Toto je zákon 

"Ústavní soud má vždycky pravdu, i když ji nemá."

Listovní tajemství a e-mail

je jedním ze základních lidských práv. Je zaručeno Listinou základních práv a svobod (čl. 13: Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon). Je to vlastně jedno z mála omezení práva na informace, které Listina také obsahuje.

Obsah práva

Listovní tajemství chrání právo na nedotknutelnost sdělení přepravovaného poštou v uzavřeném obalu, ale jeho rozsah může být i širší. Tajemstvím je chráněn obsah písemnosti nebo zpráva bez ohledu na její hodnotu pro adresáta, odesílatele či toho kdo tajemství poruší. Zachovávat listovní tajemství jsou povinni všichni občané. Pokud dojde k porušení této povinnosti může se jednat o trestný čin (§239 TZ) , dopustí se ho ten kdo úmyslně poruší tajemství uzavřeného listu nebo jiné písemnosti při poskytování poštovní služby nebo jiným dopravním zařízením. Pokud by takový jednáním chtěl ještě způsobit škodu nebo na tom vydělat, hledí se na něj ještě přísněji, stejně tak jako na pracovníka pošty, který toto tajemství porušil.

Právo na listovní tajemství může být omezeno pouze zákonem. Tedy v případě, že např. Policie vyšetřuje určitou trestní kauzu může zásilku otevřít, bez toho aby danému policistovi hrozil postih. Takový postup je možný pouze v odůvodněných případech, je-li to nutné k objasnění daného případu, o povolení otevřít zásilku rozhoduje výhradně soud.

E-maily

V dnešní době klasické listovní zásilky pomalu ustupují, proto je otázkou zda se toto základní právo vztahuje i na emailovou komunikaci. Tj. zda například nadřízený v práci má právo na kontrolu odesílaných emailů.

Pracovník, který používá služební počítač pro osobní účely, porušuje pracovní kázeň dle zákoníku práce. Naproti tomu, ale zaměstnavatel, který kontroluje osobní e-maily zaměstnanců, porušuje Listinu základních práv a svobod. Pokud elektronická pošta přijde do osobní e-mailové schránky zaměstnance, zaměstnavatel ji nemůže číst! Zaměstnanci jsou ale povinni plně využívat pracovní dobu a nemohou si v pracovní době vyřizovat své soukromé záležitosti a nejsou oprávněni zneužívat služební počítače pro své osobní účely. Zaměstnavatel může zneužívání zabránit tím, že bude kontrolovat, od koho a v jakém rozsahu zaměstnanec do firemního počítače e-maily dostává a komu píše. Nesmí však kontrolovat jejich obsah, dostal by se totiž do křížku s jiným trestným činem a sice zneužití záznamu na nosiči dat (§257a TZ). Pokud by zjistil, že elektronická pošta zaměstnance je v takovém množství, pro které neplní povinnost spočívající v plném využívání pracovní doby, může se zaměstnancem skončit pracovní poměr. Toto porušení pracovní kázně však musí zaměstnavatel prokázat. Naskýtá se otázka, zda by zaměstnanec mohl souhlasit s tím, že zaměstnavatel bude jeho poštu číst. Jelikož jsou však v případě základních lidských práv jedná o nezadatelné a nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné práva, znamená to, že se jich nikdo nemůže zbavit sám tím, že by se jich vzdal. Proto takový souhlas neplatí.

Odkazy:
Ladislav Jouza (Profit) :V práci si vyřizujete osobní korespondenci!
UOOU: Monitorování elektronické pošty a ochrana soukromí a osobních údajů zaměstnanců

Blokáda dálnice vs. volný pohyb zboží

Za škody a ušlý zisk způsobené zablokováním dálnice nebo hraničního přechodu z důvodu demonstrace hájící základní lidská práva nenese odpovědnost stát.

Rozhodl tak ESD ve sporu o náhradu škody Eugen Schmidberger vs. Rakousko. Spor se vedl v otázce odpovědnosti státu za nesprávný postup jeho orgánů a porušení principu proporcionality základních práv.

Základní shrnutí: Přes Brennerský průsmyk vede jedna z hlavních komunikací ze severu Evropy na jih. V létě roku 1998 se ekologické sdružení Transitforum Austria rozhodlo zablokovat dálnici. Chtěli tím poukázat na zvyšující se tranzitní dopravu, která projíždí přes Rakousko a přináší zemi ekologické problémy. Celá akce proběhla v souladu s rakouským právem, byla ohlášena dopředu a taktéž byla předána informace dopravcům. Demonstrace zablokovala dálnici na celých 30 hodin, ovšem v kombinaci s probíhajícími svátky, kdy kamióny nesmí jezdit, byl jejich provoz omezen na celkově 4 dny. Pět vozidel společnosti pana Schmidbergera bylo na dálnici zablokováno po celou dobu, čímž společnosti vznikla škoda 10.tis. Euro. Ta podala žalobu proti Rakousku na náhradu škody a ušlý zisk. Rakouský soud toto neuznal a odvolací soud položil předběžnou otázku ESD, zda nečinností Rakouska nebylo narušeno právo na volný pohyb zboží v rámci EU, resp. že jde o zakázané omezení dovozu (článek 23 a 28 an. SES).

Z rozhodnutí soudu: Soud se musel vypořádat s otázkou, které z principů je nutno považovat za nadřazené. Zda jeden ze základních principů společenství a sice volný pohyb zboží nebo individuální osobní svobodu na projevení svého názoru a svobodu shromažďování.

Článek 28 a 29 SES požaduje, aby členské státy nečinili opatření, které by mohlo bát překážkou obchodu, v kombinaci s článkem 10, pak mají přijmout opatření, aby bylo tomuto předcházeno. Členské státy tedy mají povinnost zajistit na svém území volný pohyb zboží a musí přijmou opatření, aby nebyl blokován ze strany jednotlivců.

Avšak tato základní svoboda může být za určitých okolností omezena z důvodů stanovených článkem 30, tj. převažujícím veřejným zájmem. V tomto případě se jedná o zájem na ochranu základních práva jež upravuje EÚLP, ta však v článcích 10 a 11 sama říká, že svobodu projevu a svobodu shromažďovacím je možné omezit ve veřejném zájmu. Tyto svobody je tedy nutné chápat v jejich sociálním kontextu, v duchu toho čemu slouží. Nutno je určit, co je oním veřejným zájmem, který z cílů je více legitimní. Pro dosažení rovnováhy mezi těmito zájmy se musí zvážit veškeré okolnosti daného případu.

Obdobný případ: Případ byl srovnáván s podobnou situací ve Francii (rozsudek Komise vs. Francie C-265/95), kdy došlo k protestům francouzských zemědělců, kteří blokovali silnice a dokonce ničili dopravované zboží z ostatních zemí a napadaly posádky. Zde není na místě spekulovat o legitimnosti důvodu, ale ve formě protestu není sporu, že byl nelegitimní, zde by tedy stát mohl nést odpovědnost.

Relevantní skutečnosti: K uvedenému případu ESD pro upřesnil relevantní skutečnosti, podle kterých je možno určit, zda stát (resp. jeho orgány) postupovaly správně a ochraňovaly oba výše uvedené cíle proporcionálně, nebo zda došlo k pochybení. Je tedy nutno zvážit 1) zda demonstrace proběhla v souladu s národním právem, 2) forma protestu, jejich časovou a geografickou omezenost, 3) zda bylo účelem prezentovat relevantní názory nebo zda šlo o omezení obchodu se zbožím určitého druhu, 4) zda se státní orgány snažily eliminovat dopad demonstrace na silniční dopravu, 5) zda bylo porušení svobody pohybu zboží, rozsah a způsob relevantní cíli protestu. Nelze tedy jednoznačně konstatovat, zda je daná demonstrace porušení SES ze strany určitého státu, nebo ne. Je potřeba zkoumat výše uvedené skutečnosti a na jejich základě poté rozhodnout.

Závěr: V uvedeném případě soud došel k závěru, že demonstrace byla řádně ohlášená, forma byla jasná, šlo o prezentaci relevantního zájmu, státní orgány se snažili předejít škodám (odklánění dopravy, rozhlas apod.) a že tedy celkově byly použité prostředky relevantní cíli, o který demonstranti usilovali. Rakousko tedy není povinno platit náhradu škody panu Schmidbergrovi.

Rozsudek tak přinesl jasné vymezení neostré hranice mezi těmito dvěma důležitými svobodami. Jejich rozlišení může být důležité i pro dění v České republice, resp. na jejích jižních hranicích. Z výše uvedeného je možné dovodit, že v naprosté většině případů Rakousko nenese podle kritérií ESD za blokády našich hranic odpovědnost.

Rozsudek ze dne 12. 6. 2003 C-112/00 (2003/6/548 německy)
Pramen: Pomahač R. , Pítrová L. – Průvodce judikaturou evropského soudního dvora, 3. díl, Linde, Praha 2005.

