Listovní tajemství a e-mail

je jedním ze základních lidských práv. Je zaručeno Listinou základních práv a svobod (čl. 13: Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon). Je to vlastně jedno z mála omezení práva na informace, které Listina také obsahuje.

Obsah práva

Listovní tajemství chrání právo na nedotknutelnost sdělení přepravovaného poštou v uzavřeném obalu, ale jeho rozsah může být i širší. Tajemstvím je chráněn obsah písemnosti nebo zpráva bez ohledu na její hodnotu pro adresáta, odesílatele či toho kdo tajemství poruší. Zachovávat listovní tajemství jsou povinni všichni občané. Pokud dojde k porušení této povinnosti může se jednat o trestný čin (§239 TZ) , dopustí se ho ten kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo jiným dopravním zařízením. Pokud by takový jednáním chtěl ještě způsobit škodu nebo na tom vydělat, hledí se na něj ještě přísněji, stejně tak jako na pracovníka pošty, který toto tajemství porušil.

Právo na listovní tajemství může být omezeno pouze zákonem. Tedy v případě, že např. Policie vyšetřuje určitou trestní kauzu může zásilku otevřít, bez toho aby danému policistovi hrozil postih. Takový postup je možný pouze v odůvodněných případech, je-li to nutné k objasnění daného případu, o povolení otevřít zásilku rozhoduje výhradně soud.

E-maily

V dnešní době klasické listovní zásilky pomalu ustupují, proto je otázkou zda se toto základní právo vztahuje i na emailovou komunikaci. Tj. zda například nadřízený v práci má právo na kontrolu odesílaných emailů.

Pracovník, který používá služební počítač pro osobní účely, porušuje pracovní kázeň dle zákoníku práce. Naproti tomu, ale zaměstnavatel, který kontroluje osobní e-maily zaměstnanců, porušuje Listinu základních práv a svobod. Pokud elektronická pošta přijde do osobní e-mailové schránky zaměstnance, zaměstnavatel ji nemůže číst! Zaměstnanci jsou ale povinni plně využívat pracovní dobu a nemohou si v pracovní době vyřizovat své soukromé záležitosti a nejsou oprávněni zneužívat služební počítače pro své osobní účely. Zaměstnavatel může zneužívání zabránit tím, že bude kontrolovat, od koho a v jakém rozsahu zaměstnanec do firemního počítače e-maily dostává a komu píše. Nesmí však kontrolovat jejich obsah, dostal by se totiž do křížku s jiným trestným činem a sice zneužití záznamu na nosiči dat (§257a TZ). Pokud by zjistil, že elektronická pošta zaměstnance je v takovém množství, pro které neplní povinnost spočívající v plném využívání pracovní doby, může se zaměstnancem skončit pracovní poměr. Toto porušení pracovní kázně však musí zaměstnavatel prokázat. Naskýtá se otázka, zda by zaměstnanec mohl souhlasit s tím, že zaměstnavatel bude jeho poštu číst. Jelikož jsou však v případě základních lidských práv jedná o nezadatelné a nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné práva, znamená to, že se jich nikdo nemůže zbavit sám tím, že by se jich vzdal. Proto takový souhlas neplatí.

Odkazy:
Ladislav Jouza (Profit) :V práci si vyřizujete osobní korespondenci!
UOOU: Monitorování elektronické pošty a ochrana soukromí a osobních údajů zaměstnanců

Blokáda dálnice vs. volný pohyb zboží

Za škody a ušlý zisk způsobené zablokováním dálnice nebo hraničního přechodu z důvodu demonstrace hájící základní lidská práva nenese odpovědnost stát.

Rozhodl tak ESD ve sporu o náhradu škody Eugen Schmidberger vs. Rakousko. Spor se vedl v otázce odpovědnosti státu za nesprávný postup jeho orgánů a porušení principu proporcionality základních práv.

Základní shrnutí: Přes Brennerský průsmyk vede jedna z hlavních komunikací ze severu Evropy na jih. V létě roku 1998 se ekologické sdružení Transitforum Austria rozhodlo zablokovat dálnici. Chtěli tím poukázat na zvyšující se tranzitní dopravu, která projíždí přes Rakousko a přináší zemi ekologické problémy. Celá akce proběhla v souladu s rakouským právem, byla ohlášena dopředu a taktéž byla předána informace dopravcům. Demonstrace zablokovala dálnici na celých 30 hodin, ovšem v kombinaci s probíhajícími svátky, kdy kamióny nesmí jezdit, byl jejich provoz omezen na celkově 4 dny. Pět vozidel společnosti pana Schmidbergera bylo na dálnici zablokováno po celou dobu, čímž společnosti vznikla škoda 10.tis. Euro. Ta podala žalobu proti Rakousku na náhradu škody a ušlý zisk. Rakouský soud toto neuznal a odvolací soud položil předběžnou otázku ESD, zda nečinností Rakouska nebylo narušeno právo na volný pohyb zboží v rámci EU, resp. že jde o zakázané omezení dovozu (článek 23 a 28 an. SES).

