Autorské právo pro výuku - videoseminář

Masarykova univerzita se dlouhodobě snaží přecházet na atraktivnější formy výuky a otevřeností vůči veřejnosti. Jednou z forem je např. zpřístupnění veškerých absolventských prací volně na internetu, nebo také značnou podporou výuky formou E-learningu. Kvalitní a ucelené projekty jsou zpřístupněny veřejnosti pomocí vlastního webového portálu - ELPortál.

Jedním z projektů je i seminář JUDr. Radima Polčáka, Ph.D. z Právnické fakulty MU o autorském zákoně v univerzitní praxi. Jehož záznam byl posléze zpracován a umístěn pro veřejné použití. Jedná se o výklad základních termínů autorského zákona pro použití v rámci výuky, ale také pomůže k zprostředkování základů autorského práva pro laiky. Samotný seminář byl snímán na několik kamer a sestříhán, aby bylo možné se vždy zaměřit na jednotlivého řečníka. Následně byly jednotlivé části rozděleny do logických celků a přidána časová stopa, která byla srovnána s obsahem. Výsledkem je obsah semináře, který umožňuje jedním kliknutím přeskočit přímo na kapitolu, která posluchače zajímá. Dle mého názoru jednoduché a přitom velice účinné a účelné řešení.
Jednotlivá témata, i přímo s odkazy, jsou uvedena v následujícím obsahu semináře:

Úvod a definice pojmů

• 01 – Proč se těžko hledají přesné odpovědi na otázky?
• 02 – Z historie autorského práva a práv duševního vlastnictví
• 03 – Co je a není dílo?
• 04 – Kterým zákonem se autorské právo řídí?
• 05 – Dílo - objekt právního vztahu
• 06 – Kdy vznikají autorská práva?
• 07 – Výkon práv a právo užít dílo
• 08 – Kdy zanikají majetková autorská práva?
• 09 – Zákonné licence
• 10 – Zaměstnanecké dílo
• 11 – Smlouva o dílo - kdo vykonává autorská práva?
• 12 – Specifická autorská díla (počítačový program, databáze)
• 13 – Souborné autorské dílo

Zákonné licence

• 01 – Jaké jsou typy licencí?
• 02 – Akademické (citační, školní) licence
• 03 – Mohu použít drobné autorské dílo?
• 04 – Lze využít celé autorské dílo ve výuce?
• 05 – Jak správně používat autorské dílo v e-learningovém kurzu?
• 06 – Volné licence (creative commons, open source)
• 07 – Pozor na stahování děl z internetu!
• 08 – Lze dát celé autorské dílo do ISu?
• 09 – Role vydavatele hudebního díla
• 10 – Digitalizace díla pro potřeby výuky
• 11 – Jste zaměstnanec univerzity? Pozor na porušení aut. práv!
• 12 – Trestně-právní odpovědnost za nedovolené užití díla

Užití díla ve výuce

• 01 – Kdy má význam omezení přístupových práv k materiálu v ISu?
• 02 – Stažení díla z TV pro potřeby výuky
• 03 – Koho uvádět jako autora audiovizuálních děl?
• 04 – Použití částí autorských děl ve vlastním díle

Zákonné možnosti získání díla

• 01 – Jaké jsou problémy získání díla a pořizování kopií?
• 02 – Mohu se o kopie autorského díla dělit s kolegy?
• 03 – Pozor, copyright má MU!
• 04 – Nestandardní stahování streamovaného videa
• 05 – Hudba na pozadí videa – musíte mít souhlas autora!
• 06 – Video ve výuce

Použití díla pro postižené

• 01 – Drobné úpravy díla pro zrakově postižené
• 02 – Mohu změnit podstatu díla pro zrakově postižené?
• 03 – Úpravy díla pro neslyšící

kompletní webová verze semináře o autorském zákoně k dispozici zde

další E-learningové semináře z práva zde a zde.