Právní suchařina

Indičtí právníci se pokusili vyplenit železniční stanici. Příčinou srážek s policií byla pokuta, kterou jeden z advokátů dostal, více viz video zde.
Jemné zpestření právní přednášky - Lawyer Breakdance.
Na závěr snad nejvíce mnohovýznamový nápis, co jsem kdy viděl, byl na tričku jednoho kolegy studenta: TRUST ME, I´M LAWYER

Clintonův zákon o ochraně soukromí na internetu

"Kdokoli, kdo je spojen s jakýmkoli státním, policejním, vyšetřovacím, protipirátským nebo podobným orgánem nesmí vstupovat na tuto stránku, jakožto přistupovat k jejím složkám nebo zobrazovat a stahovat její HTML soubory. Pokud tak učiní a vstoupí na tuto stránku poruší, jak tyto podmínky, tak i zároveň zákon o Ochraně soukromí na internetu č. 431.322.12 podepsaným Billem Clintonem v roce 1995. Data takto získaná nesmí nadále použít při jakémkoli dalším postupu proti majiteli této ISP adresy, proti osobám nebo společnostem, jež zde uchovávají soubory, vč. možnosti použití při soudním sporu proti osobám spojeným s touto stránkou, včetně jejich rodinných příslušníků, přátel nebo kohokoli, kdo použije nebo vstoupí na tyto webové stránky. Pokud vstoupíte na tuto stránku souhlasíte výslovně a bezpodmínečně se všemi výše uvedenými skutečnostmi a místopřísežně prohlašujete, že budete jednat v souladu se všemi zákony a mezinárodními smlouvami a předpisy, které ochraňují ryze osobní a soukromý obsah těchto stránek."
Podobný text většinou v anglickém znění je často k vidění na různých P2P,FTP serverech, nebo na počítačích soukromých osob. Text sám o sobě vypadá velice důrazně a poskytuje pocit "nějaké" ochrany. Škoda, že málokdo z těch kteří jej publikují si ověří, zda uvedený zákon skutečně existuje a nebo zda je alespoň v platnosti. K jejich škodě.
Zákon na který se text odvolává, totiž Bill Clinton nikdy nepodepsal, protože tento zákon ani nikdy neexistoval. Jedná se o fiktivní text, který byl stvořen jako jakási pseudo ochrana proti organizacím typu BSA nebo RIAA tvůrci warez a file-sharingových sítí. Samozřejmě, že by ani nemohl existovat, protože by de-facto pomohl legalizovat protizákonnou činnost, nejen výměnných sítí, ale daly by se pod něj schovat i jiné nebezpečnější činnosti (jako distribuce drog, ilegální prostituce, terorismus apod.). Došlo by tak k vytvoření nerovnováhy mezi ochranou svobody soukromí jednotlivce a ochranou zbytku společnosti.

Paradoxem je, že antipirátské organizace samozřejmě vědí, že takovýto zákon neexistuje a již samotné uvedení této deklarace na vstupní stránce serveru činí jeho obsah podezřelým. Tyto podezřelé servery, pak lze jednoduše vyhledat pomocí prostého zadání dotazu do Googlu.

Odkazy:
Snopes.com - Healey, Jon "Some Web Sites Are Posting a 'Keep Out' Sign to Law Enforcement." (Los Angeles Times - 19.11.2002)
LPCOnline.com - Internet Privacy Act 1995 (431.322.12)
Stránky věnované ochraně soukromí na internetu Privacyrights.org

Příklady serveru, které toto prohlášení stále mají na svých stránkách : majintrunks.com, advanced-anime-xl.net, s-rebirth.net a mnoho dalších.

Podnikání na internetu a právo

Článek Internet a právní aspekty podnikání na něm na Epravo.cz (Mgr. Bc. Libor Kyncl)
Zpočátku spíše nezajímavý a povrchní exkurz do historie internetu předchází již zajímavějšímu shrnutí základních právních vztahů, které mohou potkat podnikatele uvažujícího o vstupu do prostředí internetu. Za pozornost stojí zejména informace o distančních smlouvách, o elektronickém obchodu obecně a o shrnutí možností placení na internetu.
Kapitoly článku:

  • Stručný nástin historie a vývoje internetu
  • Internet z hlediska technického
  • Internet očima právního řádu
  • Podnikání pohledem obchodního práva
  • Právní aspekty živnostenského podnikání
  • Podnikání na internetu a jeho různé druhy
  • Distanční smlouvy, spotřebitelské smlouvy
  • Elektronický obchod
  • Elektronické tržiště veřejné správy
  • Elektronický podpis a elektronická značka
  • Hotovostní placení při obchodu na internetu
  • Bezhotovostní placení při obchodu na internetu
  • Placení peněžní poukázkou při obchodu na internetu

Kriminalizace společnosti

Soudci upozorňují na nebezpečí kriminalizace
Záznam z konference Soudcovské unie ČR. Hlavním tématem byly otázky okolo dopadu zvyšující se frekvence používání nástrojů trestního práva ve společenských vztazích. Velkým problémem je kriminalizace protivníka jednoduchou metodou - podáním trestního oznámení. Využívají je podnikatelé, ale i politici. Často vede k rychlému odstřelení protivníka ze scény, nebo minimálně k jeho veřejnému zostouzení a poškození jeho pověsti, ikdyž se nic neprokáže.
Trestní právo by mělo přicházet na řadu až jako poslední instrument státu k prosazení práva. Dnes se často stává, že podnikatelé místo civilní žaloby podají raději trestní oznámení - nic je nestojí, policie udělá část práce za ně a hlavně poškodí to protivníka více než vidina mnohaletého civilního sporu. Právě pomalý proces rozhodování a důkazní břemeno na žalobci jsou hlavními důvody volby této metody.
Justice je pro takovéto případy pro stát příliš drahá, tato praxe se musí zredukovat. Musí se odstranit byrokracie a zjednodušit právní systém jako celek, např. převést některé skutkové podstaty z práva trestního do práva civilního - pomluva, vymáhání poplatků za rozhlas a televizi. Jinak se problémy české justice nevyřeší.

Videozáznam z tiskové konference k přehrání ZDE
Zdroj : www.epravo.cz/v01/index.php3?s1=3&s2=0&s3=0&....

Pozdě e-mail honit

Důkazem o podání na soud nemůže být vytištěný obraz monitoru s odesílanou poštou, i když by si tak někteří přáli.

I o takových podáních rozhodují české soudy. případ se stal na Krajském soudu v Plzni. Soud tam v jiné kauze rozhodl v neprospěch žalobce, ten se pokusil tomuto rozhodnutí bránit, podal tedy kasační stížnost k NSS, prostřednictvím tohoto soudu. Kasační stížnost musí být obecně podána do dvou týdnů od vynesení rozhodnutí (§37 odst. 2 SŘS), buď písemně, ústně do protokolu, popř. emailem s uznávaným el. podpisem (více k uznávanému el. podpisu zde), pokud je podána jinak musí být do tří dnů potvrzena písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen její originál, jinak se k ní nepřihlíží.

Dnem zahájení běhu lhůt zde byl den doručení rozhodnutí KS žalobci - 14.3.2006. Posledním dnem lhůty pro podání kasační stížnosti bylo úterý 28. 3. 2006. Kasační stížnost byla podána osobně u krajského soudu dne 30. 3. 2006. Tj. dva dny po řádném termínu. Stížnost však byla doplněna přílohou, obsahující: potvrzení o odeslání datové zprávy na elektronickou adresu epodatelna@ksoud.plz.justice.cz, dne 28. 3. 2006 v 16:44 hod., s předmětem zprávy „Kasační stížnost proti usnesení KS v Plzni ze dne 8. 3. 2006, čj. 57 Ca 4/2006“. Pod záhlavím datové zprávy se nachází ikona souboru ve formátu Microsoft Word s názvem „K. – KS 280306.doc“, u ikony není údaj o velikosti souboru a je umístěna v části odpovídající textu zprávy, nikoliv v záhlaví zprávy jako její příloha. Pod ikonou je umístěn text odpovídající identifikaci odesilatele automaticky připojované k odesílaným zprávám.

Toto podání však nebylo v elektronické podatelně soudu dohledáno, proto byl stěžovatel vyzván k doložení doručení podání na NSS. Právní zástupce stěžovatele jako důkaz navrhl výše uvedenou doručenku a prohlášení své asistentky, která měla údajný email odeslat. Sám uvádí, že se nejednalo o email se zaručeným el. podpisem (ten by odpovídal jinému režimu).

Soud se tedy zabýval dvěma otázkami 1) zda byla kasační stížnost jinou formou skutečně podána a 2) zda podání, které stížnost v třídenní lhůtě potvrzuje, je jejím originálem, nebo je stejného obsahu.

Srovnání FAX vs. EMAIL

Podle §40 odst.4 SŘS je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence… . Předáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného, než doručení soudu. Zatímco tedy v případě uvedených druhů doručení postačuje prokázání předání k přepravě, v ostatních případech je třeba prokázat předání = doručení soudu.

Pokud by se srovnávalo doručení pomocí telefaxového přístroje a klasickým emailem bez uznávaného el. podpisu, je větší pravděpodobnost prokázání doručení faxu. „Faxový ústřižek“ má poměrně individualizovanou, nesnadno napodobitelnou, podobu a obsahuje informace jak o odesilateli a adresátovi, tak o rozsahu přenášených informací (počet stran) a o výsledku přenosu. Uvedené skutečnosti lze ověřit nejen z faxového ústřižku, ale i u poskytovatele telekomunikačních služeb (záznam uskutečněného přenosu) nebo ze samotného přístroje (viz. článek Hrabák, Jan : Jak lze dokázat, že podání učiněné faxem bylo skutečně zasláno? IN Trestní právo 5/2006). Judikatura ÚS tak stanoví, že u tohoto typu doručování postačí pouze prokázání odeslání zprávy, je založena na dobré víře, že pokud byl přenos bez problému, došlo i k bezproblémovému doručení.

„Emailová hlášenka“ obsahuje podobné informace o odesílateli, výrazná rozdíl je ovšem v absenci údaje o doručení zprávy, je zde pouze informace o jejím odeslání. Potvrzení o doručení je tedy plně na součinnosti adresáta a riziko jejího nedoručení na bedrech odesílatele v souladu s jeho procesní odpovědností. Na rozdíl od faxu, zde není potvrzení o přenosu, proto se nelze opírat o dobrou víru při doruční. Prostý výtisk doručenky je tak naprosto nedostačujícím důkazem.

V uvedeném případě nebyl navržen žádný další důkaz, mimo prohlášení (neoznačeného jako čestné), jehož obsahem bylo tvrzení, že asistentka poslal uvedený email a ten byl dle hlášenky doručen. Taková hlášena však předložena nebyla. Uvedené tvrzení tak nebylo možno žádným způsobem věrohodně prokázat. Stížnost byla zamítnuta.