Z rozhodnutí soudu: Soud se musel vypořádat s otázkou, které z principů je nutno považovat za nadřazené. Zda jeden ze základních principů společenství a sice volný pohyb zboží nebo individuální osobní svobodu na projevení svého názoru a svobodu shromažďování.

Článek 28 a 29 SES požaduje, aby členské státy nečinili opatření, které by mohlo bát překážkou obchodu, v kombinaci s článkem 10, pak mají přijmout opatření, aby bylo tomuto předcházeno. Členské státy tedy mají povinnost zajistit na svém území volný pohyb zboží a musí přijmou opatření, aby nebyl blokován ze strany jednotlivců.

Avšak tato základní svoboda může být za určitých okolností omezena z důvodů stanovených článkem 30, tj. převažujícím veřejným zájmem. V tomto případě se jedná o zájem na ochranu základních práva jež upravuje EÚLP, ta však v článcích 10 a 11 sama říká, že svobodu projevu a svobodu shromažďovacím je možné omezit ve veřejném zájmu. Tyto svobody je tedy nutné chápat v jejich sociálním kontextu, v duchu toho čemu slouží. Nutno je určit, co je oním veřejným zájmem, který z cílů je více legitimní. Pro dosažení rovnováhy mezi těmito zájmy se musí zvážit veškeré okolnosti daného případu.

Obdobný případ: Případ byl srovnáván s podobnou situací ve Francii (rozsudek Komise vs. Francie C-265/95), kdy došlo k protestům francouzských zemědělců, kteří blokovali silnice a dokonce ničili dopravované zboží z ostatních zemí a napadaly posádky. Zde není na místě spekulovat o legitimnosti důvodu, ale ve formě protestu není sporu, že byl nelegitimní, zde by tedy stát mohl nést odpovědnost.

Relevantní skutečnosti: K uvedenému případu ESD pro upřesnil relevantní skutečnosti, podle kterých je možno určit, zda stát (resp. jeho orgány) postupovaly správně a ochraňovaly oba výše uvedené cíle proporcionálně, nebo zda došlo k pochybení. Je tedy nutno zvážit 1) zda demonstrace proběhla v souladu s národním právem, 2) forma protestu, jejich časovou a geografickou omezenost, 3) zda bylo účelem prezentovat relevantní názory nebo zda šlo o omezení obchodu se zbožím určitého druhu, 4) zda se státní orgány snažily eliminovat dopad demonstrace na silniční dopravu, 5) zda bylo porušení svobody pohybu zboží, rozsah a způsob relevantní cíli protestu. Nelze tedy jednoznačně konstatovat, zda je daná demonstrace porušení SES ze strany určitého státu, nebo ne. Je potřeba zkoumat výše uvedené skutečnosti a na jejich základě poté rozhodnout.

Závěr: V uvedeném případě soud došel k závěru, že demonstrace byla řádně ohlášená, forma byla jasná, šlo o prezentaci relevantního zájmu, státní orgány se snažili předejít škodám (odklánění dopravy, rozhlas apod.) a že tedy celkově byly použité prostředky relevantní cíli, o který demonstranti usilovali. Rakousko tedy není povinno platit náhradu škody panu Schmidbergrovi.

Rozsudek tak přinesl jasné vymezení neostré hranice mezi těmito dvěma důležitými svobodami. Jejich rozlišení může být důležité i pro dění v České republice, resp. na jejích jižních hranicích. Z výše uvedeného je možné dovodit, že v naprosté většině případů Rakousko nenese podle kritérií ESD za blokády našich hranic odpovědnost.

Rozsudek ze dne 12. 6. 2003 C-112/00 (2003/6/548 německy)
Pramen: Pomahač R. , Pítrová L. – Průvodce judikaturou evropského soudního dvora, 3. díl, Linde, Praha 2005.