Clintonův zákon o ochraně soukromí na internetu

"Kdokoli, kdo je spojen s jakýmkoli státním, policejním, vyšetřovacím, protipirátským nebo podobným orgánem nesmí vstupovat na tuto stránku, jakožto přistupovat k jejím složkám nebo zobrazovat a stahovat její HTML soubory. Pokud tak učiní a vstoupí na tuto stránku poruší, jak tyto podmínky, tak i zároveň zákon o Ochraně soukromí na internetu č. 431.322.12 podepsaným Billem Clintonem v roce 1995. Data takto získaná nesmí nadále použít při jakémkoli dalším postupu proti majiteli této ISP adresy, proti osobám nebo společnostem, jež zde uchovávají soubory, vč. možnosti použití při soudním sporu proti osobám spojeným s touto stránkou, včetně jejich rodinných příslušníků, přátel nebo kohokoli, kdo použije nebo vstoupí na tyto webové stránky. Pokud vstoupíte na tuto stránku souhlasíte výslovně a bezpodmínečně se všemi výše uvedenými skutečnostmi a místopřísežně prohlašujete, že budete jednat v souladu se všemi zákony a mezinárodními smlouvami a předpisy, které ochraňují ryze osobní a soukromý obsah těchto stránek."
Podobný text většinou v anglickém znění je často k vidění na různých P2P,FTP serverech, nebo na počítačích soukromých osob. Text sám o sobě vypadá velice důrazně a poskytuje pocit "nějaké" ochrany. Škoda, že málokdo z těch kteří jej publikují si ověří, zda uvedený zákon skutečně existuje a nebo zda je alespoň v platnosti. K jejich škodě.
Zákon na který se text odvolává, totiž Bill Clinton nikdy nepodepsal, protože tento zákon ani nikdy neexistoval. Jedná se o fiktivní text, který byl stvořen jako jakási pseudo ochrana proti organizacím typu BSA nebo RIAA tvůrci warez a file-sharingových sítí. Samozřejmě, že by ani nemohl existovat, protože by de-facto pomohl legalizovat protizákonnou činnost, nejen výměnných sítí, ale daly by se pod něj schovat i jiné nebezpečnější činnosti (jako distribuce drog, ilegální prostituce, terorismus apod.). Došlo by tak k vytvoření nerovnováhy mezi ochranou svobody soukromí jednotlivce a ochranou zbytku společnosti.

Paradoxem je, že antipirátské organizace samozřejmě vědí, že takovýto zákon neexistuje a již samotné uvedení této deklarace na vstupní stránce serveru činí jeho obsah podezřelým. Tyto podezřelé servery, pak lze jednoduše vyhledat pomocí prostého zadání dotazu do Googlu.

Odkazy:
Snopes.com - Healey, Jon "Some Web Sites Are Posting a 'Keep Out' Sign to Law Enforcement." (Los Angeles Times - 19.11.2002)
LPCOnline.com - Internet Privacy Act 1995 (431.322.12)
Stránky věnované ochraně soukromí na internetu Privacyrights.org

Příklady serveru, které toto prohlášení stále mají na svých stránkách : majintrunks.com, advanced-anime-xl.net, s-rebirth.net a mnoho dalších.

Směřování autorských práv

Každý kdo produkuje určité dílo, ať už hmotné či nehmotné, sleduje svým jednáním určitý cíl. Zviditelnit se, prezentovat svoji práci, zajistit si obživu. Díla, která nemají hmotnou povahu jsou v tomto směru specifická - velice lehce je jde napodobit, zkopírovat či jinak duplikovat. Velice často to vede k protiprávnímu stavu, který je založen jednak na ochraně jedinečné myšlenky autora a jednak na předpokladu, že pokud něco zkopíruji bez vědomí autora, připravuji ho tak o zisk. Proto se dnešní právo snaží tomuto jevu bránit. Nutno říci, ne příliš úspěšně.

Internet je veskrze anonymní medium, ať se tomu bráníme jakkoli, kdo chce zůstat nepoznám zůstane většině nepoznán. Proto má porušování pravidel, jak jsou dnes nastavena, zelenou. Otázka je zda není třeba změnit pravidla? Opravdu si stále vystačíme s přístupem a koncepcemi definovanými a uzpůsobenými pro minulá desetiletí. Není lepší než vymáhat nefunkční systém změnit ho? Ale jak? Každý chce přeci naplnění svých cílů a tedy zisků.