Text rozhodnutí NSS 8 Afs 82/2006-68

Judikatura ÚS k faxovému podání: rozhodnutí ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. I. ÚS 460/97, rozhodnutí ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 329/2000 a rozhodnutí ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 463/03

Další prameny:
PX Právo: Podání k soudu emailem.
Hrabák, Jan : Jak lze dokázat, že podání učiněné faxem bylo skutečně zasláno? IN Trestní právo 5/2006

Přednost Občanského nebo Obchodního zákoníku

Pokud chcete například prodat auto vstupujete do několika právních vztahů, v základu lze prodej realizovat jako:

1. prodej přímo kupujícímu
2. prodej přes autobazar na základě smlouvy o zprostředkování
3. prodej přes autobazar na základě smlouvy o obstarání prodeje věci

v prvním případě se jedná čistě o vztah kupující x prodávající. V bodech ad 2., 3. vstupuje do hry ještě další subjekt a to právnická osoba (autobazar) se kterou uzavíráme samostatnou smlouvu (blíže k tomuto tématu rozbor smlouva zprostředkovatelská X sml. o obst. prodeje). Kdy v jedné z variant vystupuje autobazar jakoby prodávající.

Ve vztahu kupující X prodávávající, pak nastává další právní vztah. Dochází k prodeji věci a její koupi, bude tedy použito určitého typu smlouvy upravené zákonem - smlouvy kupní. Zde máme možnost výběru, zda se použije občanský nebo obchodní zákoník. Každý totiž upravuje jinak práva a povinnosti obou stran (záruka za vady, určení vlastnictví v případě, že se dodatečně zjistí, že vozidlo bylo před prodejem ukradeno a mnoho dalších ...).

Jak tedy zjistit, kterou z uvedených norem použít a která z nich má v případě pochybností aplikační přednost?

Občanský zákoník (OZ) je generální normou civilního práva, pokud platí zásada, že vždy se postupuje od obecného k speciálnímu, je OZ na vrcholu této pyramidy. Tak jak je to upraveno v jeho § 1 odst.2: Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. Obchodní zákoník (OBZ) je oproti tomu již normou speciální a zjednodušeně řečeno se tedy použije před OZ.

Je ovšem nutno se podívat, komu je daný předpis určen a na jaké vztahy dopadá. Jak již z názvu vyplývá je OBZ určen primárně pro regulaci obchodních vztahů, tedy vztahů mezi podnikateli. § 1 odst 1. Tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související. Proto jsou v něm také pravidla nastavena přísněji než v klasickém občanském právu, protože pokud je nějaká činnost předmětem výdělku určité osoby, předpokládá se, že bude věnovat náležitou péči a pozornost jejímu zajištění.

Obě normy je možno v praxi měnit konkrétními ujednáními ve smlouvě (například dosloužit záruku, změnit dobu přechodu vlastnictví, apod.) pokud to zákon nezakazuje kogentní úpravou daného paragrafu. Zároveň je dáno na výběr - uzavřít kupní smlouvu podle OBZ nebo podle OZ, podle toho která z variant bude výhodnější. V praxi však není volba na občanovi, protože se zpravidla jedná o kontrakt se silnějším partnerem, znalým problematiky a často je předkládána již hotová (adhezní) smlouva, kterou nelze měnit. Proto je občanovi poskytnuta ochrana. Pokud uzavře smlouvu s podnikatelem podle OBZ, bude mu i nadále náležet ochrana jeho práv jako běžnému spotřebiteli podle norem OZ. Obrácený postup ale neplatí. Podnikatel se může vůči občanovi domáhat práv jen v rámci přísnějších norem OBZ, platí pro něj přísnější režim. Pro vztah mezi dvěma fyzickými osobami toto samozřejmě neplatí, zde platí zásada rovnosti

V konkrétním vztahu je tak nutno se vždy seznámit s tím, která z variant je pro nás výhodnější (pokud je nám dáno na výběr) nebo alespoň znát možnosti obrany. Tj. i pokud je smlouva uzavřená podle norem OBZ neztrácíme tak možnost se dovolávat svých práv jako zpravidla slabší strana kontraktu.

Soudce Gonzo


Prostý život amerického
soudce na www.lawcomix.com/Gonzo.

A ještě jeden takový. Ze života ... zde.

Trestnost výroby, držení a pěstování

Česká republika nepatří ke státům, které by měly silnou regulaci drogové problematiky, spíše se řadí do středu spektra. Samotné držení drogy není trestné (viz. rozhodnutí NS č.j. 5 Tdo 1167/2004), pokud nepřesahuje magickou hranici „množství většího než malé“, tato hranice je upravena ve zvláštních policejních předpisech. Definice množství povolené drogy je značně vágní, avšak v praxi je tento stav využíván bez problému. Množství je určeno závazným pokynem policejního prezidenta č. 39/1998. Postup policie upravuje pokyn č. 12/1999. Závaznost je však dána pouze pro policejní sbor. Jsou zde i upraveny výše pokut za drobné překročení hranic nastavených závaznými pokyny.

Zcela odlišný je ale postoj k jakékoli formě distribuce nebo výroby drogy. Toto upravuje zejména TZ ve svých §§ 187 a 195. Zákaz se vztahuje na výrobu, dovoz, provážení, nabídku, zprostředkování, prodej, přechovávání nebo podobné činnosti vedoucí k získání drogy. Zde je trestní sazba 1-5 let, příp. zvýšená až na 15 let.

V § 195 je uvedeno, že specifikaci omamných a psychotropních látek, nebo látek jež je obsahují stanoví zvláštní zákon, tímto zákonem je zákon o návykových látkách č. 167/1998 Sb., jež ve svých přílohách přesně definuje jaká chemická látka se skrývá pod jednotlivými názvy drog. Tento zákon je speciálním druhem předpisu k TZ, ikdyž v něm není uveden přímý odkaz na výše uvedené §§ TZ. Dle stanoviska NS je nutno brát v potaz jeho zacílení, jakožto i důvodovou zprávu a celkový kontext jeho přijetí. Z toho vyplývá, že definice omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících a prekursorů uvedených v přílohách tohoto zákona je jeho nedílnou součástí. Zákon zároveň stanoví druhy zákazu nakládání s těmito látkami. Porušení tohoto zákazu je pak nutně naplněním § 187 a n. TZ (viz. rozhodnutí NS č.j. 7 Tdo 1179/2005). Nelze se tak v tomto směru odvolávat na neurčitost zákona, systematičnost je zde založena na smyslu a ne na formálním odkazu.

Předmět zákona o návykových látkách

Zákon obecně upravuje možnosti zacházení s návykovými a psychotropními látkami a jedy. Jeho účelem je stanovit postupy pro komerční zpracování a další využití pro netrestnou činnost. Upravuje postupy lekáren, dovozců apod.

Dále také upravuje ve svém § 24 pěstování konopí a koky. Zakazuje a) pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů, b) pěstovat rostliny rodu Erythroxylon (keř koka). Porušení tohoto zákazu je naplněním skutkové podstaty trestného činu uvedeného v §187 TZ.

Osoby pěstující tyto rostliny nesplňující uvedená kritéria na ploše větší než je 100m2 jsou povinny splnit ohlašovací povinnost a písemně nebo emailem s zaručeným el. podpisem o tomto informovat celní správu. Pokud tak neučiní vystavuje se postihu až do výše 100.000 Kč. Tedy pěstování technického konopí je možné pod uvedenou výměru bez ohlašovací povinnosti.

Ale i pokud bude rostlina obsahovat vyšší než uvedené množství zakázané látky je policie povinna zkoumat k jakému účelu byla rostlina pěstována. Nelze ihned prohlásit, zda se jedná o činnost směřující k výrobě drogy nebo o činnost jinou (vědeckou, zemědělskou, lékařskou, apod.), k tomuto viz. rozbor judikátu NS č.j. 3 Tdo 687/2006.

Lékař

Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zák. se může dopustit i lékař předepisující pacientům léky obsahující omamnou a psychotropní látku nebo prekursor bez medicínské indikace, v neúměrně vysokém množství, přičemž si je vědom toho, že osoby, jimž jsou léky předepisovány, je mohou zneužít. (rozhodnutí NS č.j. 6 Tdo 547/2004). Množství a periodicita léků je dnes dohledatelná a soudní znalec je schopen zjistit jaké množství je potřeba pro jednoho pacienta. Proto i lékař, který má oprávnění nakládat s těmito látkami musí svoje jednání obhájit, jinak se musí zodpovídat. Úmyslnost jednání je nutno zjistit z konkrétních okolností případu.

Další informace:

Enspyro - legislativa

Drogovaporadna.cz

Výkladový slovník reklamy

NOVÝ - Má odlišnou barvu od předchozího modelu.
ZCELA NOVÝ - Náhradní díly pro nový model se neshodují s díly pro model předchozí.
NEDOSTIŽNÝ - Skoro tak dobrý jako konkurenční výrobky.
JEDNODUCHOST OBSLUHY - Nedají se provádět žádná provozní nastavení.
POKROČILÁ KONSTRUKCE - Reklamní agentura nepochopila funkci výrobku.
TESTOVÁNO V PRAXI - Výrobce nemá na pořádnou testovací laboratoř.
VYSOKÁ PŘESNOST - Jednotka, jejíž součástky náhodou pasují na svá místa.
VÝSLEDEK MNOHALETÉHO VÝVOJE - Konečně se to podařilo dát jakž takž dohromady, aby to fungovalo.
REVOLUČNÍ KONCEPCE - Liší se trochu od podobných výrobků konkurenčních firem.
FUTURISTICKÝ DESIGN - Neexistuje žádný lepší důvod, proč to vypadá tak, jak to vypadá.
VÝRAZNÝ - Jiná barva a tvar než ostatní výrobky tohoto druhu.
BEZÚDRŽBOVÝ - Výrobek nelze žádným způsobem opravit.
PŘEKONSTRUOVANÝ - Předchozí chyby se podařilo odstranit (alespoň doufáme)
RUČNÍ PRÁCE - Montážní automaty jsou obsluhovány dozorci bez rukavic.
PRAXÍ PROKÁZANÁ FUNKČNOST - Vydrží až do konce záruční lhůty.
SPLŇUJE VŠECHNY STANDARDY - Rozuměj výrobcovy, nikoli Vaše.
VYSOKÁ SPOLEHLIVOST - Vyrábíme to tak, aby to alespoň vydrželo dopravu k zákazníkovi.
NOVÁ GENERACE - Stará konstrukce se neosvědčila, snad tahle nová bude pracovat alespoň trochu.
ZÁKAZNICKÉ SLUŽBY NA CELÉM ÚZEMÍ STÁTU - Výrobek můžete vrátit na kterémkoliv letišti.
NEVÍDANÝ VÝKON - Nic z toho, co jsme vyráběli, nepracovalo právě takhle.
ŘÍZENO MIKROPROCESOREM - Někdy to dělá věci, které si neumíme vysvětlit.

