká Jarek Nohavica. V písni Stare dobre časy například Nohavica zpívá: ...ten, kdo nechyt jednu pendrekem, ten nebyl právoplatným člověkem...

KSČM mohla porušit zákon
Komunisti s použitím Nohavicových písní na svém předvolebním disku nemají problém. "Nohavica se ve svých písních zastává lidí ostravského formátu a ražení, je nám tím blízký," říká kandidát do Senátu Karel Gavenda.
Kompaktní disk komunistům vyrobila havířovská firma Skate v celkovém počtu deseti tisíc kusů. "Deska je na internetu volně ke stažení, takže si nemyslím, že bychom nějak porušili autorský nebo jiný zákon," řekl pracovník firmy Miroslav Kalinský.
Podle ředitelky Ochranného svazu autorského Jany Bärové však není rozšiřování Nohavicových písní na předvolebním nosiči zdaleka tak bezproblémové, jak tvrdí vydavatel a komunistická strana. "Na stránkách Jarka Nohavici není výslovně uvedeno, že každý může s deskou činit cokoli. Být písničkářovým právníkem, pak celou věc rozhodně jen tak nenechám."

http://zpravy.idnes.cz/komuniste-zneuzili-v-kampani-nohavicu-dyg-/domaci.asp?c=A061010_214404_domaci_zra

OTÁZKA: 13:28 Petr Kočí:
Tak můj třetí a poslední dotaz, jelikož za chvíli musím sprintovat na přednášku: Odkud plyne nejvíce peněz naše živobytí? Nebo ne, tuto otázku přehlédněte, ale má úzkou spojitost s tím, že (je to krásné a moc Vám za to děkuji, ale) nechápu, proč jste si dal tolik práce s nahráním Pražské pálené a následně jste z ní udělal všeobecně šiřitelné album, které si může stáhnout kdokoliv. Vždyť kdybyste ji vydal jako regulérní CD, věřím tomu, že by měla dost vysokou prodejnost... A ještě drobnost, je mi smutno a cítím s Vámi, že jistá nejmenovaná strana použila právě Pražskou pálenou do své propagační kampaně, je to nechutné a podlé...

ODPOVĚĎ: 13:35
Všechny peníze, které mám, jsem dostal od Vás, svých posluchačů. Dobrovolně. Za to, že jsem Vám zpíval a hrál. Pražská pálená byl dáreček pro Vás. Copak za dárky se platí ? A to že KSČM na své předvolební CD dali mou Pražskou pálenou ? Vždyť to je legrační a svědčí to o nich - komunisté si sami sobě nadělili k poslechu mé písně jako Halelujá, Hvězda, Ranní hygiena, Staré dobré časy. To byste nevymyslel, kdybyste byl sebechytřejším volebním šéfem konkurečních stran.:-)

http://www.nohavica.cz/_pl/jn/online/jn_online_2006_2.htm

11. 10. 2006 - KOMUNISTÉ ZNEUŽILI V KAMPANI NOHAVICU
Pod tímto názvem zveřejnil internetový server iDNES článek popisující situaci, kdy KSČM ve své předvolební kampani použila na CD nosiči, který dostali do svých schránek voliči obvodu Ostrava-Jih, kompletní album Jarka Nohavici Pražská pálená.
Jaromír Nohavica vydal k tomuto zneužití své tvorby oficiální prohlášení:

Komunisté vždy rádi zabírali pro sebe to, co jim nepatřilo. Dělají to, jak vidno, dodnes. Spojovat mé jméno s KSČM je absurdní. A použít dnes v předvolební kampani písně, za které jsem byl jimi samými před lety zakazován?
Dál se mi o tom ani nechce mluvit.

http://www.nohavica.cz/_pl/jn/online/jn_online_2006_2.htm

Smluvní pokuta

2007-02-23T21:45:00.000+01:00

Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty.

Okresní souduložil žalovaným povinnost „zaplatit žalobci na smluvní pokutě částku 20.800,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku“ (výrok I.), ohledně částky 171.200,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
S odkazem na skutková zjištění z předchozího průběhu řízení dospěl k závěru, že žalobci přísluší právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty pouze v částce 20.800,- Kč odpovídající tehdejší výši zákonného úroku z prodlení, zaplacení vyšší částky odporuje dobrým mravům.