Dle mého názoru není možné do budoucna stávající systém udržet, ať už se jedná o patenty, počítačové programy nebo distribuci hudby. Zcela jistě vede cesta přes uvolnění represivních opatření a posun k aplikacím a službám, které jsou jsou pro konečného uživatele bez povinnosti platit přímé autorské poplatky. Zdarma, zde tedy není že autor bude bez zisku, ale že se k němu dostane jinou cestou. Například skrze reklamu. Dnes již existují informační servery, kde se za obsah platí tím, že mimo jiné shlédnete reklamu. Čím více k tématu, čím více zacílená, tím je reklama účinější a přináší větší zisk. Když toto funguje u zpravodajských serverů, u vyhledávačů, proč by tento princip nemohl fungovat i u multimédií? První vlaštovky už jsou, viz. volně přístupné nahrávky Happy Tree Friends.

Reklama tak může do jisté míry suplovat represivní orgány, ať už státního rázu nebo i soukromého, typu OSA, INTERGRAM apod. To je již, ale hudba ne příliš blízké budoucnosti. Dosud je velice silná lobby těchto skupin, které si nárokují právo jednat za všechny. Otázkou je, jak dlouho tato koncepce ještě vydrží. Již dnes se jeví jako nevyvážená a v mnohých směrech zcela nefunkční. Viz. miliony skladeb na přístupných na internetu, které by také měly podléhat vymáhání poplatků jako sdělování díla veřejnosti a zcela nesmyslné vymáhání poplatků za veřejné produkce od občanských sdružení nebo neziskovek.

Koncepce reklamy je, ale jen prvním krůčkem. Dalším je propojení s jinými službami, už placenými nebo jinak výdělečnými, které se uživateli nabídnou při jeho činnosti. Hledáš něco na vyhledávači a nepotřebuješ náhodou ještě něco jiného? ne ?- ok, ano ? - je to nadstandart, tak zaplať a my z toho budeme financovat vyhledávač. Jednoduché a geniální. Příkladem tohoto přístupu je rodina služeb kolem Googlu. Chceš si spravovat fotky na internetu, nabízíme ti 1GB prostoru, chceš je rovnou vytisknout? zaplať. Je to nadstandart, ale milý. Chceš mít nadstandart a chceš být viděn před ostatními na vyhledávači zaplať.

Chceš si stáhnout písničku, podívej se na reklamní video. Proč ne? tudy vede cesta, pro úspěch a větší zisky. Ne přes represe, zainteresovaní by si tuto jednoduchou myšlenku měly uvědomit a ne plakat nad klesajícím prodejem cd.

další odkazy :
Dr. Prof. Joost Smiers - Pryč s autorským právem! - Požehnání pro umělce, umění i společnost
Svaz nezávislých autorů

Autorské poplatky a trestní oznámení

ÚS : Právní vymožení zaplacení poplatku kolektivnímu správci autorských poplatků je nutno nejprve vymáhat občanskoprávní cestou, a teprve poté až trestní.

Vyslovil se tak v případu provozovatele sportovního baru, který odmítal zaplatit poplatek Ochrannému svazu autorskému za televizi umístěnou v jeho provozovně. Zástupce OSA snažil s dotyčným věc projednat, ale ten argumentoval, že poplatky jsou nemorální a nebude je tedy platit. Argumentace byla založena na tom, že již zaplatil poplatky České televizi, že již za pořady zaplatily komerční televize své poplatky a také na § 18 odst. 3 AutZ, ten říká, že Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.

Podal na něj tedy trestní oznámení pro porušování autorského práva dle § 152 TZ (s trestní sazbou odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty). Okresní a krajský soud daly za pravdu provozovateli, dovolací Nejvyšší soud věc obě rozhodnutí zrušil a přehodnotil vše úplně opačně, věc tak byla rozhodnuta, okresní soud v novém líčení uložil pokutu a krajský soud ji prominul, ale rozhodnutí potvrdil.

Ústavní soud potvrdil, že stěžovatel svým jednáním jednal v rozporu s autorským zákonem. Výše uvedený odstavec AutZ se vztahuje na jiné případy, kdy dochází k instalaci zařízení na kterém nejsou provozovány autorská díla. Umožnění televizního vysílání tak skutečně podléhá poplatkům, protože v případě ČT se jedná o poplatek za veřejnou službu, u komerčních televizí jde pokaždé o zaplacení za jiný druh účelu a ne nemorální vícenásobnou platbu, každému subjektu šlo o jeho vlastní účel (zisk). Je zde ctěna koncepce, že se sdělováním veřejnosti autorské právo nevyčerpává.

