Toto je zákon
Listovní tajemství a e-mail
Obsah práva
Listovní tajemství chrání právo na nedotknutelnost sdělení přepravovaného poštou v uzavřeném obalu, ale jeho rozsah může být i širší. Tajemstvím je chráněn obsah písemnosti nebo zpráva bez ohledu na její hodnotu pro adresáta, odesílatele či toho kdo tajemství poruší. Zachovávat listovní tajemství jsou povinni všichni občané. Pokud dojde k porušení této povinnosti může se jednat o trestný čin (§239 TZ) , dopustí se ho ten kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo jiným dopravním zařízením. Pokud by takový jednáním chtěl ještě způsobit škodu nebo na tom vydělat, hledí se na něj ještě přísněji, stejně tak jako na pracovníka pošty, který toto tajemství porušil.
Právo na listovní tajemství může být omezeno pouze zákonem. Tedy v případě, že např. Policie vyšetřuje určitou trestní kauzu může zásilku otevřít, bez toho aby danému policistovi hrozil postih. Takový postup je možný pouze v odůvodněných případech, je-li to nutné k objasnění daného případu, o povolení otevřít zásilku rozhoduje výhradně soud.
E-maily
V dnešní době klasické listovní zásilky pomalu ustupují, proto je otázkou zda se toto základní právo vztahuje i na emailovou komunikaci. Tj. zda například nadřízený v práci má právo na kontrolu odesílaných emailů.
Pracovník, který používá služební počítač pro osobní účely, porušuje pracovní kázeň dle zákoníku práce. Naproti tomu, ale zaměstnavatel, který kontroluje osobní e-maily zaměstnanců, porušuje Listinu základních práv a svobod. Pokud elektronická pošta přijde do osobní e-mailové schránky zaměstnance, zaměstnavatel ji nemůže číst! Zaměstnanci jsou ale povinni plně využívat pracovní dobu a nemohou si v pracovní době vyřizovat své soukromé záležitosti a nejsou oprávněni zneužívat služební počítače pro své osobní účely. Zaměstnavatel může zneužívání zabránit tím, že bude kontrolovat, od koho a v jakém rozsahu zaměstnanec do firemního počítače e-maily dostává a komu píše. Nesmí však kontrolovat jejich obsah, dostal by se totiž do křížku s jiným trestným činem a sice zneužití záznamu na nosiči dat (§257a TZ). Pokud by zjistil, že elektronická pošta zaměstnance je v takovém množství, pro které neplní povinnost spočívající v plném využívání pracovní doby, může se zaměstnancem skončit pracovní poměr. Toto porušení pracovní kázně však musí zaměstnavatel prokázat. Naskýtá se otázka, zda by zaměstnanec mohl souhlasit s tím, že zaměstnavatel bude jeho poštu číst. Jelikož jsou však v případě základních lidských práv jedná o nezadatelné a nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné práva, znamená to, že se jich nikdo nemůže zbavit sám tím, že by se jich vzdal. Proto takový souhlas neplatí.
Odkazy:Ladislav Jouza (Profit) :V práci si vyřizujete osobní korespondenci!
UOOU: Monitorování elektronické pošty a ochrana soukromí a osobních údajů zaměstnanců
Blokáda dálnice vs. volný pohyb zboží
Za škody a ušlý zisk způsobené zablokováním dálnice nebo hraničního přechodu z důvodu demonstrace hájící základní lidská práva nenese odpovědnost stát.
Rozhodl tak ESD ve sporu o náhradu škody Eugen Schmidberger vs. Rakousko. Spor se vedl v otázce odpovědnosti státu za nesprávný postup jeho orgánů a porušení principu proporcionality základních práv.
Základní shrnutí: Přes Brennerský průsmyk vede jedna z hlavních komunikací ze severu Evropy na jih. V létě roku 1998 se ekologické sdružení Transitforum Austria rozhodlo zablokovat dálnici. Chtěli tím poukázat na zvyšující se tranzitní dopravu, která projíždí přes Rakousko a přináší zemi ekologické problémy. Celá akce proběhla v souladu s rakouským právem, byla ohlášena dopředu a taktéž byla předána informace dopravcům. Demonstrace zablokovala dálnici na celých 30 hodin, ovšem v kombinaci s probíhajícími svátky, kdy kamióny nesmí jezdit, byl jejich provoz omezen na celkově 4 dny. Pět vozidel společnosti pana Schmidbergera bylo na dálnici zablokováno po celou dobu, čímž společnosti vznikla škoda 10.tis. Euro. Ta podala žalobu proti Rakousku na náhradu škody a ušlý zisk. Rakouský soud toto neuznal a odvolací soud položil předběžnou otázku ESD, zda nečinností Rakouska nebylo narušeno právo na volný pohyb zboží v rámci EU, resp. že jde o zakázané omezení dovozu (článek 23 a 28 an. SES).
