Přednost Občanského nebo Obchodního zákoníku

Pokud chcete například prodat auto vstupujete do několika právních vztahů, v základu lze prodej realizovat jako:

1. prodej přímo kupujícímu
2. prodej přes autobazar na základě smlouvy o zprostředkování
3. prodej přes autobazar na základě smlouvy o obstarání prodeje věci

v prvním případě se jedná čistě o vztah kupující x prodávající. V bodech ad 2., 3. vstupuje do hry ještě další subjekt a to právnická osoba (autobazar) se kterou uzavíráme samostatnou smlouvu (blíže k tomuto tématu rozbor smlouva zprostředkovatelská X sml. o obst. prodeje). Kdy v jedné z variant vystupuje autobazar jakoby prodávající.

Ve vztahu kupující X prodávávající, pak nastává další právní vztah. Dochází k prodeji věci a její koupi, bude tedy použito určitého typu smlouvy upravené zákonem - smlouvy kupní. Zde máme možnost výběru, zda se použije občanský nebo obchodní zákoník. Každý totiž upravuje jinak práva a povinnosti obou stran (záruka za vady, určení vlastnictví v případě, že se dodatečně zjistí, že vozidlo bylo před prodejem ukradeno a mnoho dalších ...).

Jak tedy zjistit, kterou z uvedených norem použít a která z nich má v případě pochybností aplikační přednost?

Občanský zákoník (OZ) je generální normou civilního práva, pokud platí zásada, že vždy se postupuje od obecného k speciálnímu, je OZ na vrcholu této pyramidy. Tak jak je to upraveno v jeho § 1 odst.2: Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. Obchodní zákoník (OBZ) je oproti tomu již normou speciální a zjednodušeně řečeno se tedy použije před OZ.

Je ovšem nutno se podívat, komu je daný předpis určen a na jaké vztahy dopadá. Jak již z názvu vyplývá je OBZ určen primárně pro regulaci obchodních vztahů, tedy vztahů mezi podnikateli. § 1 odst 1. Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související. Proto jsou v něm také pravidla nastavena přísněji než v klasickém občanském právu, protože pokud je nějaká činnost předmětem výdělku určité osoby, předpokládá se, že bude věnovat náležitou péči a pozornost jejímu zajištění.

Obě normy je možno v praxi měnit konkrétními ujednáními ve smlouvě (například dosloužit záruku, změnit dobu přechodu vlastnictví, apod.) pokud to zákon nezakazuje kogentní úpravou daného paragrafu. Zároveň je dáno na výběr - uzavřít kupní smlouvu podle OBZ nebo podle OZ, podle toho která z variant bude výhodnější. V praxi však není volba na občanovi, protože se zpravidla jedná o kontrakt se silnějším partnerem, znalým problematiky a často je předkládána již hotová (adhezní) smlouva, kterou nelze měnit. Proto je občanovi poskytnuta ochrana. Pokud uzavře smlouvu s podnikatelem podle OBZ, bude mu i nadále náležet ochrana jeho práv jako běžnému spotřebiteli podle norem OZ. Obrácený postup ale neplatí. Podnikatel se může vůči občanovi domáhat práv jen v rámci přísnějších norem OBZ, platí pro něj přísnější režim. Pro vztah mezi dvěma fyzickými osobami toto samozřejmě neplatí, zde platí zásada rovnosti

V konkrétním vztahu je tak nutno se vždy seznámit s tím, která z variant je pro nás výhodnější (pokud je nám dáno na výběr) nebo alespoň znát možnosti obrany. Tj. i pokud je smlouva uzavřená podle norem OBZ neztrácíme tak možnost se dovolávat svých práv jako zpravidla slabší strana kontraktu.