Prodej auta v autobazaru

Smlouva o obstarání prodeje věci X smlouva o zprostředkování

Prodej automobilu přes autobazar se může odehrávat v několika formách. Bohužel díky neznalosti jak autobazarů, tak prodávajících, tak i použití adhezních smluv často dochází k obcházení zákona, kterým se autobazary vyhýbají odpovědnosti za zprostředkovaný prodej vozidla.

Prodej přes autobazar lze realizovat na základě dvou smluvních typů upravených Občanským zákoníkem (OZ), konkrétně se jedná o ustanovení §774 n. OZ o smlouvě zprostředkovatelské a §737 n. OZ o smlouvě o obstarání věci. Oba typy se odlišují jak do míry odpovědnosti, tak účelem jejich úpravy v zákoně. Typická činnost autobazaru je učebnicovým příkladem použití druhého typu.

Ve smlouvě zprostředkovatelské se autobazar zavazuje obstarat za odměnu zprostředkování uzavření smlouvy, za dohodnutou odměnu a náklady, odměna může být vyplacena i pokud k prodeji nedošlo. K jakémukoli jednání však musí být zmocněn písemnou plnou mocí, nehovoří se zde, ale o písemné smlouvě. Nedochází zde k předání věci do držení zprostředkovatele. Tento smluvní typ je typický pro činnost realitních kanceláří, kde by předání věci bylo zbytečně složité. Podstatné je, zda kupující ví (resp. musí z okolností vědět), že s ním jednající subjekt jedná za jiného a že jednání o koupi je vedeno pouze se zástupcem. Pokud toto není třetí osobě známo, nemůže se jednat o zastoupení přímé (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. Jc 44/99 7 Cdo 23/92).

Oproti tomu smlouva o obstarání prodeje věci upravuje situaci, kdy autobazar převezme do prodeje automobil a učiní potřebná opatření k jeho prodeji. Smlouva musí mít písemnou formu a má předepsané náležitosti (specifikace věci, ceny, odměny za obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou prodeje). Obstaratel má právo na odměnu pouze, pokud byla věc prodána. Také je zde fixně stanovena délka smlouvy na 3 měsíce (pokud nebylo dohodnuto jinak). Pro autobazary je zde nepříjemné ustanovení §741 OZ, které je činní odpovědnými za vady, které mělo vozidlo při prodeji. Toto ustanovení je ze své povahy kogentní a nelze je tedy změnit pouhým odlišným ujednáním ve smlouvě. U smlouvy zprostředkovatelské je situace jiná, pro vady je nutno žalovat předchozího majitele vozidla. Pro kupujícího má toto ustanovení značný význam, protože posiluje jeho právní jistotu pro případ pasivní legitimace v odpovědnostním vztahu.

Nutno dodat, že pro posouzení o který smluvní typ se jedná je třeba brát v úvahu obsah smlouvy a skutečné faktické jednání stran. Skutečnost, že strany si smlouvu nějak nazvaly a případně podle ní i jednaly hraje důležitou roli v posuzování, zda smlouva vůbec vznikla. Základním vodítkem je, zda autobazar převzal do své péče automobil, pak se bude jednat o smlouvu o obstarání prodeje věci. Nebo zda jej případně pouze nafotil a umístil jeho fotografie na internet, pak by se jednalo o zprostředkování. Pokud by ovšem automobil převzal de facto podle zprostředkovatelské smlouvy, vč. jejích náležitostí, smlouva by nevznikla, protože by se de iure jednalo o smlouvu o obstarání věci u které by, ale chyběly její potřebné náležitosti (viz.výše). Více k této problematice rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. 18 C 57/98 ze dne 29. 9. 2000.

Při zběžné prohlídce internetu je zřejmé, že autobazary zprostředkovatelskou smlouvu běžně používají (viz autobazary: Auto-City, AutoDubová, MagicCars, ...), nebo minimálně používají nepřesnou terminologii, kdy se pod jedním typem smlouvy fakticky skrývá druhá. Dokonce i výrobce specializovaného softwaru pro autobazary používá tento pojem (fa. Teas, AutoNaProdej, ...). Samozřejmě je možné, autobazary tuto smlouvu používají výhradně pro činnost naplňující termín zprostředkování, v tom případě by ale měly uvádět, že používají i druhý - správný typ smlouvy. Jinak se vystavují nebezpečí, že se nejen nezbaví odpovědnosti za prodaný automobil, ale i celkové neplatnosti smlouvy a vrácení peněz a prohrou v případném sporu.

Prameny:
rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 631/98
článek soudce MěS v Brně Mgr. Michala Ryšky rozebírající výše uvedené rozsudky

rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. Jc 44/99 7 Cdo 23/92

off topic

Jediná šance jak rychle dohnat rakouskou životní úroveň je pustit komunisty k moci.... ....v Rakousku samozřejmě.

Stížnost na SPAM

Pokud se Vám dostalo do schránky reklamní sdělení, které tam nemá co dělat, můžete se jeho jednání bránit, protože porušuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti.
Co se vlastně rozumí pod pojmem SPAM - nevyžádané obchodní sdělení = všechny formy sdělení určeného k přímé či nepřímé podpoře zboží či služeb nebo image podniku fyzické či právnické osoby, která vykonává regulovanou činnost 2) nebo je podnikatelem 3) vykonávajícím činnost, která není regulovanou činností.... (§2 písm. f) cit. zák.)

Obchodní sdělení lze šířit elektronickými prostředky jen za podmínek stanovených tímto zákonem. Podrobnosti elektronického kontaktu lze za účelem šíření obchodních sdělení elektronickými prostředky využít pouze ve vztahu k uživatelům, kteří k tomu dali předchozí souhlas. (§7/1, 2 cit. zák.) Neboli jinak NE!!!

Zde lze učinit online podání o nevyžádaném obchodním sdělení.
Kontakt na stránky Úřadu pro ochranu osobních údajů, věnované nevyžádané poště.

Zlevněné jízdné nelze vázat na trvalý pobyt

Tak rozhodl NSS ve svých dvou rozsudcích týkajících se zlevněného jízdného, které bylo vázáno na trvalý pobyt cestujícího na území města. Případy se týkaly dopravních podniků měst Hradce Králové a Liberce, kasační stížnost směřovala vždy proti pravomocnému rozhodnutí České obchodní inspekce, resp. proti jí udělené pokutě.

V obou případech jde o situaci, kdy se zastupitelstvo města rozhodlo podpořit určitou skupinu obyvatel města zlevněným jízdným. Toto bylo ale striktně vázáno na trvalý pobyt na jeho území. Dopravní podniky jako organizace zřizované městem, tak implementovali vůli zastupitelstva do svých přepravních řádů. Odpovědnost za toto jednání však nese dopravní podnik, jako vykonavatel veřejné služby. Dopravní podnik argumentoval odkazem na obecně závazný předpis jemuž se musí podřídit. NSS toto vzal na vědomí s tím, že došlo k rozporu předpisů zcela konkrétních a abstraktních (zákaz diskriminace). Zde je nutno vycházet z teorie právní síly jednotlivých druhů předpisů, s tím že zákaz diskriminace obsahuje už Ústava jako nejvyšší právní předpis a je tedy silou nadřazen ostatním. Není však v moci jednotlivého subjektu vždy kontrolovat možnou rozpornost nižších předpisů s vyššími. Tento rozpor tak narušuje obecnou právní jistotu, která by mohla mít i za následek vyvinění z daného porušení práva. Ne však v tomto případě, kdy fakticky dopravní podnik a město splývají v jedno a vyvinění by tak učinilo situaci nepostižitelnou.

Hradec Králové
NSS se v tomto případě ztotožnil se závěrem správních orgánů i městského soudu, že jednání stěžovatele mělo diskriminační povahu. Snížené jízdné totiž mohli využívat občané ve věku 65 až 70 let mající trvalé bydliště na území města; ostatní lidé téže věkové kategorie, jejichž trvalé bydliště se nachází jinde, výhody požívat nemohly. Při stanovování jízdného došlo k diferenciaci mezi osobami téhož věku, přičemž jediným kritériem bylo místo trvalého pobytu.

S odvoláním na rozsudky ÚS a ESLP je k posouzení diskriminačního jednání potřeba posuzovat několik souběžných parametrů. Diskriminací je jednání, kdy se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro rozdílný přístup, a pokud se tímto jednáním nesleduje legitimní cíl, nebo pokud nejsou použité prostředky sledovanému cíli přiměřené. Soud naplnění těchto kriterií neshledal.
Dopravní podnik tak argumentoval, že je jeho povinností pečovat o potřeby jeho občanů, toto jednání samo o sobě není diskriminační, důležité zda bylo k naplnění sledovaného cíle použito přiměřených prostředků. V tomto bodě je NSS přesvědčen, že kritérium přiměřenosti naplněno nebylo. Je bezpochyby legitimní, pokud město pečuje o své občany, ovšem nemůže tak činit jakýmkoliv způsobem. Selektivní cenově dostupnější jízdné vyloučilo z využívání této možnosti cizí státní příslušníky, jakož i občany České republiky s jiným trvalým bydlištěm.

Z hlediska judikatury Evropského soudního dvora (věc Angonese, C – 281/98) představuje takovéto rozlišování pro občany jiných členských států Evropské unie diskriminaci na základě státní příslušnosti. Je-li popsané jednání diskriminační ve vztahu k cizím státním příslušníkům, tím spíše může být v souzené věci diskriminační pro občany České republiky ve věku 65 až 70 let s trvalým bydlištěm jinde než v uvedených obcích. Pokud mělo být občanům důchodového věku poskytováno levnější jízdné, mělo se tak stát ve vztahu ke všem osobám této skupiny, a to bez ohledu na to, kde se nachází jejich trvalé bydliště: mezi využíváním prostředků městské hromadné dopravy a trvalým bydlištěm na území určité obce nelze najít natolik úzký vztah, aby mohl ospravedlnit zvýhodňování občanů této obce před občany obce jiné.
Z těchto důvodů lze uzavřít, že ve vztahu k osobám ve věku 65 až 70 let, které neměly trvalé bydliště v H. K., P. a dopravně připojených obcích, představovala nemožnost získat zlevněné jízdné nepřípustnou diskriminaci ve smyslu § 6 zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb.