V dané věci posuzovaly soudy smlouvu o půjčce uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými, konkrétně ujednání článku IV., v němž se žalovaní zavázali pro případ, že budou povinni vrátit předchůdci půjčenou částku 80.000,- Kč, zaplatit mu „též smluvní pokutu ve výši 20% z nesplacené části půjčky ode dne její splatnosti až do zaplacení, za každý i započatý měsíc prodlení“. Maximální měsíční výše smluvní pokuty (závislá na výši dosud nesplacené částky) tedy činila 16.000,- Kč, což představuje přibližně 533,- Kč, t. j. cca 0,67% z celkové půjčené částky, denně.

Taková výše smluvní pokuty nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce dostatečně citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníku pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. V posuzované věci navíc konečná výše smluvní pokuty plně závisela na délce doby, během níž žalovaní nedostáli povinnosti, kterou sami smluvně převzali. Výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem relativně dlouhé doby, která uplynula ode dne splatnosti zajištěné pohledávky.

Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku.
Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky by bylo zřejmě možno považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty. Stejné měřítko však nelze dobře použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka

Rozsudek 33 Odo 61/2005
http://www.nsoud.cz/rozhod.php?act...

Rozsudek 33 Odo 96/2001
http://www.nsoud.cz/rozhod.php?act...

§ 544-545 ObčZ

Pěstování marihuany

2007-02-21T12:20:00.000+01:00

Samotné pěstování rostliny konopí, nelze zároveň ztotožňovat s pojmem výroby omamné nebo psychotropní látky. Tak by tomu mohlo být jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování.

Na pozemcích dovolatelů náležejících k domu a v prostorách domu, které společně obývali, vypěstovali 499 rostlin Cannabis sativa – konopí setého, z něhož bylo možno získat nejméně 71,111 g suché využitelné hmoty obsahující přibližně 1,920 gramů čisté psychoaktivní látky THC
Soudy obou stupňů se při právním posouzení skutku dostatečně nezabývaly otázkou, zda pěstování rostlin lze opravdu postavit na roveň výrobě návykových látek

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Obě dovolání dle NS relevantní, pokud dovolatelé namítli v podstatě to, že skutková zjištění soudů, jež jsou formulována především v tzv. skutkové větě ve výrokové části rozsudku soudu, vzhledem k absenci zákonného znaku „vyrobí“ neodpovídají soudem použité právní kvalifikaci skutku jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů.

V posuzovaném případě se dovolatelé měli dopustit uvedeného trestného činu v té podobě, že „společným jednáním neoprávněně vyrobili omamnou látku, a takový čin spáchali ve větším rozsahu“. Předmětem přezkumu, jenž byl vymezen obsahem podaných dovolání, pak bylo posouzení otázky, zda obvinění (dovolatelé) tím, že vypěstovali v rozsudku specifikované množství rostlin Cannabis sativa – konopí setého, vyrobili omamnou látku

Pod pojmem „neoprávněně vyrobí“ podle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zák. je třeba rozumět proces, při kterém dochází k získání některé z látek uvedených v tomto ustanovení, pro který je zpravidla charakteristické to, že v jeho rámci se upravují použité komponenty (např. čištěním), ale dochází též k jejich další přeměně v jiné takové látky. Za výrobu omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 187 odst. 1 tr. zák. se považuje jakékoliv zhotovení nebo vytvoření takové látky (kromě pěstování určitých rostlin), a to bez ohledu na chemický či technologický postup

Výrazem „pěstování“ označuje pěstování opiového máku, keře koka a rostliny konopí. Rozlišuje se mezi výrazy „výroba“ a „produkce“, přičemž výraz „výroba“ označuje všechny procesy, kromě produkce, jež umožňují získání omamných látek a zahrnuje rovněž čištění a přeměnu těchto látek v jiné drogy. „Produkce“ pak znamená proces, který spočívá v získávání opia, listů koka, konopí a konopné pryskyřice z rostlin, které tyto plody obsahují. (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 47/1965 Sb. o Jednotné úmluvě o omamných látkách).

Své závěry proto Nejvyšší soud shrnul tak, že samotné pěstování rostliny konopí, které zvláštní zákon považuje za omamnou látku, nelze zároveň ztotožňovat s pojmem výroby omamné nebo psychotropní látky podle § 187 tr. zák. Tak by tomu mohlo být jedině v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky THC.

Za shora konstatovaného stavu věci proto Nejvyšší soud dovodil, že napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně trpí hmotně právními vadami, neboť rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.

