Obrana proti kouřícím sousedům

Proti komu se lze soudně bránit při zákazu kouření? Doposud byla praxe nejednotná, soudy vycházely z předpokladu, že jako nájemce mám možnost obrany pouze v rámci smluvněprávního vztahu s pronajímatelem. Nový rozsudek NS, rozšiřuje tuto oblast i na jiné subjekty.

Nejvyšší soud rozhodoval ve věci sporu mezi nájemnicí bytu v domě a ostatními nájemníky. Žalobkyně si stěžovala na obtěžování kouřením ve společných prostorách domů ostatními nájemníky. Nejprve se snažila o odstranění závadného stavu u pronajímatele, ten ji však odmítl vyhovět (protiprávně!) a odkázal ji na řešení sporu s dotyčnými osobami. Podanou žalobu okresní i krajský soud zamítl s odůvodněním nedostatečné věcné legitimace vůči ostatním nájemcům. S tím, že povinnost leží na pronajímateli, na kterém se také lze hojit případným požadavkem na náhradu škody nebo slevy na nájemném. Navržené důkazy proto nebyly provedeny. Podle názoru odvolacího soudu práva a povinnosti z nájmu bytu jsou speciálně upravena v ustanoveních § 687 a násl. OZ, z nichž vyplývá i způsob, jak se domoci nápravy.

Dovolací soud uznal dovolání jako odůvodněné z důvodu rozhodování ve věci, jež má zásadní právní význam a kdy zároveň došlo k nesprávnému právní posouzení věci. Předmětem této otázky je, zda se lze domáhat toho, aby nebyl rušen ve výkonu práv spojených s užíváním bytu kouřením žalovaných ve společných prostorách domu pouze vůči pronajímateli, a vůči žalovaným již nikoli.

Dovolací soud se ztotožnil se závěry, že žalobkyně mohla požadovat zjednání nápravy po pronajímateli. Odkázal na jiný rozsudek NS (26 Cdo 1325/2005), který řešil emise hluku. Zde bylo konstatováno, že pronajímatel je povinen zajistit, aby nájemník nebyl obtěžován nadměrným hlukem. Uvedený závěr byl analogicky použit i pro emise plynů.

V dalším se již, ale s odvolacím soudem neshoduje. Podle § 688 OZ, nájemce bytu má právo užívat společné prostory, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno. Nájemce je povinen užívat byt řádně (§ 689 OZ). Z ustanovení § 690 OZ. pak vyplývá, že nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv. Nájemce má v rámci nájemního vztahu právo na realizaci svého nájemního práva a současně i povinnost vykonávat ho řádně.

nájemce se může též domáhat ochrany přímo vůči nájemcům jiných bytů v domě, a to prostřednictvím ustanovení § 127 odst. 1 obč.zák., které lze analogicky (§ 853 obč.zák.) aplikovat i ve vztazích mezi osobami, které nejsou vlastníky věci, ale jejich nájemci.

§127 OZ Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ... nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, ...
§853 OZ Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.

Pro realizaci práva nájemce domáhat se vůči jinému nájemci ochrany podle § 127 odst. 1 OZ (případně i soudní cestou) platí v podstatě stejné zásady, jako v případě vztahů mezi vlastníky věci (žaloby vlastníka směřující vůči vlastníku – původci imisí).

Rozhodnutí NS 26 Cdo 2071/2005