Potvrdil tak uložení pokuty 25.000 Kč.

rozhodnutí NSS ze dne 20. 12. 2006, č.j. 1 As 14/2006-68

Liberec

V případě Liberce se jednalo v podstatě o stejnou kauzu s rozdílem, že uvedené diskriminační jednání bylo uplatňováno vůči skupině obyvatel bez rozlišení věku, rozhodujícím kritériem, tak bylo pouze trvalé bydliště na území města. Rozdíl v ceně jízdenky činil 40 Kč. Rozhodnutí bylo odůvodněno podobně jako ve výše uvedeném případě, nebyl naplněn rozhodující faktor přiměřenosti.

Dopravce se přitom obhajoval tím, podle něj je v souladu s dobrými mravy, když fyzické osoby, které na území města trvale bydlí a většinou zde platí daně a přispívají tak k naplnění rozpočtu města, dostanou část těchto daní zpět ve formě slevy na jízdném. Podle NSS nelze ale poukaz na tzv. „daňová hlediska“ považovat za přiměřený.

Nejvyšší správní soud s odkazem na zákon o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům uvedl, že…. „poskytnutí slev na jízdném občanům s trvalým pobytem na území města Liberce s odůvodněním, že se významnou měrou podílejí na výnosech z daní, nemůže být považováno za rozumné a objektivní ospravedlnění, neboť do daňových příjmů rozpočtu města Liberec přispívají všechny osoby, které platí daně uvedené v § 4 odst. 1 zákona č. 243/2000 Sb.“. Uložená pokuta 50.000 Kč, tak byla potvrzena.

tisková zpráva rozhodnutí NSS ze dne 20. 12. 2006 sp.zn. 4 As 63/2005 (text dosud nezveřejněn)

Špičkové kurzy univerzit online a zdarma

Západní školství je v mnohém odlišné od našeho, zvláště co se týká školství nejvyššího. Pohyb v relativně tržním prostředí nutí školy hledat nové prostředky pro svoji propagaci a tudíž i přilákání nových a kvalitnějších kapacit. Co možná největší otevřenost je dobrou cestou. Některé z nich se proto přidaly k iniciativě Open Source Ware, která prosazuje co dostupné vzdělání pro co největší množství osob. Součástí tohoto projektu je i zveřejňování kompletních kurzů a jejich materiálů na internetu. Nutno dodat, že se často jedná o kurzy kvalitní s renomovanými pedagogy. Jednou z těchto institucí je Massachusetts Institut of Technology. Špičkové pracoviště mj. v oboru IT, tvůrce licencí Creative Commons a dalších. Více informací je v článku zveřejněném na serveru Peníze.cz.

Zde odkazy na zajímavé kurzy:

- The Supreme Court, Civil Liberties, and Civil Rights (MIT, texty)
- Law and Society (MIT, texty)
- Ethnicity and Race in World Politics (MIT, texty)

- Theories of Law and Society (Berkeley, MP3)
- Introduction to computers (Berkeley, MP3)
- Nonviolence Today (Berkeley, MP3)

- Introduction To Human Rights (Fahamu, texty)
- Campaigning for access to information (Fahamu, texty)
- What is a crime? (The Open University, texty)

- Internet for Lawyers

- Faith and the African American Experience (Notre Dame, texty)
- Instructional Games (Utah State University, texty)

Seznam všech kurzů:
Berkeley WebCastCourses
MIT OpenCourseWare
Notre Dame OpenCourseWare
Utah State University
Stanford
The Open University LearningSpace

Masarykova univerzita ELportál

Směřování počítačové kriminality

Společnost McAfee na konci minulého roku zveřejnila výsledky svého dalšího výzkumu v oblasti počítačové kriminality - McAfee Virtual Criminology Report 2006. Důraz byl kladen především na informace o prorůstání organizovaného zločinu do prostředí školství, kde „organizovaný zločin připravuje novou generaci ctižádostivých počítačových zločinců. Používá přitom taktiky, které napodobují ty, používané KGB při náboru operativců za dob studené války. McAfee (a prý také evropské jednotky pro boj s technologicky vyspělým zločinem a FBI) také dále tvrdí, že se kriminální skupiny zaměřují na nejlepší studenty z předních akademických institucí, aby od nich získaly dovednosti nutné pro spáchání takových zločinů v širokém měřítku…
Zajímavou částí zprávy McAfee je zmínka o předpokládaných hlavních hrozbách roku 2007. Podle McAfee to budou zejména „chytré telefony a multifunkční mobily, které činí z přenosných počítačů důležité doplňky životního stylu. Předpokládá se proto, že počítačoví zločinci je ve zvýšené míře budou zneužívat pro získávání cenných informací v následujících měsících. Častější používání Bluetooth a VoIP rovněž povede k nové generaci hackerských útoků po telefonu.“
zdroj:Petr Nádeníček - Aktuální počítačové viry a jiné bezpečnostní hrozby IN Buletin AEC

Zpráva společnosti McAfee o počítačové kriminalitě za rok 2006 anglicky
Zpráva společnosti McAfee o počítačové kriminalitě za rok 2005 v češtině
Data Security Wrap-up“ společnosti F-Secure

podání k soudu emailem

Ústavní soud rozhodl, že podání adresovaná soudům v České republice podaná s připojeným uznaným elektronickým podpisem se nemusí do 3 dnů doplňovat originálem v papírové podobě. Jedná se tedy o plné zrovnoprávnění elektronického a papírového podání (za určitých podmínek). Původní znění OSŘ upravovalo podání pouze se zaručeným el. podpisem, nešlo tedy podat klasické elektronické podání. Poté proběhla novela (z. č. 226/2002 Sb.), která toto ustanovení vypustila, ovšem s tím, že soudy začali tento výklad vykládat, tak že je nutno písemně doplnit do 3 dnů.

Ustanovení §42 odst. 1 OSŘ zní :

PŘED NOVELOU „Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky nebo telefaxem.“

NOVELA „Podání je možno učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky nebo telefaxem.“.

Dále odst. 3 upřesňuje „Podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.“

Soud uvedl, že pouze jazykovým rozborem nelze na danou problematiku nahlížet. Je nutno se podívat po účelu zákona o elektronickém podpisu č. 227/2000 Sb.

V důvodové zprávě k zákonu o elektronickém podpisu je uvedeno, že hlavním principem navrhovaného zákona je zajistit, že datové zprávy nesmí být diskriminovány, tj. že nesmí existovat rozpor v zacházení mezi datovými zprávami a dokumenty na papíře. Zaručený elektronický podpis jako jeden z druhů elektronického podpisu představuje ekvivalent „ověřeného podpisu“ na papíru a využívá technologických postupů, které umožňují jednoznačnou identifikaci a autentizaci osoby, která podpis vytvořila, dále je uvedeno, že zaručený elektronický podpis zaručuje, že datovou zprávu podepsala oprávněná osoba. Zaručené elektronické podpisy podložené osvědčením vydaným poskytovatelem certifikačních služeb budou uznány jako vlastnoruční podpis v případech, kdy takový vlastnoruční podpis požadují právní předpisy nebo dohoda stran.

Podle ÚS je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce při přijetí novely č. 226/2002 Sb. nebylo negovat použití elektronického podpisu jako institutu rovnocenného písemnému vlastnoručnímu podpisu, ale pouze rozšířit komunikaci se soudní mocí na možnost učinit podání v elektronické podobě i bez zaručeného elektronického podpisu. Podání v elektronické podobě splňující požadavky zákona o elektronickém podpisu (podání v elektronické podobě, jestliže je k němu připojen uznávaný elektronický podpis dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o elektronickém podpisu) je podáním rovnocenným s podáním v písemné podobě na papíře s vlastnoručním podpisem. Podání učiněné elektronicky bez zaručeného elektronického podpisu je nadále nutné do 3 dnů doplnit.

Poznámka na okraj. Samotné podání je tedy možné učinit elektronicky (s uznávaným el. podpisem), ovšem pokud je subjekt zastupován, je nutno doložit originál plné moci, což je přípustné pouze v originálu v písemné podobě do 3 dnů od podání.
text rozhodnutí IV. ÚS 319/05

literatura :
Matejka, J., Chum, V.: K právní úpravě elektronického podpisu, Bulletin advokacie, č. 3/2002;
Hulmák, M.: Elektronický právní styk, Právní rozhledy, č. 7/2005
e-podpis MIČR

Quidquid latine dictum sit, altum videtur

Výstižné latinské rčení: "Cokoliv napsané latinsky vypadá vznešeně".

PSI - Informace ve veřejné správě

PSI - Public Sector Information

Veřejný sektor produkuje velké množství informací, tyto je možné velice dobře dále komerčně využít (adresní registry, registry meteorologických informací, daňové informace). Pod pojmem PSI je možno chápat informace o činnosti státní správy, ale i informace které stát při své činnosti získává od jiných subjektů. Stát sám je tak nutno chápat jako jeden velký informační systém. Otázkou na okraj je, zda skutečně všechny informace, které stát shromažďuje jsou nutné pro jeho činnost a které by měly spíše spravovat komerční subjekty.

Legitimita každého státního orgánu je nutno posuzovat podle toho, jak kvalitní informace z něj vycházejí. Pro posílení právní důvěry v systém je tato otázka zcela zásadní. Úřad, který nedostatečně komunikuje ztrácí svoji legitimitu. Z tohoto pohledu je tedy pro stát žádoucí, aby se informace, které již jednou úřady shromáždili mohli znovuvyužít. Úřad tak navenek zvyšuje svoji legitimitu. Znovuvyužití informací veř. sektoru může mít pozitivní vliv i na hospodářský vzestup (zvýšení zaměstnanosti, zřízení nových firem, které budou platit daně, technologický pokrok, právní pokrok – posilování právního vědomí). Informace by se také měli poskytovat zadarmo, protože administrativa spojená s výběrem poplatku by byla spíše ztrátová, zisk se státu vrátí z výše popsaných ekonomických benefitů.