Krajský soud v Hradci Králové bude muset znovu rozhodnout, zda obvinění vyrobili omamnou látku. Odvolací soud před svým rozhodnutím o odvoláních dokazování v nezbytném rozsahu doplnil, a to ke zjištění, jakým způsobem obvinění s pěstovanou rostlinou konopí dále konkrétně nakládali, a zda se případně již jednalo o proces, který by bylo možno považovat za výrobu omamné látky, anebo zda šlo alespoň o činnost, jež k takové výrobě - vzhledem k jejímu dovedení do určité fáze (stadia) - směřovala.

Pokud by odvolací soud po doplnění skutkových zjištění dospěl k závěru, že předmětný skutek lze přesto právně posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů musel by po zrušení rozsudku soudu prvního stupně skutek nově popsat (formulovat) s uvedením takového způsobu jednání obviněních, jež by zahrnovalo všechny nezbytné zákonné znaky příslušné skutkové podstaty, neboť dosavadní popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně použité právní kvalifikaci neodpovídá.

Tento článek je výtažek z judikátu NS č.3 Tdo 687/2006, dostupného na adrese:
http://www.nsoud.cz/rozhod.php?action=r...

Článek v Týdnu - na serveru NS
http://www.nsoud.cz/clanky.php?sty...

další info na hlavním webu - Paxelis.blogspot.com

Spam - nevyžádaná pošta

2007-02-19T22:36:00.001+01:00

.... Náklady rapidně klesají a počet lidí, kteří se k dokumentu přímo dostávají je téměř srovnatelný s tím, kolik lidí si vezme nabízený letáček na ulici. Ale z pohledu zákazníka je to o něco horší, než letáčky v poštovní schránce. Lidi za připojení k internetu platí. Související náklady se stahováním takových mailů již nejsou srovnatelné s vyzvednutím pošty ze schránky po cestě z práce......

http://kryl.info/spam.html

Francouzský návod, jak dovést ochranu proti P2P k dokonalosti

2007-02-19T22:23:00.000+01:00

V posledních měsících se často hovoří o autorských právech k dílům, které jsou obsahem souborů, volně sdílených pomocí tzv. peer-to-peer sítí (P2P). Uživatelé výměnných sítí, kteří si sice byli alespoň částečně vědomi právní problematičnosti jejich užívání, ale zároveň si byli vědomi téměř naprosté nevynutitelnosti autorského práva ke stahovaným souborům v praxi, se dočkali překvapení koncem loňského roku...
Zdroj - pravoit.cz

Divocí jezdci

2007-02-19T21:57:00.000+01:00

IN Hospodářské noviny: Ústavní soud včera udeřil do stolu. Nejenže už podruhé pracoval v nevídané rychlosti, aby včas zastavil zákon-zmetek. Rovnou dal parlamentu zásadní lekci.

Odškodné pro klienty bank Union, Kreditní a Plzeňské jsme loni na tomto místě nazvali "snad nejhorším zákonem roku". Bylo nesystémové a zhůvěřilé (už jednou odškodné dostali, a to štědřeji než podle evropských předpisů, totiž do 700 tisíc korun). Zvýhodnilo by jednu konkrétní finanční skupinu, jeden a tři čtvrtě miliardy by získala PPF Petra Kellnera. A to na úkor ostatních bank, z jejichž příspěvků se plní Fond pojištění vkladů. Na nálezu je nejzajímavější, že tyto námitky soudkyně-zpravodajka Eliška Wagnerová nechala stranou. Protiústavnost shledala v tom, že zákon byl "přílepek" čili "divoký jezdec" k úplně jinému předpisu. A soud ji plně podpořil, hlasoval 13:0 včetně předsedy Rychetského.
Je to silný vzkaz, jeden ze zásadních nálezů nynějšího Ústavního soudu. Parlament může zkoušet "přílepky" znovu, někteří lidé se musí o kamna spálit dvakrát nebo třikrát. Ale včerejšek v zásadě znamená konec "divokých jezdců". 16.2.2007
Zdroj - hn.ihned.cz