Z rozhodnutí soudu: Soud se musel vypořádat s otázkou, které z principů je nutno považovat za nadřazené. Zda jeden ze základních principů společenství a sice volný pohyb zboží nebo individuální osobní svobodu na projevení svého názoru a svobodu shromažďování.
Článek 28 a 29 SES požaduje, aby členské státy nečinili opatření, které by mohlo bát překážkou obchodu, v kombinaci s článkem 10, pak mají přijmout opatření, aby bylo tomuto předcházeno. Členské státy tedy mají povinnost zajistit na svém území volný pohyb zboží a musí přijmou opatření, aby nebyl blokován ze strany jednotlivců.
Avšak tato základní svoboda může být za určitých okolností omezena z důvodů stanovených článkem 30, tj. převažujícím veřejným zájmem. V tomto případě se jedná o zájem na ochranu základních práva jež upravuje EÚLP, ta však v článcích 10 a 11 sama říká, že svobodu projevu a svobodu shromažďovacím je možné omezit ve veřejném zájmu. Tyto svobody je tedy nutné chápat v jejich sociálním kontextu, v duchu toho čemu slouží. Nutno je určit, co je oním veřejným zájmem, který z cílů je více legitimní. Pro dosažení rovnováhy mezi těmito zájmy se musí zvážit veškeré okolnosti daného případu.
Obdobný případ: Případ byl srovnáván s podobnou situací ve Francii (rozsudek Komise vs. Francie C-265/95), kdy došlo k protestům francouzských zemědělců, kteří blokovali silnice a dokonce ničili dopravované zboží z ostatních zemí a napadaly posádky. Zde není na místě spekulovat o legitimnosti důvodu, ale ve formě protestu není sporu, že byl nelegitimní, zde by tedy stát mohl nést odpovědnost.
Relevantní skutečnosti: K uvedenému případu ESD pro upřesnil relevantní skutečnosti, podle kterých je možno určit, zda stát (resp. jeho orgány) postupovaly správně a ochraňovaly oba výše uvedené cíle proporcionálně, nebo zda došlo k pochybení. Je tedy nutno zvážit 1) zda demonstrace proběhla v souladu s národním právem, 2) forma protestu, jejich časovou a geografickou omezenost, 3) zda bylo účelem prezentovat relevantní názory nebo zda šlo o omezení obchodu se zbožím určitého druhu, 4) zda se státní orgány snažily eliminovat dopad demonstrace na silniční dopravu, 5) zda bylo porušení svobody pohybu zboží, rozsah a způsob relevantní cíli protestu. Nelze tedy jednoznačně konstatovat, zda je daná demonstrace porušení SES ze strany určitého státu, nebo ne. Je potřeba zkoumat výše uvedené skutečnosti a na jejich základě poté rozhodnout.
Závěr: V uvedeném případě soud došel k závěru, že demonstrace byla řádně ohlášená, forma byla jasná, šlo o prezentaci relevantního zájmu, státní orgány se snažili předejít škodám (odklánění dopravy, rozhlas apod.) a že tedy celkově byly použité prostředky relevantní cíli, o který demonstranti usilovali. Rakousko tedy není povinno platit náhradu škody panu Schmidbergrovi.
Rozsudek tak přinesl jasné vymezení neostré hranice mezi těmito dvěma důležitými svobodami. Jejich rozlišení může být důležité i pro dění v České republice, resp. na jejích jižních hranicích. Z výše uvedeného je možné dovodit, že v naprosté většině případů Rakousko nenese podle kritérií ESD za blokády našich hranic odpovědnost.
Rozsudek ze dne 12. 6. 2003 C-112/00 (2003/6/548 německy)Pramen: Pomahač R. , Pítrová L. – Průvodce judikaturou evropského soudního dvora, 3. díl, Linde, Praha 2005.
Právní suchařina
Indičtí právníci se pokusili vyplenit železniční stanici. Příčinou srážek s policií byla pokuta, kterou jeden z advokátů dostal, více viz video zde.
Jemné zpestření právní přednášky - Lawyer Breakdance.
Na závěr snad nejvíce mnohovýznamový nápis, co jsem kdy viděl, byl na tričku jednoho kolegy studenta: TRUST ME, I´M LAWYER
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