Evropská legislativa
Svou aktivitu v tomto směru vyvíjí i Evropská unie. Uvedenou problematiku upravuje směrnice číslo č. 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Tato směrnice stanoví minimální soubor pravidel pro opakované použití a praktické prostředky pro usnadnění opakovaného použití stávajících dokumentů, které mají subjekty veřejného sektoru členských států v držení.
Směrnice je ale celkově obecná, upravuje postup států ve využití, ale pouze pokud se stát rozhodne PSI poskytovat. Nevztahuje se na informace získané od jiných subjektů, ty podléhají klasickým licencím nebo autorským právům. Stanovuje základní podmínky v přístupu k informacím - nediskriminace, rozumný přístup, není zde závazek umožnění opakovaného použití. Upravuje nutnost průhledných licenčních podmínek, povinnost předem je zveřejnit on-line. V ideálním případě by licence měla fungovat podobně jako Creative Commons (měla být univerzální evropské licence). Poskytování by mělo být uskutečněno v rozumném formátu, který nebude zbytečně zatěžovat uživatele (např. uzamčené pdf apod.). Dle lisabonské strategie by komerční využití PSI mělo do roku do r. 2010 generovat přínos 68mld. EUR a 4 mil. pracovních míst.

Česká úprava
na své objevení teprve čeká. Formálně ČR harmonizovala, ale jen na oko. Je zde velká volnost států, u nás byl zvolen minimální stupeň harmonizace. Hlavně z důvodů, že si nikdo nedokázal představit co si pod touto směrnicí představit. Úprava tedy nepřináší nic výrazně nového, vše bylo včleněno do novely zákona č. 106/1999 Sb. o svobdném přístupu k informacím. Proto také jsou u nás PSI chápány pouze ve smyslu tohoto zákona, tedy jako informace, které je povinný úřad poskytnout.
Ovšem problémů je v tomto směru více. O poskytnutí informací rozhoduje orgán u kterého se daná věc řeší, není to nezávislý orgán. Vynutitelnost poskytnutí informací je mírně řečeno problematická, málokdo to řeší (viz. poskytnutí informací o dealokaci ruského dluhu – judikát NSS, již dávno vydán, ale stále se neprovádí). Problematické je často i médium (nástěnka u soudu asi nemá stejnou váhu jako vystavení na internet), možnost zneužití (zahlcení požadavků na informace, případ z Brna, kde žadatel podal 350 žádostí během jednoho týdne), možnost omezení (zejména ve vztahu k obchodnímu tajemstvím), mechanismus výpočtu nákladů (zda má prvotní vyhledání údajů stát stejně jako jejich následné poskytnutí), ochrana osobních údajů, problém i institucionální zajištění (neexistuje centrální orgán, který by toto řešil, mělo by pravděpodobně podléhat přímo Úřadu vlády nebo Úřad pro ochranu osobních údajů, jinak hrozí kompetenční spory).

ČR má však v tomto oproti jiným státům určité výhody – unitární stát (máme jednotné registry ASPI, jednotnou správu), správci databází jsou vybaveni moderní technikou, mnohé registry již existují. Nevýhody – nezájem státní správy, ani politické reprezentace, slabá lobby, nežádoucí personální vazby (vydavatelé sbírek soudních rozhodnutí na soudy apod.).

Podkladem pro článek byla přednáška JUDr. Radima Polčáka Ph.D. na PrF MU ze dne 13.3.2007.

Příklady registrů vhodných k využití získání informací
Veřejná databáze Českého statistického úřadu
Analytické a statistické služby Kraje Vysočina
Katastr nemovitostí
Ares - registr ekonomických subjektů
Údaje z registru obyvatel
různé geografické informační systémy, např. NP Šumava, územní plán obce Kamenice
Portál státní správy

Další zdroje:
literatura:
 Toth: Informační systémy státní správy a územní samosprávy, VŠE Praha 1993
Mates, Matoušková: Evidence, informace, systémy, Codex Praha 1997

CzechPSI.info, Epsiplus.net (EN)
ePSIplus.net- tématický server o PSI
Otevřete.cz - svobodný přístup k informacím
Veřejná správa - Informace veř. sektoru a jejich využití (R.Polčák)

Obrana proti kouřícím sousedům

Proti komu se lze soudně bránit při zákazu kouření? Doposud byla praxe nejednotná, soudy vycházely z předpokladu, že jako nájemce mám možnost obrany pouze v rámci smluvněprávního vztahu s pronajímatelem. Nový rozsudek NS, rozšiřuje tuto oblast i na jiné subjekty.

Nejvyšší soud rozhodoval ve věci sporu mezi nájemnicí bytu v domě a ostatními nájemníky. Žalobkyně si stěžovala na obtěžování kouřením ve společných prostorách domů ostatními nájemníky. Nejprve se snažila o odstranění závadného stavu u pronajímatele, ten ji však odmítl vyhovět (protiprávně!) a odkázal ji na řešení sporu s dotyčnými osobami. Podanou žalobu okresní i krajský soud zamítl s odůvodněním nedostatečné věcné legitimace vůči ostatním nájemcům. S tím, že povinnost leží na pronajímateli, na kterém se také lze hojit případným požadavkem na náhradu škody nebo slevy na nájemném. Navržené důkazy proto nebyly provedeny. Podle názoru odvolacího soudu práva a povinnosti z nájmu bytu jsou speciálně upravena v ustanoveních § 687 a násl. OZ, z nichž vyplývá i způsob, jak se domoci nápravy.

Dovolací soud uznal dovolání jako odůvodněné z důvodu rozhodování ve věci, jež má zásadní právní význam a kdy zároveň došlo k nesprávnému právní posouzení věci. Předmětem této otázky je, zda se lze domáhat toho, aby nebyl rušen ve výkonu práv spojených s užíváním bytu kouřením žalovaných ve společných prostorách domu pouze vůči pronajímateli, a vůči žalovaným již nikoli.

Dovolací soud se ztotožnil se závěry, že žalobkyně mohla požadovat zjednání nápravy po pronajímateli. Odkázal na jiný rozsudek NS (26 Cdo 1325/2005), který řešil emise hluku. Zde bylo konstatováno, že pronajímatel je povinen zajistit, aby nájemník nebyl obtěžován nadměrným hlukem. Uvedený závěr byl analogicky použit i pro emise plynů.

V dalším se již, ale s odvolacím soudem neshoduje. Podle § 688 OZ, nájemce bytu má právo užívat společné prostory, jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno. Nájemce je povinen užívat byt řádně (§ 689 OZ). Z ustanovení § 690 OZ. pak vyplývá, že nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv. Nájemce má v rámci nájemního vztahu právo na realizaci svého nájemního práva a současně i povinnost vykonávat ho řádně.

nájemce se může též domáhat ochrany přímo vůči nájemcům jiných bytů v domě, a to prostřednictvím ustanovení § 127 odst. 1 obč.zák., které lze analogicky (§ 853 obč.zák.) aplikovat i ve vztazích mezi osobami, které nejsou vlastníky věci, ale jejich nájemci.

§127 OZ Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ... nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, ...
§853 OZ Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvláště upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší.

Pro realizaci práva nájemce domáhat se vůči jinému nájemci ochrany podle § 127 odst. 1 OZ (případně i soudní cestou) platí v podstatě stejné zásady, jako v případě vztahů mezi vlastníky věci (žaloby vlastníka směřující vůči vlastníku – původci imisí).

Rozhodnutí NS 26 Cdo 2071/2005

Směřování autorských práv

Každý kdo produkuje určité dílo, ať už hmotné či nehmotné, sleduje svým jednáním určitý cíl. Zviditelnit se, prezentovat svoji práci, zajistit si obživu. Díla, která nemají hmotnou povahu jsou v tomto směru specifická - velice lehce je jde napodobit, zkopírovat či jinak duplikovat. Velice často to vede k protiprávnímu stavu, který je založen jednak na ochraně jedinečné myšlenky autora a jednak na předpokladu, že pokud něco zkopíruji bez vědomí autora, připravuji ho tak o zisk. Proto se dnešní právo snaží tomuto jevu bránit. Nutno říci, ne příliš úspěšně.

Internet je veskrze anonymní medium, ať se tomu bráníme jakkoli, kdo chce zůstat nepoznám zůstane většině nepoznán. Proto má porušování pravidel, jak jsou dnes nastavena, zelenou. Otázka je zda není třeba změnit pravidla? Opravdu si stále vystačíme s přístupem a koncepcemi definovanými a uzpůsobenými pro minulá desetiletí. Není lepší než vymáhat nefunkční systém změnit ho? Ale jak? Každý chce přeci naplnění svých cílů a tedy zisků.

Dle mého názoru není možné do budoucna stávající systém udržet, ať už se jedná o patenty, počítačové programy nebo distribuci hudby. Zcela jistě vede cesta přes uvolnění represivních opatření a posun k aplikacím a službám, které jsou jsou pro konečného uživatele bez povinnosti platit přímé autorské poplatky. Zdarma, zde tedy není že autor bude bez zisku, ale že se k němu dostane jinou cestou. Například skrze reklamu. Dnes již existují informační servery, kde se za obsah platí tím, že mimo jiné shlédnete reklamu. Čím více k tématu, čím více zacílená, tím je reklama účinější a přináší větší zisk. Když toto funguje u zpravodajských serverů, u vyhledávačů, proč by tento princip nemohl fungovat i u multimédií? První vlaštovky už jsou, viz. volně přístupné nahrávky Happy Tree Friends.

Reklama tak může do jisté míry suplovat represivní orgány, ať už státního rázu nebo i soukromého, typu OSA, INTERGRAM apod. To je již, ale hudba ne příliš blízké budoucnosti. Dosud je velice silná lobby těchto skupin, které si nárokují právo jednat za všechny. Otázkou je, jak dlouho tato koncepce ještě vydrží. Již dnes se jeví jako nevyvážená a v mnohých směrech zcela nefunkční. Viz. miliony skladeb na přístupných na internetu, které by také měly podléhat vymáhání poplatků jako sdělování díla veřejnosti a zcela nesmyslné vymáhání poplatků za veřejné produkce od občanských sdružení nebo neziskovek.