Již z potřeby odlišení zákonodárné iniciativy a pozměňovacího návrhu, a to kvůli dodržení zvýšených ústavních nároků na prvně jmenovanou, lze dovodit, že pozměňovací návrh by měl skutečně toliko pozměňovat předkládanou právní úpravu, tedy neměl by ji ani zásadně měnit, ani zásadně rozšiřovat a tím méně by se měl pohybovat mimo předmět zákonodárné iniciativy, resp. návrhu zákona.
„wild riders“ (tzv. divocí jezdci). V tomto případě jde o překračování kritérií testu uplatňovaného na základě tzv. germaneness rule, tj. pravidla úzkého vztahu. Jinými slovy jde o testování otázky, zda v konkrétním případě jde o řádný pozměňovací návrh anebo o návrh, pro který se v českém prostředí vžilo označení tzv. „přílepek“. V tomto případě se technikou pozměňovacího návrhu k návrhu zákona připojí úprava zcela jiného zákona, s legislativní předlohou nesouvisejícího. Je zřejmé, že i intenzita změn obsažených v přílepku by mohla být sama o sobě problémem, byl-li by předkládán jako samostatný návrh zákona, což se ovšem v procesu přijímání „přílepkového pozměňovacího návrhu“ neřeší, neboť ve třetím čtení procesu příjímání zákonů není pro debatu tohoto druhu prostor.
Mezi posuzovaná kritéria patří zejména následující kritéria, přičemž ke konstatování kolize pozměňovacího návrhu s pravidlem postačí i nenaplnění jen některého z nich:

pozměňovací návrh se musí vztahovat k předmětu posuzovaného návrhu zákona,
fundamentální účel pozměňovacího návrhu musí mít úzký vztah k fundamentálnímu účelu projednávaného návrhu zákona,
úprava specifického předmětu nesmí být pozměněna ustanovením obecné povahy,
obecný předmět může být měněn specifickým návrhem,
pozměňovací návrh obsahující trvalou změnu k návrhu zákona, který předvídá přechodnou změnu v právu, nelze považovat za návrh mající úzký vztah.

Projednání návrhů zákona v druhé komoře parlamentu, tj. v Senátu představuje pojistku, jejímž úkolem je mimo jiné odhalit i chyby v legislativním procesu. Další pojistkou ve smyslu kontroly řádného legislativního procesu je využití práva prezidenta republiky vrátit přijatý zákon. Selžou-li předchozí výše naznačené pojistky, může přijít ke slovu Ústavní soud.
Text nálezu Pl ÚS 77/06 (odškodnění klientů některých bank)

Text zákona č. 443/2006 Sb. - ukázkový příklad divokých jezdců

Pavel Molek - Jiné právo.blogspot.com

Nových přílepků ubude, starším hrozí zrušení IN Profit 9/2007

Článek na epravo.cz 1.

Článek na epravo.cz 2.

Článek na epravo.cz 3.

Tisková zpráva Ústavního soudu

Finweb - Ústavní soud prověří i starší přílepky

Mlynářův omyl?

2007-01-20T10:05:00.000+01:00

Ministr informatiky Vladimír Mlynář (US-DEU) řekl včera Právu, že bude zvažovat demisi, pokud bude zamítnuta jeho stížnost proti obvinění. Policie ho šetří v souvislosti se založením soukromé firmy Testcom servis, která provozovala internetové stránky pro veřejnou správu.
"Pokud se dočkám obvinění, pak proti němu podám stížnost, jak umožňuje zákon. Jestliže stížnost bude zamítnuta, podám demisi," prohlásil Mlynář.
Zdroj: Právo
Datum: 18.03.2005

Všichni odsouzení i jejich advokáti byli rozsudkem zaskočeni. Advokát Tomáš Sokol nad rozhodnutím soudu mávl rukou a odůvodňování rozsudku soudu nesledoval. Listoval časopisem. Odsouzení Vladimír Mlynář, Dušan Chmelíček a Vít Novotný během devadesátiminutového odůvodňování rozsudku kroutili hlavami, ironicky se usmívali a chytali se za hlavu.

... Pět a půl roku vězení nepodníněně. Čekal jste takový rozudek? Je to pro mě šok. Argumenty soudu jsou absurdní. Soud absolutně nepochopil, o co jde. Někteří svědci vědomě lhali. Soucítím se všemi, kteří podstupují věci jako já. Třeba s panem Čunkem, který je teď možná v podobné pozici jako já.

... Měl jste se pokusit obohatit o zhruba 11 milionů korun. My jsme z toho nemohli mít žádný prospěch, to je absurdní. Motiv činu, který jsme měli spáchat, z toho rozsudku vůbec není jasný.

Zdroje:
Rozhovor na Epravo.cz (nutné přihlášení) Zdroj: ČT1 Datum: 14.03.2005
http://www.epravo.cz/v01....

Komentář Zdeňka Jemelíka na Britských listech
http://www.blisty.cz/2007/1/26/art32477.html

Vyjádření Vladimíra Mlynáře na Britských listech
http://www.blisty.cz/2007/1/26/art32490.html

Krátký rozhovor s Mlynářem Datum: 24.1.2007
http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=339795

Komenář Jiřího Peterky
http://www.lupa.cz/clanky/vladimir-mlynar-55-roku-natvrdo/