Dále ÚS zpochybnil rozhodnutí NS v otázce naplnění skutkových znaků trestnosti trestného činu, jak v otázce úmyslu, které je v rozhodnutí soudu nejednoznačně podloženo. NS pouze argumentuje proč je potřeba platit autorské poplatky, což určuje protiprávnost činu, ale ne jeho trestnost. Také v otázce polemiky se samotným naplněním skutkové podstaty není uvedeno odůvodnění rozhodnutí. Dochází tak k porušení ústavního práva na ochranu před svévolí stání moci a zaručení práva na soudní ochranu, dle čl. 36/1 LZPS. Dále ÚS argumentuje, že daná věc mohla být nižšími soudy posouzena jako bagatelní a nebo překvalifikována jako přestupek, jak vyplývá z jejich podkladů.

Nejzávažnější částí je pak konec rozhodnutí. Dle ÚS je nutné pokládat trestní právo jako poslední možnost řešení, pokud selžou veškeré další formy. Uvedený spor je z povahy věci primárně věcí občanskoprávní a měl být řešen odpovídajícím druhem řízení, příp. pokud by nevyšlo tak ve správním řízení a až poté mělo nastoupit řízení trestní. Stěžovatel jako provozovatel baru umožnil kontrolu OSA, avšak odmítl placení autorských poplatků s odůvodněním, že je platit nemusí. Tento svůj postup založil na nesprávné, nikoliv však pouze účelově smyšlené, argumentaci. Ústavní soud je přesvědčen, že takovýto spor o výklad autorského práva mohl být snadno vyřešen v řízení občanskoprávním. Trestní právo tak v tomto případě mění postavení stran v neprospěch jedné z nich, když místo druhé nastupuje stát s autoritativními prostředky donucení. Dochází tak k porušení čl. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy (obdobně viz nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 469/04). Trestní právo tak nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu (nález sp. zn. I. ÚS 4/04)

Zláště v případech kdy k ochraně autorských práv byly zřízeny specializované subjekty, je nutno pečlivě zvažovat oprávněnost zahájení trestního řízení. Z pohledu práva autorského je nepřípustné, aby se kolektivní správce autorských práv zbavoval své úlohy hájit práva autorů jejím přenesením na orgány činné v trestním řízení. Podání trestního oznámení na osobu porušující autorská práva nezbavuje kolektivního správce povinnosti domáhat se vzniklých nároků cestou občanskoprávní, kterou mu ukládá § 100 odst. 1 písm. i) autorského zákona. V trestním řízení nemohl být přiznán nárok na zaplacení poplatku správci.

Samozřejmě, že je třeba se řídit zásadou, že každý trestní čin má být potrestán, ale mělo by se přihlédnout i k výše uvedeným výtkám ÚS. Do budoucna tak budou muset činit veškeré soudy, pro něž je rozhodnutí ÚS závazným. ÚS předešlá výše uvedená rozhodnutí zrušil.

Text nálezu 1 ÚS 69/06 (k trestnosti reprodukce děl bez smlouvy s kolektivním správcem autorských práv)

Související nálezy pod sp. zn. IV. ÚS 469/04, sp. zn. I. ÚS 4/04

Ústava, LZPS – Listina, AutZ - Autorský zákon, TZ - Trestní Zákon

Zneužitá pálenka

V rámci předvolební kampaně proběhla loni médii zpráva, že krajská organizace KSČM v Ostravě použila na své předvolební zdarma rozdávané cd skladby Jaromíra Nohavici, které zpřístupnil volně ke stažení na svých webových stránkách.
Pomineme-li vztah Nohavica x KSČM, kdy samotné spojení je už od základu absurdní, vyvstane ještě jeden zajímavý problém, který se týká větší skupiny lidí než je jen komunistická strana s jejím z minulosti známým přístupem k duševnímu vlastnictví.