Koncepce reklamy je, ale jen prvním krůčkem. Dalším je propojení s jinými službami, už placenými nebo jinak výdělečnými, které se uživateli nabídnou při jeho činnosti. Hledáš něco na vyhledávači a nepotřebuješ náhodou ještě něco jiného? ne ?- ok, ano ? - je to nadstandart, tak zaplať a my z toho budeme financovat vyhledávač. Jednoduché a geniální. Příkladem tohoto přístupu je rodina služeb kolem Googlu. Chceš si spravovat fotky na internetu, nabízíme ti 1GB prostoru, chceš je rovnou vytisknout? zaplať. Je to nadstandart, ale milý. Chceš mít nadstandart a chceš být viděn před ostatními na vyhledávači zaplať.

Chceš si stáhnout písničku, podívej se na reklamní video. Proč ne? tudy vede cesta, pro úspěch a větší zisky. Ne přes represe, zainteresovaní by si tuto jednoduchou myšlenku měly uvědomit a ne plakat nad klesajícím prodejem cd.

další odkazy :
Dr. Prof. Joost Smiers - Pryč s autorským právem! - Požehnání pro umělce, umění i společnost
Svaz nezávislých autorů

Autorské poplatky a trestní oznámení

ÚS : Právní vymožení zaplacení poplatku kolektivnímu správci autorských poplatků je nutno nejprve vymáhat občanskoprávní cestou, a teprve poté až trestní.

Vyslovil se tak v případu provozovatele sportovního baru, který odmítal zaplatit poplatek Ochrannému svazu autorskému za televizi umístěnou v jeho provozovně. Zástupce OSA snažil s dotyčným věc projednat, ale ten argumentoval, že poplatky jsou nemorální a nebude je tedy platit. Argumentace byla založena na tom, že již zaplatil poplatky České televizi, že již za pořady zaplatily komerční televize své poplatky a také na § 18 odst. 3 AutZ, ten říká, že Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování.

Podal na něj tedy trestní oznámení pro porušování autorského práva dle § 152 TZ (s trestní sazbou odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty). Okresní a krajský soud daly za pravdu provozovateli, dovolací Nejvyšší soud věc obě rozhodnutí zrušil a přehodnotil vše úplně opačně, věc tak byla rozhodnuta, okresní soud v novém líčení uložil pokutu a krajský soud ji prominul, ale rozhodnutí potvrdil.

Ústavní soud potvrdil, že stěžovatel svým jednáním jednal v rozporu s autorským zákonem. Výše uvedený odstavec AutZ se vztahuje na jiné případy, kdy dochází k instalaci zařízení na kterém nejsou provozovány autorská díla. Umožnění televizního vysílání tak skutečně podléhá poplatkům, protože v případě ČT se jedná o poplatek za veřejnou službu, u komerčních televizí jde pokaždé o zaplacení za jiný druh účelu a ne nemorální vícenásobnou platbu, každému subjektu šlo o jeho vlastní účel (zisk). Je zde ctěna koncepce, že se sdělováním veřejnosti autorské právo nevyčerpává.

Dále ÚS zpochybnil rozhodnutí NS v otázce naplnění skutkových znaků trestnosti trestného činu, jak v otázce úmyslu, které je v rozhodnutí soudu nejednoznačně podloženo. NS pouze argumentuje proč je potřeba platit autorské poplatky, což určuje protiprávnost činu, ale ne jeho trestnost. Také v otázce polemiky se samotným naplněním skutkové podstaty není uvedeno odůvodnění rozhodnutí. Dochází tak k porušení ústavního práva na ochranu před svévolí stání moci a zaručení práva na soudní ochranu, dle čl. 36/1 LZPS. Dále ÚS argumentuje, že daná věc mohla být nižšími soudy posouzena jako bagatelní a nebo překvalifikována jako přestupek, jak vyplývá z jejich podkladů.

Nejzávažnější částí je pak konec rozhodnutí. Dle ÚS je nutné pokládat trestní právo jako poslední možnost řešení, pokud selžou veškeré další formy. Uvedený spor je z povahy věci primárně věcí občanskoprávní a měl být řešen odpovídajícím druhem řízení, příp. pokud by nevyšlo tak ve správním řízení a až poté mělo nastoupit řízení trestní. Stěžovatel jako provozovatel baru umožnil kontrolu OSA, avšak odmítl placení autorských poplatků s odůvodněním, že je platit nemusí. Tento svůj postup založil na nesprávné, nikoliv však pouze účelově smyšlené, argumentaci. Ústavní soud je přesvědčen, že takovýto spor o výklad autorského práva mohl být snadno vyřešen v řízení občanskoprávním. Trestní právo tak v tomto případě mění postavení stran v neprospěch jedné z nich, když místo druhé nastupuje stát s autoritativními prostředky donucení. Dochází tak k porušení čl. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Ústavy (obdobně viz nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 469/04). Trestní právo tak nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu (nález sp. zn. I. ÚS 4/04)

Zláště v případech kdy k ochraně autorských práv byly zřízeny specializované subjekty, je nutno pečlivě zvažovat oprávněnost zahájení trestního řízení. Z pohledu práva autorského je nepřípustné, aby se kolektivní správce autorských práv zbavoval své úlohy hájit práva autorů jejím přenesením na orgány činné v trestním řízení. Podání trestního oznámení na osobu porušující autorská práva nezbavuje kolektivního správce povinnosti domáhat se vzniklých nároků cestou občanskoprávní, kterou mu ukládá § 100 odst. 1 písm. i) autorského zákona. V trestním řízení nemohl být přiznán nárok na zaplacení poplatku správci.

Samozřejmě, že je třeba se řídit zásadou, že každý trestní čin má být potrestán, ale mělo by se přihlédnout i k výše uvedeným výtkám ÚS. Do budoucna tak budou muset činit veškeré soudy, pro něž je rozhodnutí ÚS závazným. ÚS předešlá výše uvedená rozhodnutí zrušil.

Text nálezu 1 ÚS 69/06 (k trestnosti reprodukce děl bez smlouvy s kolektivním správcem autorských práv)

Související nálezy pod sp. zn. IV. ÚS 469/04, sp. zn. I. ÚS 4/04

Ústava, LZPS – Listina, AutZ - Autorský zákon, TZ - Trestní Zákon

NUTS

Nomenclature of Units for Territorial Statistics
neboli Statistické územní jednotky Evropské unie (někdy také „statistické regiony EU“), jsou územní celky vytvořené pro statistické účely Eurostatu (statistický úřad EU) pro porovnání ekonomických ukazatelů členských zemí EU.
Každý stát je tak dělen na

  • NUTS 5 – obce
  • NUTS 4 – okresy
  • NUTS 3 – kraje
  • NUTS 2 – regiony soudržnosti, musely být vytvořeny (u nás 8, Středočeský kraj je jako celek, jinde třeba spojení dvou)
  • NUTS 1 – celá ČR
region = např. NUTS 2
NUTS na Wikipedii
CZ-NUTS - české regiony
ČSÚ - vymezení jednotek NUTS

Strukturální fondy EU 2007-2013 a ČR

Strukturální fondy naplňují unijní politiku Hospodářské a sociální soudržnosti. Pro léta 2007-2014 je na tuto politiku vyčleněno 307,6 mld €. Z toho pro ČR je 23,6 mld. € (tj. cca 773 mld. Kč), což je čtvrtou nejvyšší alokovanou částkou pro stát (v přepočtu na obyvatele jsme první 330€ , zbývá jen peníze plně vyčerpat).
Účelem vzniku fondů je podpora zaostalejších regionů Unie prostřednictvím politik, k jejichž výkonu jsou fondy zásobníkem peněz. Fondy se naplňují penězi podle schváleného rozpočtu Unie na 7 let, období čerpání je tedy taktéž 7 let. Po našem vstupu do EU bylo uplatněno zkrácené období v letech 2004-2006, nyní je toto období uzavřeno a dochází k vypsání nových Operačních programů na léta 2007-2013. Regionální politika spadá do oblasti sdílených politk, tj. EU stanoví pravidla a státy mají možnost je dále dotvářet (na rozdíl od výlučných politik). U nás k tomu dochází na úrovni územních jednotek NUTS2.

Hlavní strukturální fondy jsou tyto:
- Evropský fond regionálního rozvoje ERDF (největší fond, hlavně tzv. tvrdé projekty, tj. hlavně infrastrukutura )
- Evropský sociální fond ESF (hl. nástroj sociální politiky a zaměstnanosti - tzv. měkké projekty)
a Fond soudržnosti (Kohézní fond, doplňkový, zaměřen na velké investice typu dálnic nebo rekultivace území, min. náklady 10 mil. €).

Každá politika obsahuje cíle jichž se má dosáhnout určené vždy pro každé období.
Na nové období jsou vypsány tyto cíle:

  1. Konvergence (vyrovnání rozdílu mezi méně rozvinutými státy a vyspělými, zejména v regionech, určeno pro regiony NUTS2 jejichž HDP je >75% průměru EU, u nás všechny vyjma Prahy, dle údajů z roku 2000-2002)
  2. Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost (pomoc strukturálně postiženým regionům, pro zbylé oblasti, tedy Praha)
  3. Evropská územní spolupráce (pro regiony NUTS3)
Každý cíl je naplňován určitými programy, které se spravují z různých fondů a nad kterými má patronát resortní ministerstvo. V minulém období se jednalo o 13 národních programů, v nadcházejícím jich bude 24, problém v orientaci se tak ještě prohloubí.

Legislativa
Další odkazy vpravo → → Dotační politiky EU → → ↓↓

Pravda o EU

Jim Hacker: "Europe is a community of nations, dedicated towards one goal."