Právní suchařina

Indičtí právníci se pokusili vyplenit železniční stanici. Příčinou srážek s policií byla pokuta, kterou jeden z advokátů dostal, více viz video zde.
Jemné zpestření právní přednášky - Lawyer Breakdance.
Na závěr snad nejvíce mnohovýznamový nápis, co jsem kdy viděl, byl na tričku jednoho kolegy studenta: TRUST ME, I´M LAWYER

Clintonův zákon o ochraně soukromí na internetu

"Kdokoli, kdo je spojen s jakýmkoli státním, policejním, vyšetřovacím, protipirátským nebo podobným orgánem nesmí vstupovat na tuto stránku, jakožto přistupovat k jejím složkám nebo zobrazovat a stahovat její HTML soubory. Pokud tak učiní a vstoupí na tuto stránku poruší, jak tyto podmínky, tak i zároveň zákon o Ochraně soukromí na internetu č. 431.322.12 podepsaným Billem Clintonem v roce 1995. Data takto získaná nesmí nadále použít při jakémkoli dalším postupu proti majiteli této ISP adresy, proti osobám nebo společnostem, jež zde uchovávají soubory, vč. možnosti použití při soudním sporu proti osobám spojeným s touto stránkou, včetně jejich rodinných příslušníků, přátel nebo kohokoli, kdo použije nebo vstoupí na tyto webové stránky. Pokud vstoupíte na tuto stránku souhlasíte výslovně a bezpodmínečně se všemi výše uvedenými skutečnostmi a místopřísežně prohlašujete, že budete jednat v souladu se všemi zákony a mezinárodními smlouvami a předpisy, které ochraňují ryze osobní a soukromý obsah těchto stránek."
Podobný text většinou v anglickém znění je často k vidění na různých P2P,FTP serverech, nebo na počítačích soukromých osob. Text sám o sobě vypadá velice důrazně a poskytuje pocit "nějaké" ochrany. Škoda, že málokdo z těch kteří jej publikují si ověří, zda uvedený zákon skutečně existuje a nebo zda je alespoň v platnosti. K jejich škodě.
Zákon na který se text odvolává, totiž Bill Clinton nikdy nepodepsal, protože tento zákon ani nikdy neexistoval. Jedná se o fiktivní text, který byl stvořen jako jakási pseudo ochrana proti organizacím typu BSA nebo RIAA tvůrci warez a file-sharingových sítí. Samozřejmě, že by ani nemohl existovat, protože by de-facto pomohl legalizovat protizákonnou činnost, nejen výměnných sítí, ale daly by se pod něj schovat i jiné nebezpečnější činnosti (jako distribuce drog, ilegální prostituce, terorismus apod.). Došlo by tak k vytvoření nerovnováhy mezi ochranou svobody soukromí jednotlivce a ochranou zbytku společnosti.

Paradoxem je, že antipirátské organizace samozřejmě vědí, že takovýto zákon neexistuje a již samotné uvedení této deklarace na vstupní stránce serveru činí jeho obsah podezřelým. Tyto podezřelé servery, pak lze jednoduše vyhledat pomocí prostého zadání dotazu do Googlu.

Odkazy:
Snopes.com - Healey, Jon "Some Web Sites Are Posting a 'Keep Out' Sign to Law Enforcement." (Los Angeles Times - 19.11.2002)
LPCOnline.com - Internet Privacy Act 1995 (431.322.12)
Stránky věnované ochraně soukromí na internetu Privacyrights.org

Příklady serveru, které toto prohlášení stále mají na svých stránkách : majintrunks.com, advanced-anime-xl.net, s-rebirth.net a mnoho dalších.

Podnikání na internetu a právo

Článek Internet a právní aspekty podnikání na něm na Epravo.cz (Mgr. Bc. Libor Kyncl)
Zpočátku spíše nezajímavý a povrchní exkurz do historie internetu předchází již zajímavějšímu shrnutí základních právních vztahů, které mohou potkat podnikatele uvažujícího o vstupu do prostředí internetu. Za pozornost stojí zejména informace o distančních smlouvách, o elektronickém obchodu obecně a o shrnutí možností placení na internetu.
Kapitoly článku:

• Stručný nástin historie a vývoje internetu
• Internet z hlediska technického
• Internet očima právního řádu
• Podnikání pohledem obchodního práva
• Právní aspekty živnostenského podnikání
• Podnikání na internetu a jeho různé druhy
• Distanční smlouvy, spotřebitelské smlouvy
• Elektronický obchod
• Elektronické tržiště veřejné správy
• Elektronický podpis a elektronická značka
• Hotovostní placení při obchodu na internetu
• Bezhotovostní placení při obchodu na internetu
• Placení peněžní poukázkou při obchodu na internetu