Jedná se o díla určené v volnému stažení z internetu. Obecný omyl spočívá v tvrzení, že cokoli je na internetu k volnému stažení je po stažení v mé plné moci. Můžu si s tím nakládat jak chci. To v žádném případě není pravda, a možná by se dalo říci, že díla umístěná k volnému stažení na internetu podléhají většímu množství ochrany od různých subjektů, než třeba klasický článek v novinách. Počínaje samotnou obsahem textu, přes jeho technologii jeho zveřejnění až po jeho případnou reprodukci videem nebo mluveným slovem.

Na oficiálních stránkách Jaromíra Nohavici je k dipozici více skladeb, které jsou určeny ke stažení. Jen na jednom místě je ovšem zmínka o jejich volném použití - První na internetu volně šiřitelné mp3 album Jaromíra Nohavici. Malá zmínka pod albem Pražská pálená. Striktně vzato by tak mělo veškeré použití skladeb umístěných na stránkách, vyjma výše uvedeného alba, podléhat předchozímu souhlasu autora. Takový pohled je asi nereálný a odporoval by i účelu, proč byly skladby na web umístěny. Jaromír Nohavica sám uvedl, že jeho sláva se zrodila z undergroundu a z volného kopírování jeho kazetových nahrávek, umístění alba na web je tedy logickým pokračováním jeho distribuce jeho tvorby. Sám zákon, říká že zhotovením rozmnoženiny pro osobní potřebu nezasahuje fyzická osoba do autorských práv, neplatí pro jiné subjekty (volné užití - §30 AutZ). Připusťme, že tedy volné stažení alba je pro osobní domácí použití možné a legální. Má generální svolení autora, který se zřekl svých práv, k tomuto úseku užití díla, i oporu v zákoně.

Souhlas autora s užitím díla je v tomto případě (a i v podobných), je nutno vykládat velice striktně a úzce. Rozhodně nejde o celou škálu užití, jak ji definuje §12 odst. 4 AutZ :
rozmnožování díla, rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla, pronájem, právo na půjčování, na vystavování, na sdělování díla veřejnosti (zejména právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla, na vysílání díla, na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla, na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla)
Jen autor má právo rozhodnout o tom, jakým způsobem bude jeho dílo užito. Jiná osoba jen na základě ustanovení zákona. Zde bylo dílo uveřejněno "sdělením veřejnosti" prostřednictvím veřejné datové sítě v jeho nehmotné podobě. Účelem zveřejnění bylo umožnění vytvoření rozmnoženiny pro osobní potřebu. Problém nastává ve fázi, kdy došlo k rozšiřování díla. Došlo tedy k rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla zpřístupněním díla v hmotné podobě jiným převodem vlastnického práva, tj. vypálením zvukové stopy na cd. Což je zcela nepochybně již mimo poskytnutou generální licenci i mimo volné užití. Jelikož je volné užití vztaženo pouze na osobní potřebu, nespadá vytvoření rozmnoženiny právním subjektem (politickou stranou) na hmotném podkladě (cd) pod tuto zákonnou volnou licenci a nelze ho tedy provést bez souhlasu autora.

Je tedy nutné velice pečlivě sledovat, co je poskytnuto jako zcela volně šiřitelné a co podléhá právním omezením. Pokud není výslovně uvedena volné použití k jakémukoli účelu, má se za to, že toto povolení uděleno nebylo a tedy veškerá autorská práva trvají.

Autor by v tomto případě mohl požadovat zejména zákaz dalšího porušování svých práv, zadostiučinění ve formě omluvy a penežitého odškodnění, v krajním případě i odstranění závadného stavu stažením díla z oběhu a jeho zničením.