Sir Humphrey: "Oh, ha ha ha."
Jim Hacker: "May we share the joke, Humphrey?"
Sir Humphrey: "Oh Minister, let's look at this objectively. It's a game played for national interests, it always was. Why do you suppose we went into it?"
Jim Hacker: "To strengthen the brotherhood of Free Western nations."
Sir Humphrey: "Oh really. We went in to screw the French by splitting them off from the Germans."
Jim Hacker: "So why did the French go into it then?"
Sir Humphrey: "Well, to protect their inefficient farmers from commercial competition."
Jim Hacker: "That certainly doesn't apply to the Germans."
Sir Humphrey: "No no, they went in to cleanse themselves of genocide and apply for readmission to the human race."
Jim Hacker: "I never heard such appalling cynicism. At least the small nations didn't go into it for selfish reasons."
Sir Humphrey: "Oh really? Luxembourg is in it for the perks; the capital of the EEC, all that foreign money pouring in."
Jim Hacker: "Very sensible central location."
Sir Humphrey: "With the administration in Brussels and the Parliament in Strasbourg? Minister, it's like having the House of Commons in Swindon and the Civil Service in Kettering."

"Tady se hraje hra, v níž jde o národní zájem jako vždycky. My jsme tam proto, abychom oblafli Francouze tím, že je rozhádáme s Němci. Francouzi jsou tam proto, aby ochránili své neschopné zemědělce před zahraniční konkurencí. A Němci? Ti, aby se očistili od genocidy a byli přijati zpět mezi lidskou rasu“
Sir Humphrey Appleby (Jistě pane ministře, série 2, díl 5).

Zneužitá pálenka

V rámci předvolební kampaně proběhla loni médii zpráva, že krajská organizace KSČM v Ostravě použila na své předvolební zdarma rozdávané cd skladby Jaromíra Nohavici, které zpřístupnil volně ke stažení na svých webových stránkách.
Pomineme-li vztah Nohavica x KSČM, kdy samotné spojení je už od základu absurdní, vyvstane ještě jeden zajímavý problém, který se týká větší skupiny lidí než je jen komunistická strana s jejím z minulosti známým přístupem k duševnímu vlastnictví.

Jedná se o díla určené v volnému stažení z internetu. Obecný omyl spočívá v tvrzení, že cokoli je na internetu k volnému stažení je po stažení v mé plné moci. Můžu si s tím nakládat jak chci. To v žádném případě není pravda, a možná by se dalo říci, že díla umístěná k volnému stažení na internetu podléhají většímu množství ochrany od různých subjektů, než třeba klasický článek v novinách. Počínaje samotnou obsahem textu, přes jeho technologii jeho zveřejnění až po jeho případnou reprodukci videem nebo mluveným slovem.

Na oficiálních stránkách Jaromíra Nohavici je k dipozici více skladeb, které jsou určeny ke stažení. Jen na jednom místě je ovšem zmínka o jejich volném použití - První na internetu volně šiřitelné mp3 album Jaromíra Nohavici. Malá zmínka pod albem Pražská pálená. Striktně vzato by tak mělo veškeré použití skladeb umístěných na stránkách, vyjma výše uvedeného alba, podléhat předchozímu souhlasu autora. Takový pohled je asi nereálný a odporoval by i účelu, proč byly skladby na web umístěny. Jaromír Nohavica sám uvedl, že jeho sláva se zrodila z undergroundu a z volného kopírování jeho kazetových nahrávek, umístění alba na web je tedy logickým pokračováním jeho distribuce jeho tvorby. Sám zákon, říká že zhotovením rozmnoženiny pro osobní potřebu nezasahuje fyzická osoba do autorských práv, neplatí pro jiné subjekty (volné užití - §30 AutZ). Připusťme, že tedy volné stažení alba je pro osobní domácí použití možné a legální. Má generální svolení autora, který se zřekl svých práv, k tomuto úseku užití díla, i oporu v zákoně.

Souhlas autora s užitím díla je v tomto případě (a i v podobných), je nutno vykládat velice striktně a úzce. Rozhodně nejde o celou škálu užití, jak ji definuje §12 odst. 4 AutZ :
rozmnožování díla, rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla, pronájem, právo na půjčování, na vystavování, na sdělování díla veřejnosti (zejména právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos provozování díla, na vysílání díla, na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla, na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla)
Jen autor má právo rozhodnout o tom, jakým způsobem bude jeho dílo užito. Jiná osoba jen na základě ustanovení zákona. Zde bylo dílo uveřejněno "sdělením veřejnosti" prostřednictvím veřejné datové sítě v jeho nehmotné podobě. Účelem zveřejnění bylo umožnění vytvoření rozmnoženiny pro osobní potřebu. Problém nastává ve fázi, kdy došlo k rozšiřování díla. Došlo tedy k rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla zpřístupněním díla v hmotné podobě jiným převodem vlastnického práva, tj. vypálením zvukové stopy na cd. Což je zcela nepochybně již mimo poskytnutou generální licenci i mimo volné užití. Jelikož je volné užití vztaženo pouze na osobní potřebu, nespadá vytvoření rozmnoženiny právním subjektem (politickou stranou) na hmotném podkladě (cd) pod tuto zákonnou volnou licenci a nelze ho tedy provést bez souhlasu autora.

Je tedy nutné velice pečlivě sledovat, co je poskytnuto jako zcela volně šiřitelné a co podléhá právním omezením. Pokud není výslovně uvedena volné použití k jakémukoli účelu, má se za to, že toto povolení uděleno nebylo a tedy veškerá autorská práva trvají.

Autor by v tomto případě mohl požadovat zejména zákaz dalšího porušování svých práv, zadostiučinění ve formě omluvy a penežitého odškodnění, v krajním případě i odstranění závadného stavu stažením díla z oběhu a jeho zničením.

PX 5.3.2007

Idnes.cz 11. října 2006 1:00
Komunistické kandidáty do voleb v Ostravě pomáhá propagovat také písničkář Jarek Nohavica. A neví o tom. Na CD nosiči, který dostali do svých schránek voliči obvodu Ostrava-Jih, je mimo volebních programů jednotlivých kandidátů také odkaz na "bonusy a dárky", kde je kompletní Nohavicovo album Pražská pálená.¨"Myslel jsem, že mě trefí šlak. Nohavicu mám rád a nevěřím, že by to dovolil," řekl Vlastimil Horák z Ostravy, který leták s diskem našel ve své poštovní schránce. Překvapený je i Nohavica. "Já o tom vůbec nic nevím. Kdyby se mě zeptali, nikdy bych to nedovolil. Ale jde o volně šiřitelnou desku, takže nevím, jestli proti tomu můžu něco dělat," řekl Nohavica. Písničkář si nemyslí, že ho někdo bude s komunisty spojovat. "Myslím, že si tím komunisti sami pod sebou řežou větev, když si na to cédéčko dali některé mé písně, které jsem hrál za totality proti nim," říká Jarek Nohavica. V písni Stare dobre časy například Nohavica zpívá: ...ten, kdo nechyt jednu pendrekem, ten nebyl právoplatným člověkem...

KSČM mohla porušit zákon
Komunisti s použitím Nohavicových písní na svém předvolebním disku nemají problém. "Nohavica se ve svých písních zastává lidí ostravského formátu a ražení, je nám tím blízký," říká kandidát do Senátu Karel Gavenda.
Kompaktní disk komunistům vyrobila havířovská firma Skate v celkovém počtu deseti tisíc kusů. "Deska je na internetu volně ke stažení, takže si nemyslím, že bychom nějak porušili autorský nebo jiný zákon," řekl pracovník firmy Miroslav Kalinský.
Podle ředitelky Ochranného svazu autorského Jany Bärové však není rozšiřování Nohavicových písní na předvolebním nosiči zdaleka tak bezproblémové, jak tvrdí vydavatel a komunistická strana. "Na stránkách Jarka Nohavici není výslovně uvedeno, že každý může s deskou činit cokoli. Být písničkářovým právníkem, pak celou věc rozhodně jen tak nenechám."

http://zpravy.idnes.cz/komuniste-zneuzili-v-kampani-nohavicu-dyg-/domaci.asp?c=A061010_214404_domaci_zra

OTÁZKA: 13:28 Petr Kočí:
Tak můj třetí a poslední dotaz, jelikož za chvíli musím sprintovat na přednášku: Odkud plyne nejvíce peněz naše živobytí? Nebo ne, tuto otázku přehlédněte, ale má úzkou spojitost s tím, že (je to krásné a moc Vám za to děkuji, ale) nechápu, proč jste si dal tolik práce s nahráním Pražské pálené a následně jste z ní udělal všeobecně šiřitelné album, které si může stáhnout kdokoliv. Vždyť kdybyste ji vydal jako regulérní CD, věřím tomu, že by měla dost vysokou prodejnost... A ještě drobnost, je mi smutno a cítím s Vámi, že jistá nejmenovaná strana použila právě Pražskou pálenou do své propagační kampaně, je to nechutné a podlé...

ODPOVĚĎ: 13:35
Všechny peníze, které mám, jsem dostal od Vás, svých posluchačů. Dobrovolně. Za to, že jsem Vám zpíval a hrál. Pražská pálená byl dáreček pro Vás. Copak za dárky se platí ? A to že KSČM na své předvolební CD dali mou Pražskou pálenou ? Vždyť to je legrační a svědčí to o nich - komunisté si sami sobě nadělili k poslechu mé písně jako Halelujá, Hvězda, Ranní hygiena, Staré dobré časy. To byste nevymyslel, kdybyste byl sebechytřejším volebním šéfem konkurečních stran.:-)

http://www.nohavica.cz/_pl/jn/online/jn_online_2006_2.htm

11. 10. 2006 - KOMUNISTÉ ZNEUŽILI V KAMPANI NOHAVICU
Pod tímto názvem zveřejnil internetový server iDNES článek popisující situaci, kdy KSČM ve své předvolební kampani použila na CD nosiči, který dostali do svých schránek voliči obvodu Ostrava-Jih, kompletní album Jarka Nohavici Pražská pálená.
Jaromír Nohavica vydal k tomuto zneužití své tvorby oficiální prohlášení:

Komunisté vždy rádi zabírali pro sebe to, co jim nepatřilo. Dělají to, jak vidno, dodnes. Spojovat mé jméno s KSČM je absurdní. A použít dnes v předvolební kampani písně, za které jsem byl jimi samými před lety zakazován?
Dál se mi o tom ani nechce mluvit.

http://www.nohavica.cz/_pl/jn/online/jn_online_2006_2.htm


Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)