... Trh, kde platí stejná pravidla pro všechny - občany i podniky. Právě pravidla trhu, vyšlechtěná zkušeností našich vyspělých západních sousedů, jsou tím pokladem, za kterým jdeme a zadarmo ho dostáváme na stříbrném tácu. Že unie je pro nás prostorem pro konkurenci, které se nebojíme, a naše naděje vkládáme do volného pohybu lidí, kapitálu, zboží a služeb. Tedy do toho, co bylo snem otců zakladatelů Evropské unie a bylo i snem naším, když jsme chtěli zpátky do Evropy. Tehdy, před Vánoci 1989, vskutku nikoho ani nenapadlo, že by Zpátky do Evropy mohlo jednou znamenat příležitost ucházet se o dotace z Bruselu.
...
Česká pravice by měla využít své drtivé porážky v nedávných krajských a senátních volbách ke katarzi. Rozpomenout se na Listopad 1989 a volání po návratu do Evropy. Vzpamatovat se, převzít iniciativu. Nebo alespoň začít spolupracovat se sociálními demokraty, kteří chtějí co nejdříve ratifikovat Lisabonskou smlouvu a přijmout euro. Neměla by znovu dopustit, jako v případě privatizace bank, aby pravicovou politiku za ni dělala sociální demokracie. Pravice se musí co nejdříve emancipovat od smrtelně nebezpečného uštknutí jedem euroskepticismu. Přestat sloužit imperiálním zájmům Ruska, které jediné si může přát krach Lisabonské smlouvy, a mít tak Evropu, znovu fragmentovanou do směsice ,,suverénních" národních zájmů, na lopatě.
Klacky pod nohy společnému evropskému trhu házejí právě nejrůznější kolektivní egoismy převlečené za suverénní národní zájmy. Přirozeným ideálem českých pravicových politiků by měl přece být starý zakladatelský ideál společného trhu. To jest ideál volného pohybu kapitálu, lidí, zboží a služeb.
A oni namísto toho mezi sebou závodí, kdo dokáže dotáhnout z Bruselu více peněz. Vůbec se při tom nečervenají a nejhorší je, že ani nevědí, že by měli. Česká pravice, pokud si toto označení ještě vůbec zaslouží, prohrává, nikoli kvůli poplatkům u lékaře, jak by někteří rádi uráželi české voliče, nýbrž kvůli tomu, že ze svého obzoru zcela vypudila listopadový ideál návratu do Evropy. Svou energii utrácí prázdným eurofobním žvaněním.
Autor Tomáš Ježek je ekonom a bývalý ministr privatizace.
Výtah z článku publikovaného 14.11.2008 na serveru E15.cz, celý text k dispozici zde.