PX 5.3.2007

Idnes.cz 11. října 2006 1:00

Komunistické kandidáty do voleb v Ostravě pomáhá propagovat také písničkář Jarek Nohavica. A neví o tom. Na CD nosiči, který dostali do svých schránek voliči obvodu Ostrava-Jih, je mimo volebních programů jednotlivých kandidátů také odkaz na "bonusy a dárky", kde je kompletní Nohavicovo album Pražská pálená.¨"Myslel jsem, že mě trefí šlak. Nohavicu mám rád a nevěřím, že by to dovolil," řekl Vlastimil Horák z Ostravy, který leták s diskem našel ve své poštovní schránce. Překvapený je i Nohavica. "Já o tom vůbec nic nevím. Kdyby se mě zeptali, nikdy bych to nedovolil. Ale jde o volně šiřitelnou desku, takže nevím, jestli proti tomu můžu něco dělat," řekl Nohavica. Písničkář si nemyslí, že ho někdo bude s komunisty spojovat. "Myslím, že si tím komunisti sami pod sebou řežou větev, když si na to cédéčko dali některé mé písně, které jsem hrál za totality proti nim," říká Jarek Nohavica. V písni Stare dobre časy například Nohavica zpívá: ...ten, kdo nechyt jednu pendrekem, ten nebyl právoplatným člověkem...

KSČM mohla porušit zákon
Komunisti s použitím Nohavicových písní na svém předvolebním disku nemají problém. "Nohavica se ve svých písních zastává lidí ostravského formátu a ražení, je nám tím blízký," říká kandidát do Senátu Karel Gavenda.
Kompaktní disk komunistům vyrobila havířovská firma Skate v celkovém počtu deseti tisíc kusů. "Deska je na internetu volně ke stažení, takže si nemyslím, že bychom nějak porušili autorský nebo jiný zákon," řekl pracovník firmy Miroslav Kalinský.
Podle ředitelky Ochranného svazu autorského Jany Bärové však není rozšiřování Nohavicových písní na předvolebním nosiči zdaleka tak bezproblémové, jak tvrdí vydavatel a komunistická strana. "Na stránkách Jarka Nohavici není výslovně uvedeno, že každý může s deskou činit cokoli. Být písničkářovým právníkem, pak celou věc rozhodně jen tak nenechám."

http://zpravy.idnes.cz/komuniste-zneuzili-v-kampani-nohavicu-dyg-/domaci.asp?c=A061010_214404_domaci_zra

OTÁZKA: 13:28 Petr Kočí:
Tak můj třetí a poslední dotaz, jelikož za chvíli musím sprintovat na přednášku: Odkud plyne nejvíce peněz naše živobytí? Nebo ne, tuto otázku přehlédněte, ale má úzkou spojitost s tím, že (je to krásné a moc Vám za to děkuji, ale) nechápu, proč jste si dal tolik práce s nahráním Pražské pálené a následně jste z ní udělal všeobecně šiřitelné album, které si může stáhnout kdokoliv. Vždyť kdybyste ji vydal jako regulérní CD, věřím tomu, že by měla dost vysokou prodejnost... A ještě drobnost, je mi smutno a cítím s Vámi, že jistá nejmenovaná strana použila právě Pražskou pálenou do své propagační kampaně, je to nechutné a podlé...

ODPOVĚĎ: 13:35
Všechny peníze, které mám, jsem dostal od Vás, svých posluchačů. Dobrovolně. Za to, že jsem Vám zpíval a hrál. Pražská pálená byl dáreček pro Vás. Copak za dárky se platí ? A to že KSČM na své předvolební CD dali mou Pražskou pálenou ? Vždyť to je legrační a svědčí to o nich - komunisté si sami sobě nadělili k poslechu mé písně jako Halelujá, Hvězda, Ranní hygiena, Staré dobré časy. To byste nevymyslel, kdybyste byl sebechytřejším volebním šéfem konkurečních stran.:-)

http://www.nohavica.cz/_pl/jn/online/jn_online_2006_2.htm

11. 10. 2006 - KOMUNISTÉ ZNEUŽILI V KAMPANI NOHAVICU
Pod tímto názvem zveřejnil internetový server iDNES článek popisující situaci, kdy KSČM ve své předvolební kampani použila na CD nosiči, který dostali do svých schránek voliči obvodu Ostrava-Jih, kompletní album Jarka Nohavici Pražská pálená.
Jaromír Nohavica vydal k tomuto zneužití své tvorby oficiální prohlášení:

Komunisté vždy rádi zabírali pro sebe to, co jim nepatřilo. Dělají to, jak vidno, dodnes. Spojovat mé jméno s KSČM je absurdní. A použít dnes v předvolební kampani písně, za které jsem byl jimi samými před lety zakazován?
Dál se mi o tom ani nechce mluvit.

http://www.nohavica.cz/_pl/jn/online/jn_online_2006_2.htm